Tak jsme si o tom povídaly s kolegyní. V rámci diskuse o morové ráně, zvané enviromentální výchova.
"Taky třídím odpad", pravila kolegyně. "Výsledkem je, že máme doma daleko větší bordel než kdy předtím."
Ha… To je ono! Přesně! – Ta radost, že nejsem sama… – A konečně, konečně to vím! – Ta radost, že už znám důvod…. – Není to jen proto, že bych míň uklízela. Je to tím, že taky třídím.
Dřív se prostě všechno nacpalo do koše, a když byl plnej, vynesl se do popelnice. Což bylo tak asi každej den. Teď se do koše dává jen takzvaný biologický odpad. Plus odpad, co je sice nebiologický, ale tak mrňavý, že se v tom biologickým ztratí. Odnáší se ob tři dny. Ostatní – papíry zvlášť, sklo zvlášť, plasty zvlášť…
Akorát že nikomu se nechce s jednou flaškou běhat z baráku, zvlášť když ty "specializované" popelnice – ehm… kontejnery… – jsou o sto metrů dál než popelnice domovní.
Tudíž v koutě obýváku obvykle trčí jeden pytel či krabice s papíry, v koutě kuchyně druhý/á (oba/ě neplné, čekající na doplnění) a v předsíni třetí (už plný/á, čekající na odnešení). Skleněné flašky se střádajích ve škvírách kolem kuchyňské linky – a čekají na odnešení. Petflašky vyplňují prostor za gaučem (kam je ukládá malej, aby nebylo vidět, že už je jich tolik, aby se vyplatilo je odnést) a pod skříní u mě v pokoji (kde je skladuju já a čekám, až jich bude v obýváku tolik, abych mohla malýho zaúkolovat odnešením a přidat mu i ty svoje).
Suma sumárum – všude je doma něco roztříděnýho a nikdy se nepodaří docílit stavu, aby bylo odnešeno úplně všechno. Protože když udeří hodina a začne se odnášet, je to na několikrát, přičemž v půli odnášení přijdou děti se zprávou, že náš odpad i ve své částečnosti doplnil kontejnery natolik, že už se do nich absolutně nic nevejde. A tak se s doodnášením čeká, až kontejnery budou zase vyvezený, jenže mezitím se vypije dalších několik balení bublinkových vod v petflaškách…
A to nemluvím o "vytříděným" kovovým odpadu v průjezdě…
Zkrátka, důsledkem enviromentální výchovy a ekologického myšlení je nikdy nedovynositelný roztříděný bordel.
Tak si tak říkám… Ono je to vlastně s hlavou stejně. Buď to, co z ní člověk hodlá vyhodit do koše, vyhodí sakumprdum všechno ad úplná a nevratná likvidace, a nebo se rozhodne něco z toho vytřídit pro recyklaci. Co kdyby se to přeformátovatelnější dalo ještě nějak využít, že…
A v tom momentě se mu v koutech mozkových závitů začne vršit vytříděný odpad, už nikdy úplně nedovynositelný…
Komentáře: