Bez dechu

/  28 komentářů

V zastavení.
Polovina fůry se vejde do sklepa. Ale není to na lopatu. Dveřmi, průchodem vyzděným jako podpěra, aby sklep přestal padat, pak za roh a dozadu. Tam lopata nedohodí. Vozit nebo nosit. V rukách. Nerada vozím, po prkně přes schod. Nerada nosím dva uhláky najednou, průchodem, kterým se s nimi musím protahovat téměř v polootočce a každou chvíli si sedřu prsty. Do kotelny se dvěma, do sklepa jen s jedním uhlákem. Je to plynulejší.

Začínalo se stmívat, ve sklepě tak pětina. Pár nad nulou, ale horko až moc, na zádech zastudil pot. I plynulost vezme dech, člověk při ní má tendenci pořád mimoděk zrychlovat.

Dřepla jsem v průjezdě a dívala se ven ze zamrzle otevřených vrat, do šera, do šedi sněhových návrší, do siluet smrků na návsi.
Zvláštní, ten pocit, když při okamžitém zastavení z pohybu srdce ještě dobíhá v původním tempu, pocit, že všechen nadměrečný přetlak se vráží do rtů, opuchají a bobtnají, jako by chtěly puknout…
Zvláštní, ten mírný podvečerní vítr, co se dotkne a hladce rozdělí po obličeji, jako když se dvě ruce na mapě tváře rozpojí, aby ji celými plochami obou dlaní i všech prstů obsáhly, a přece naplno nezasáhly… Chladivý bez mrazení, hřejivý zpomalením do chvíle setrvání, zneklidňující v něm na klid zadrženou silou…

A ticho, jen ve smrcích na střídačku proti sobě improvizují dva kosi. Asi kosi. Z nejhlubších do nejvyšších tónů si rozšiřují rozsah. S bravurou džezmenů, co nikdy nezopakují tentýž motiv dvakrát stejně.
Ptáci intonují čistě.

Tohle je jaro. Za tímhle jarem se jezdilo z města ven. Za takovým večerem, za okamžikem zachycení, za nehybností s obličejem nastaveným tomu, čemu se nechce uhnout, za dotykem neklidu v klidu…

Podzim je pomalé ubývání odumíráním, kousek po kousku. Jaro je průnik. Průnik někde hluboko nastřádané přítomnosti něčeho někam, kde to předtím nebylo. Jen je třeba se zastavit, aby to člověk zachytil. A chvíli zůstat tak.

Žádný konec není jen jedna věta. To je řada vět, co kousek po kousku ukusují. A ta poslední je poslední.
Jedna věta může být jen začátek. Je-li dost silná, aby prošla někam jinam. S tím, co se pod ní nastřádalo.

Komentáře:

  • Satai 25.3.2006 at 4:29

    Hezký, jako vždy… A musím to říct dřív, než se to tu zase zvrhne ;-)

  • ghost 25.3.2006 at 7:33

    Taky raději rychle chválím :-)

  • radka 25.3.2006 at 9:19

    taky se pridavam ke chvale. Jaro je tady!!! Kocka se chveje po celem tele a nemuze se uklidnit.

  • Dee Dee 25.3.2006 at 9:39

    Všichni jste svědky, že tentokrát to nebudu já, kdo to "zvrhne." Je to… DO PRDELE SAKRA KRUCIPÍSEK JARNÍ, jen to uhlí na začátku mi k tomu jaru moc nesedí… :-)))

  • Johnny 25.3.2006 at 9:52

    Jaro je sevřené odumírající zimou a nenápadně se plížícím se létem. Jaro neexistuje. Je jako přítomnost. Je stále, ale přitom tak malé, že vlastně není.

  • Nora 25.3.2006 at 10:18

    radka: No já si asi připadám jak ta kočka,o)

  • Dee Dee 25.3.2006 at 10:56

    Nora: To není jaro, to jsou hormony! Nebo nervy? :-))) Každopádně – nápodobně… :-)

  • radka 25.3.2006 at 15:06

    myslim ze jsou to hormony :o) Budme radi ze pracuji pilne za nas. motaji nam hlavu a cele telo, zjemnuji smysly a opajeji nas drogovym koktejlem touhy.

  • Fidort 25.3.2006 at 15:28

    Vláčení uhláků ti teda nezávidím, i když z toho dokážeš vytěžit takovýhle cenný okamžiky. Napadlo mě, že na tebe docela sedí takový to "dětma nezatopíš" :-))

  • radka 25.3.2006 at 15:44

    ve stavu apsolutniho vycerpani mam pocit ze ziju. I to je duvod proc jsem kdysi jezdila na extremni akce, kde jsem si sahla na dno svych sil. Kdyz slapes tichem noci, pod nohama ti chrasti snich a ty stoupas pomalym tempem nahoru citis ze zijes. Pocitas si tempo abys nezrychlila. raz, dva, tri a opet raz dva tri. Pomalu se vyhoupnes nad prvni pahoreck pod htebenem a pozorujes vychazejici slunce.

    Kazdy si musi najit svuj zpusob proziti vlastni existence. Nekdy staci skladat uhli. Nekdy vecerni beh. Ale vzdycky je to spojeneno s telesnou namahou

  • Dee Dee 25.3.2006 at 18:00

    Radka: Jo, přesně. Mně bejvá psychicky nejlíp těsně poté, co si šáhnu na dno svých fyzických sil… Jakkoliv. Někdy stačí i dvacet bazénů v (pro mě) ostrym tempu… Pak je mi moc fajn.

  • rulisa 25.3.2006 at 18:02

    Fidor: (Aha, t ještě…):
    To jako že bych radši rodila uhlí než děti? :-)))

    Radka: Ve stavu absolutního vyčerpání ne. Řekněme částečnýho. Nebo absolutního, ale jen fyzickýho.

  • radka 25.3.2006 at 19:46

    pri velke namaze se clovek dostava do stavu snizeneho vedomi-tranzu, kdy zije jenom smysly. A stava se zviratkem :o)
    Naladilo me to na leto. Muz me porad premlouva jeste na nejaky ctyrtisicovky, ale necham to na duchod. Ted se opet chystame do Dolomitu na nadherne Klettersteigy (zajistene cesty) Jiz popate – protoze je to tam pohoda a veget. Tam uprostred skaly ma clovek velkou iluzi svobody. pocituji velkou vdecnost k svemu telu. Ze me posloucha, ze nohy slapou, ze srdce bije a oci vidi :o) Zrovna dneska jsme vedli bourlivou diskusi s muzem o tom, kdo z nas dvou je silenejsi. Kazdy chtel vyhrat!

  • Fidloslav 25.3.2006 at 20:17

    (12) Jestli začneš rodit uhlí, tak tě rád adoptuju. Vždycky jsem chtěl bejt uhlobaron… :-)

  • rulisa 25.3.2006 at 21:30

    (14) Rodit, ne sr..! :-)))
    Zatím ho jen smrkám. To by ti nevydělalo ani na penzijní připojištění. :-)

  • Dee Dee 25.3.2006 at 23:00

    Satai, vidíš to? Tady fakt není těžký odhadnout, kde ta diskuse zase skončí… Blaží mě, že tentokrát jsem v tom fakt nevinně. :-)))

  • rulisa 26.3.2006 at 9:51

    (16) Alibisimus, Dee. Z nějakých stodevadesáti komentářů na jistý nejmenovaný stránce je třetina tvejch, jaks dělala cos mohla, abys autora zkazila, nakazila a vůbec setřela pel jeho nevinnosti – a teď ukazuješ čistý ručičky? :-)))

  • Dee Dee 26.3.2006 at 11:36

    Ty škeble jedna drzá! :-))) Pel jeho nevinnosti, říkáš? No, já nevím, kdo začal o žužlání… Krom toho ty oplatkové článečky vypovídají o pelu střeném už dávno předtím, než jsme tam z toho vyrobili chatovou místnost pro vybranou společnost, že? Těch komentářů je tam aktuálně 178, z toho mých je 73 – tedy víc, než třetina, to si vzít nenechám! A dále, cituji: "Stran zvrhlosti – Na mě… (pauza, jako v Tatínkovi do polepšovny) …se můžeš spolehnout! :-)))
    Tohle pozadí se mi zdá dobrý, nepíchá – tedy nebodá do očí. :-)" Nebo: "No, a já pak místo Panenko Marie Podsrpenská čtu Panenko Marie Podprsenská…" Kdopak je autorem těchto slov, he? Ba ne, milá zlatá, neházej to na mě – sama jsi v tom až po uši a ta čokoládová nádhera též! :-)))

  • Satai 26.3.2006 at 11:41

    Dee Dee, vidím a vůbec mě to nepřekvapuje ;-) A buď bez obav, co se týče pelu nevinnosti, který jsi setřela z jistého nejmenovaného autora – to byl pel nevinnosti mnoha nebohých pannen, který ještě nestihl osprchovat. Jeho osobní pel už je dávno v tahu ;-)

  • Dee Dee 26.3.2006 at 11:44

    Díky, náčelníku, že ses mě zastal! :-)))

  • Matka spratka 26.3.2006 at 12:41

    Těší mě, že i s uhlím umouněnejma tvářema, odřenejma rukama a potem zalitejma zádama jsi dokázala podchytit okamžik, kdy jaro vstoupilo do vsi (už jsem nedoufala), a tak poeticky nám to celý naservírovala :-)

  • rulisa 26.3.2006 at 14:27

    (18) – Typická novinářka! Ocituje, jak se jí hodí, bez ohledu na kontext! Co takhle autorizace, he? :-)))

    (21) Nejen do vsi. :-)

  • Matka spratka 26.3.2006 at 14:58

    No já koukám z okna, prší jako o závod, pošmourno, lezavo a džezmena nevidět neslyšet, tak jsem si myslela, že u vás máte nějakou protekci, víš? …..:-))) No ale každopádně, pro sichr, jsem se hned po přečtení Tvýho zvěstování vrhla na balkón, dovlekla do útrob bytu pytel nedávno koupený zeminy a truhlík, a zasadila bylinky. :-)

  • Matka spratka 26.3.2006 at 14:59

    P.S.
    Ta ves je míněná samosebou obrazně, copa já vim, odkud jsi? :-))

  • rulisa 26.3.2006 at 15:04

    Dneska taky pošmourno, ale džezu plný okna. :-)
    Jsem z obojího. :-))) Momentálně ze vsi. :-)

  • Dee Dee 26.3.2006 at 15:52

    ad (22) – Autorizace? Co to je? Doporučuji k prostudování tiskový zákon, rulíku zlomocný, nejde totiž o žádnou povinnou položku. To jen připosraná veřejnost si občas nestojí za tím, co vypustí z huby. Ostatně – od čeho máme diktafony, že? Na webu je to ještě doložitelnější… Nehraj to na mě s kontextem, všichni víme, že ti jde "jen o to jedno" – maskovat to uhlím na jaře, to by se ti líbilo, mlži jeden zalženej… Nic takovýho. :-))

  • rulisa 26.3.2006 at 15:55

    Eeeee… :-)))))

  • Dee Dee 26.3.2006 at 16:12

    Kruci – zalženej nebo zamlženej – vlastně je to totéž… :-) Blebleble…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.