…jinak než kdysi. Kdysi, když mi nešlo do hlavy, proč lidi chodí vyprávět jinam než ke mně, přestože já stála o to slyšet.
Až když mi přestalo záležet na tom, abych byla ta, za kterou se chodí, začli chodit. Nebo možná ti, co přišli jednou, si to napříště nerozmysleli. Jako kdysi.
Až když mi přestalo záležet na tom, aby slyšeli můj názor, začala jsem slyšet je.
Přestala jsem slyšet jen slova a svou snahu najít odpověď na ně. Začala jsem slyšet, kdy na odpovědi nezáleží. Kdy je nežádoucí. Kdy očekávaná. Jaká. (A začala jsem mít problém odpovědi nacházet, tedy aspoň ve „strojovém čase“. Na rozdíl od kdysi.)
Ničím nepřerušené vyprávění je skvělý informační zdroj. I když je jeho předmětem událost, kterou vidím podstatně jinak než vypravěč. Nebo o které sice nic nevím, ale která mě ani nezajímá. Ta událost ne. Ale vyprávění ano.
Kdo o čem a jak vypráví, nejvíc řekne o něm samém.
Komentáře: