Nedávno naši žáci absolvovali popučnou (populárně naučnou) přednášku Rady začínajícím milencům. Pan doktor odkudsi zdaleka systémem Power Point plus doprovodné slovo probral takřka všechno.
(Dobrej džob, už jsem o tom přemýšlela víckrát, o těchhle popučnách. To se třeba jede někam na pas blind, natočí se nějaký video, nafotí fotky, doveze se odsud nějaká muzika, a pak se s tím objede šňůra škol a vydělá se na náklady. Nebo se stáhne pár videí a obrázků z netu, naháže do Power Pointu, přidá pár historek ze soukromé gynekologické praxe…)
Bane, trochu rejpu, vím. Pan doktor se docela snažil a koukali jsme na to rádi i my dozoři. (Ostatně i jako na ty popučny cestopisný.) Koukali jsme, jak kreslený postavičky zmatkujou při poprvní v posteli, jak kreslený penisy kroutí hlavičkama na různý strany, jak různými tvary víček na nás mrkají kreslený… Kruci, jak se to řekne slušně… vulvy… (Aha, víčka – bulvy… Podvědomí je mocný čaroděj…)
Samozřejmě byla každá pro obecenstvo k popukání populární část proložena částí smrtelně seriózně naučnou, takže na nás taky zamrkaly nějaký ty ajdsový fleky a syfilitický vředy, herpesový pupínky, zrudnutí, bujení a rozpad kdečeho…
S kolegou stejného věku i rodinného stavu jsme přitom usazeni v nedoslyšné vzdálenosti od žactva (v uličce) též probrali problematiku všech těch přidružených nevýhod antikoncepce, o nichž se na popučnách až tak moc nemluví, a pak jsme vespolek dobře naladěni šli na oběd (někteří na zmrzlinu).
Dneska/včera (měla bych články na blog psát v nějakou rozumnější dobu, kdo má tyhlety časově údajový dilemata furt řešit…) ráno jsem se napila kafe a koukám – teda šahám jazykem – ono je cosi v puse. Takový nabobtnalý…
Zrcadlo, zrcadlo, řekni… A tentokrát si ty kecy o kráse strč za klobouk…
No jo, co byste řekli. Bylo to tam. Pěkný tři bílý pupence zevnitř pod rtem, kolkolem vypodložený nachovým backgroundem.
Ty jo… Stojím u zrcadla, pysk ohrnutej dvěma palci a dvěma ukazováčky, a cítím, jak se propadám do bahna. Jak to tam říkali? Jak dlouhá že je čeho inkubační doba…? Do prčic… Herpes jak vyšitej, co jsem kde… Orálem jsem se mohla nakazit tak leda z fotek tudle na netu (já na ty stránky nechodím, fakt ne, já jenom koukala, kam chodí moji svěřenci, když je neuhlídám v učebně výpočetní techniky…), tak s kým jsem se kde líbala… Se svejma dětma, když jsem se s nima loučila na autobusáku, odesílajíc je do náruče babičky a Itálie, s dvěma kamarádama-narozeninovejma oslavencema, ale ty jsou oba cudný a jeden navrch ženatej… s kocourem, tuhle v noci, když mi přišel říct, že je mu v tom baráku bez dětí smutno a že si mě rozhodl hlídat, abych mu taky neujela… s kobylou, taky mě ráda viděla… No jo, a ta měla rypák čímsi oblepenej, takovým divně už ani ne zeleným… Kdoví, co žrala…
Žrala… A co jsem dělala já, když jsem pak přišla od ní domů, vyhládlá jak vlk a dehydrovaná jak moje kytky za oknem…? Otevřela ledničku a vrhla se na hrozny… Tak jak byly… Bez umytí…
Teď už tam tři pupínky nejsou. Teď už mám napuchlou půlku huby, zevnitř i zvenčí. Nicméně se mi velmi ulevilo. Znamená to totiž, že se stoprocentně nejednalo o první fázi nákazy syfilitidou, neb syfilitický vřed mizí tiše a klidně bez rozlezení se kde všude…
Ne, já bych na ty popučny vážně neměla chodit… Mám z toho pak pupínky…
Komentáře: