Občas se mi zachce udělat svým dětem radost. Není to tak složité.
Staršímu stačí odpustit drhnutí hrnců, když je na něm řada na nádobí. Koupit mu speciál pánský šampón proti lupům či na houstnutí vlasů. Pochválit mu výběr deodorantu či oslnivý dopad pravidelného čištění zubů (a nezmiňovat se v té souvislosti o potenciálním dopadu rovnátek). Přenechat mu ráno na tři čtvrtě hodiny koupelnu.
O něco dráž vyjdou nový rifle, boty nebo mikina. Vzhledem ke stále pokračujícímu růstu bývá příležitost k tomuto druhu dělání radosti co dva – tři měsíce. (Ehm… Jaká je největší velikost mužských nohou? Zatím jsme na pětačtyřicítce…)

Mladší je ještě ve fázi žvejkaček a čokoládiček. Ale vášnivě rád se zúčastňuje nákupů. Doslova se utápí v důležitosti, když mu dám za úkol pamatovat si, co je třeba koupit, a když s ním pak (přede všemi poblíž stojícími) konzultuju, jestli hovězí, nebo vepřový, jestli aviváž s takovou, nebo s makovou vůní… Nejlepší prevence před žebráním "mami, kup mi". Pověřen rolí nepostradatelného rádce svojí oporupotřebující matky nesníží se více na úroveň dětinského žebrání. Jen občas "upozorňuje". Jak tamto a tohle taky móóóc chutná bráchovi. Inu, jasně, že všechno, co dělá radost na jazyku, se kupuje krát počet osob v domácnosti…

Na sobotu před očekávaným proudem návštěv jsem si řekla o rádcovskou posilu i proto, že se mi do nejhorší nákupní špičky strašně nechtělo. Věděla jsem, že malý upír, pověřený uvařením kafe a hlídáním hodin, mě spolehlivě vykope z postele. Nebo od počítače
Těch několikero čokoládových tyčinek navíc za takovou službu stojí. Nehledě na to, že společnost jeho radosti je silně nakažlivá.

"Mami, eště ten prášek ne na prádlo. A to.. Takovýto, co si sypu trochu jiný na kaši."

Pro kakao na vaření jsem si zašla já, z vedlejší uličky donesl mlaďas prášek na nádobí.

U zeleniny jsem zamrzla. Bez celeru není polívka, ale co s celerem v průměru odpovídajícím melounu…

"Probůh, to jsou bomby…"

"Tak to kup," povídá rádce. "Večer bude Pearl Harbor."

Tak jsem to koupila. Pearl Harbor byl včera, celer bude ještě tak týden. Měli jsme celer v polívce, celer kolem lososa (páč jsme k němu zapomněli koupit kysanou smetanu, kterou jsme snědli minulej týden i bez lososa, kterýho jsem pro změnu zapomněla vyndat z mrazáku), celer v rizotu…

Zrovna jsem se zabývala dumáním, jakže se to dělá ta pomazánka z celeru, když se můj vrchní rádce zved od Matrixu Revolution a s hláškou "já už mám zkvašenej zadek" přišel položit dotaz, co bude zítra k obědu.

Počítám, že uzený s celerovým salátem, zlatíčko…