Když se vám tak líbí ty historky o trapasech… – Aneb na co jsem si vzpomněla v rámci diskuse pod moc hezkým článečkem u Radky.
Pod tématem Jsem hrozný pako jsme se sešli ve vzájemném ujišťování se, že bordel ve věcech a zejména na pracovním stole je normální, ba po výtce spřízňující záležitostí. Přestože oficiální návštěvy trochu více zírají na toaletní papír mezi úředními spisy.
Nu, nejen stůl jest vděčným objektem pro bordel.
Trapas z bordelářství číslo jedna:
Stalo se mi, že mi přišla domů návštěva (kvůli najití něčeho na internetu) – pánská návštěva. Tiše zpovzdálí sledující, kterak ťukám do klávesnice. Sledující nejen klávesnici, páč to je samo o sobě nuda. Natož v porovnání s tím, co bylo k náhledu jinde. Já totiž měla vedle hromádky kabelí u postele též hromádku prázdných či poloprázdných krabiček od všeho možnýho. A jedna z těch poloprázdných v popředí byla podlouhlá, nebesky modroučká, zvrchu průhledná, obsahující bílou umělohmotnou výplň, naprosto dokonale přesně tvarovanou na předmět, kterej v ní scházel. Krabička zdobená nápisem "Penetrating pleasures" a dekorovaná volně loženou tubičkou "Lubrigel pro jemné chvíle".
Když návštěva odešla, jala jsem se tu krabičkovou ostudu rychle rovnat a zašoupávat pod postel, horečnatě dumajíc, kde je vlastně ten předmět z ní. V dohledu naštěstí nebyl. Ani mimo dohled. Ba dokonce, hm, už je to nějakej čas a … No, prostě věřili byste, že je ženská schopná na svejch a jen svejch dvaceti metrech čtverečních ztratit vibrátor? :-(
Trapas z bordelářství číslo dvě:
Jednou jsem měla schůzku s klientem, starší pán, milý, decentní, velmi vstřícný ku mně, zosobněné jemné ženskosti (co mi taky zbývalo za imidž, když tvrdě ne a ne se svou fasádou vypadat). Skončili jsme obchodní jednání u patřičně obchodně-společenského oběda, vše na úrovni, jak se patří. Na schodech před restaurací jsme se rozloučili a já vytáhla z kabele klíče od auta. Na šňůrce – klíče od auta na šňůrce kolem krku byl první zvyk obchoďáků, kterej mě okamžitě a zcela pohltil svou praktičností. Leč – v té přihrádce pracovní kabely se toho už nastřádalo za pár měsíců mých obchodních cest požehnaně. A tak se stalo, že při tom "mimochodem přihovorovém" ležérním vytáhnutí klíčů vzala zmuchlaná šňůrka cosi malého s sebou. To prolétlo vzduchem a – ťuk ťuk, skutálelo se to ze schodu na schod.
Galantní a pohotový pan doktor se okamžitě s úsměvem sehnul – "Ne!!!" zařvala jsem hystericky.
Pozdě. Jen jsem viděla, jak v tom předklonu natažená ruka těsně nad schodem strnula a pak sebou škubla zpátky, galantní úsměv na líci pana doktora opařený do ruda.
Věřte mi – přes všechny reklamy na jedinečnost tamponů oubej jsou do kabelky vhodnější nějaký jiný, především takový, co jsou na rozdíl od zřetelně rýhovaných oubejů aspoň trochu maskovaný nějakým neprůhledným, třeba kytičkovaným celofánem.
Komentáře: