…s potencovaným důrazem na pedagogickou nosnost jejího odkazu. – Aneb: Co jsem našla, když jsem se dneska začala chystat do nového zaměstnání a opět nenašla to, co jsem najít měla a chtěla. Mnoga let tamu nazad… :-)
(Redakčně zkráceno)

Předmět: Jazykový projev
Téma: Rumcajs
Literatura: Spisy Václava Čtvrtka
Rumcajs. Český Robin Hood se silou Herkula a fištrónem MacGyvera, od něhož by se strana zelených mohla učit, co to je ekologické myšlení.

Začínal jako drobný podnikatel. Vlastnil malou soukromou firmičku na opravy a zhotovení obuvi, řádně odváděl daně finančnímu úřadu a ctil všechny právní předpisy. Se sousedy neměl konflikty. Leč kobyla byrokracie ve formě Humpálovy starostenské nohy už na něj byla moc. Nad vrozenou českou touhou po klidném a hmotně zajištěném životě zvítězila hrdost, a to se ve styku s úřady nevyplácí. Rumcajs přišel o živnostenský list i o svou provozovnu včetně vybavení na strategicky významném místě v podloubí jičínského rynku. Musel volit: Stát se bezdomovcem odkázaným na Armádu spásy, nebo loupežníkem. Rozhodl se pro to druhé, poněvadž byl emocionálně i charakterově vyspělý a věděl, že nečinnost by pro něj měla zhoubné psychické následky.

Lesy v okolí Jičína byly tehdy ještě rozsáhlé a civilizací málo poznamenané. Lesníci ani myslivecké spolky ještě zdaleka nebyli pány krajiny. Také chráněná území či dokonce státní přírodní rezervace tehdy ještě nefungovaly, a tak Rumcajsovi nic nebránilo v tom, aby si zvolil za místo trvalého pobytu jeskyni.

Rychle se zabydlel, vždyť byl skromný a k jiným obyvatelům lesa tolerantní. Spřátelil se s ptáčky, kteří mu spolehlivě natelegrafovali vše, co se dělo v Jičíně, formou impreetingu domestikoval jelena, který mu ochotně vyšel vstříc stran přepravy, a lesním včelám dokonce poskytl mobilní útočiště ve svém plnovousu. I k ostatním zvířátkům měl kladný citový vztah, jenž ve spojení s jeho silným smyslem pro spravedlnost zákonitě přerostl ve vztah ochranitelský.

Ale přestože měl Rumcajs tolik nových zvířecích přátel, brzy zjistil, že vodník Volšoveček nemůže pokrýt jeho potřebu interpersonálních vztahů. Prostě se cítil sám. Jako se to stává mužům často, i Rumcajs zatoužil po ženě. A náhoda tomu chtěla, že si mohl vybrat hned ze dvou. Rumcajs se naštěstí nedal zmýlit povrchností luzného zjevu. Jednoduchým psychologickým testem vyloučil dívku, které šlo jen o materiální zabezpečení, a vybral si Manku, která uměla ocenit to podstatné pro šťastný rodinný život, byť v jeskyni.

Manka se mu stala věrnou životní partnerkou, přítelkyní plnou pochopení, vzornou hospodyní i pevnou oporou v problémových situacích. Jejich svazek, zpečetěný slunečním prstýnkem, se brzy dočkal i následku v podobě loupežnického synka Cipíska.

Cipísek si kolíbky z borového dřeva příliš neužil, poněvadž v ekologicky čistém prostředí rostl jako z vody, netrápily ho alergie, astmata ani jiné civilizační choroby, a tak Rumcajs do týdne sháněl kůru na Cipískovy první boty. Nezdá se ani, že by Cipísek trpěl nedostatkem vnějších podnětů, protože i po stránce jazykové se rozvíjel neuvěřitelně rychle, již první den schopen domluvit se i s veverkou.

Cipísek vyrůstal v harmonické rodině, otec i matka mu byli dobrými vzory, jeho výchova se nevyznačovala žádnými deprivačními rysy. To podporovalo jeho všestranně pozitivní vývoj, takže záhy se po otcově boku postavil obru, drakovi, ba dokonce i okupačním vojskům císařských armád. Společně tak Rumcajs a Cipísek odvrátili nejednu pohromu od města Jičína. Možná i jejich zásluhou se nám zachoval tento krásný kraj v té podobě, jak jej nám budiž dáno znáti dnes.