Čím jsem se provinila na králících…?

/  50 komentářů

Bylo to v babiččině domečku, v uličce z kopečka. Přijela jsem, protože babičku měli moji rodiče na týden odvézt kamsi za doktory a já byla určena na hlídání její havěti.

I byla jsem poučena, kde je šrot a jak si mám vždycky večer nabrat vodu do toho zelenýho kýble, aby na druhej den byla „odražená“. Políbali jsme se – a zůstala jsem sama.

Tedy, úplně sama ne. V ulici směrem nahoru i dolů sousedi, úplně nahoře hospoda. Což je blbost, páč hospoda je úplně dole. (Modří už vědí. :-) Občas se tam objevili podivní lidi, například skupinka vysokých mužů s ostře řezanými tvářemi a s koženými řemeslnickými brašnami, co nám procházela přes zahrádku, prý že tam v rohu pod rybízy budou vyrábět popkorn. Ale to byly jen okrajové příhody.

Hlavní dění bylo v té hospodě. Chodila jsem tam na limonádu a kafe (přesně na to jalový nakyslý kafe, jaký vaří ve všech těchhle hospodách, kde místní chlapi překřikujou sami sebe i zprávy či sportovní přenosy z neustále puštěné televize, z které tím pádem už zůstáva jen hluk, slova nerozumět).

V té hospodě vedle mě pokaždý seděl jeden postarší, pomenší, už trochu vrásčitej, vrásky ne jako souborný průpis vykrystalizovaných jedinečností, léty prorýsovávaný z osobnosti do obličeje, ale jako důsledek ochablosti v pití a smutku. Moc dobrej pocit jsem z něj neměla, ale místo jinde taky ne, tak jsme si povídali. Byl to takovej ten „já jsem hodnej“ typ, naoko vlídnej a stálým otcovsko-shovívavým úsměvem dávající najevo, že mi naslouchá, ale ve skutečnosti spíš hodně opatrnej, aby mě nevyplašil a nedopustil se ničeho, kvůli čemu bych mu utekla.

Třikrát platil za mě on, pak jednou za něj já. Tisícovkou, pamatuju si. Načež jsem vstala od stolu – a on taky. A předváděl mi, že mu můžu věřit, že mě ochrání, že není menší než já, v ničem… Krok ke mně, abych se musela podívat vzhůru.. Až stál blízko, tak blízko… A deset centimetrů před očima mi začal růst do výšky, do šířky… Chtěl mě obejmout…

Prchla jsem.

A když jsem přišla „domů“, do baráčku, najednou mě polilo. Zelenej kýbl… Já zapomněla krmit…

Byl čtvrtek. Čtyři dny stará, nepoužitá voda v kýblu.

Vylítla jsem na dvorek. Jediný pohled do králíkárny… Jo, přesně ten pohled, kterým zoufale hledáte očima za drátěnými oky králíkárnových dvířek, jestli se aspoň někde, v nějakým kotci něco ještě hýbe. Modlíte se, aby se hýbalo…

Leželi vedle sebe, přes sebe, malí, velcí, hnědí, bílí, strakatí, dlouhé uši smutně zplihlé, oči v různém stupni zakalení. Někteří ještě dýchali, někteří byli už jen ztuhlými hrbolky, spodní půlkou těl rozpláclými v podestýlce – vy, kdo to neznáte: Když takový hrbolek zvednete za uši, zůstane nožičkama pod sebe poskládaný spodek těla vylisovaný do otisku přesně té roviny, na jaké ztuhl nevratným chladem smrti. Jako by ho do ní odlili.

Šrot a kýbl a obrovský igelitový pytel. Živé jsem křísila, mrtvé separovala do pytle. A už v tom snu jsem věděla, že něco není v pořádku. Není v pořádku, když se mi každou chvíli zdá o tom, že zapomínám na králíky, přestože už je to pěkných pár let, co jsem posledního našeho klepla za uši a rozpadající se králíkárnu rozmlátila kladivem a sekyrou na rozpadající se pročůraná a zrouchnivělá prkýnka…

Je to pokaždý stejný. Pokaždý řeším nějaký divný lidi, před kterýma nakonec stejně uteču, přičemž mi mezitím pochcípají králíci…

Špatný svědomí. Jo, jo..

Komentáře:

  • ghost 24.2.2006 at 11:47

    I ve snech řešit, aby oni náhodou – musí být vyčerpávající.

  • fousek 24.2.2006 at 12:06

    a nejde … řešit i krmit?

  • Ibádovo oko 24.2.2006 at 12:14

    Hm… řešit i krmit asi nejde. Mívám sny o tom, že zapomenu krmit a přebalovat mimino.

  • ghost 24.2.2006 at 12:16

    IO: nedovedu si představit, že tohle by se dalo zapomenout – to je jako zapomenout vstát, když zvoní budík :-)

  • rulisa 24.2.2006 at 12:20

    Ghost:
    Pane Dokonalý, tady nejde o to, že by člověk v reále skutečně zapomněl. :-)

    Fousek:
    De. Aspoň doufám. :-)

  • ghost 24.2.2006 at 12:26

    Takže jen ten strach …

  • rulisa 24.2.2006 at 12:28

    Ano prosím… :-)

  • ghost 24.2.2006 at 12:31

    Tak to asi nebudu pan Dokonalý. Na cizí strachy jsem krátký :-(

  • fousek 24.2.2006 at 12:41

    rulisa(5): nebo by se dalo říct "musí jít" :-)

  • Dee Dee 24.2.2006 at 13:22

    Občas mívám i s otevřenejma očima strach z podobných příhod s naší zvěří… brrrrrrr… :-( Vylisovanou kobylu bych zvedala dost těžko.

  • rulisa 24.2.2006 at 13:37

    Fousek (9): Ano, a tak to neustále zkouším. :-)
    Dee Dee: (10): Ani nemluv. Každým dnem čekáme od jedný folblutky hříbátko. Tfuj tfuj tfuj…

  • Bahanka 24.2.2006 at 14:21

    Nebo prostě možná smířit s tím, že všechno najednou nestihneš:-)Takhle by se to nedalo vykládat?

  • radka 24.2.2006 at 17:01

    ta prihoda je sen?

  • ghost 24.2.2006 at 17:30

    Radka: Už jsem si myslel, že jsem nejhorší čtenář na světě :-)))

  • ghost 24.2.2006 at 17:44

    Dostal jsem jednou jeden mail a tam stálo tohle:
    ''V závěru mého oblíbeného filmu Sněženky a machři zazněla památná věta: "Čeho se na nás dopustili druzí, s tím už se nějak vyrovnáme. Horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami."''
    Nikdy jsem nevěděl, jak s tím naložit, a teď koukám, že by to byla možná dobrá obloha k těm králíkům.

  • Dee Dee 24.2.2006 at 18:19

    Rulisa: Držím palec hříbátku i vám. Bude jarní koníček… :-)
    Ghost: Ach bože…

  • ghost 24.2.2006 at 18:29

    Já nevím, čím to je – kam přijdu, tam slyším "Ach bože…" nebo "Ježíšmarjá…" případně "Pámbu nás netrestej…" :-)))

  • rulisa 24.2.2006 at 18:29

    Dee Dee:
    (16) – Díky. :-)

  • rulisa 24.2.2006 at 18:31

    Bahanka (12):
    Všechno se stihnout nedá, ale tohle dvojí nestihnout… – S tím se smířit odmítám. :-)))

  • radka 24.2.2006 at 18:56

    ja ctu peclive ale jsem hrozne natvrdla. Ze je to sen, se pise az skoro na konci. Takze to predtim je taky sen? Prosim o odpoved :o)

  • rulisa 24.2.2006 at 19:02

    Promiň, Radko, v rámci "dočítání" kde čeho jsme ti zapomněla odpovědět. :-

    Jo, je to sen celý, info o tom je ve druhým/třetím odstavci "…V ulici směrem nahoru i dolů sousedi, úplně nahoře hospoda. Což je blbost, páč hospoda je úplně dole. (Modří už vědí. :-)…"
    Ale přiznávám, že lehké matení byl záměr. :-)

  • radka 24.2.2006 at 19:09

    :o) Me totiz prislo hned divne ze ti chcipli kralicci protoze jsi se bavila s nejakym uchylnym dedulem ctyri dny v hospode :o) A protoze je vsechno mozne, tak jsem se radeji zeptala.

    Sen je hezky. Je to mozna o podsouvani viny, za to ze svoji pozornost venujes nekdy povrchne zabave. Zeby ti to doma zakazovali? Nejlepsi psychoanalyza je opakovane se vykecani verne kamaradce. Treba stokrat to same. Ono to povoli.

  • rulisa 24.2.2006 at 19:25

    Byly doby, kdy jsem si toho na sebe vždycky nabrala hrozně moc a pak lítala jak šús "eště tohle a ěště tohle a tohle by šlo líp"… No, teď už se množství vyhýbám, s vědomím, že úspěch boje s nepřáteli spočívá i v tom hledět na jejich počet. :-)
    Králíci se mě něco natrápili, i když kolem nich člověk skákal, jak nejlíp moh, stejně si pak ty mrchy zničehonic vychcípaly na nějakou kokcidiózu nebo girardiózu a bylo… Hrozný stavy, když taková vlna občas přišla, člověku to chřadlo před očima a ať dělal co dělal, nacházel každý ráno nějakou studenou ztuhlinu s kalem potaženýma očima…
    Brr, jen bezmoc a zoufalost. :-)

  • rulisa 24.2.2006 at 19:27

    Už to cinklo:
    Možná pocit selhání.

  • radka 24.2.2006 at 19:32

    muj muz prohlasil, ze az mi bude delat muze v domacnosti tak bude pestovat kraliky :o) Tak ho musim zavcas varovat. AT z toho nema trauma ze selhani.

  • rulisa 24.2.2006 at 19:36

    Jestli nemá s dvorkovým drobnochovem jiný zkušenosti, než že si to pamatuje z dětství od babičky /:-)/, tak ať se na to vyšestnáctkuje. Nevyplatí se to a je to o nervy. :-)

  • radka 24.2.2006 at 19:47

    kraliky chovala babicka a potom jeho tatinek, ktery brzy umrel. Ma na to moc romanzicke vzpominky. U nas chova kraliky moje babicka a teta. Je to veda. Maji nekolik samic a hromadu malych. Krmi je rozstuchanymi bramborami a chlebem namocenym v bile kave. Kralici si ziji jako lordi :o)

  • Dee Dee 24.2.2006 at 19:56

    Vyšestnáctkuje! No toto!!! To je… to je… něco jako desítkovat! Hnus! :-)))

  • ghost 24.2.2006 at 20:13

    Taky jsem pečoval o králíky. Jenže jako alergik jsem nemohl sušit a obracet seno na zimu, z toho bych asi umřel. A stejně jsem jednoho dne asi prostřednictvím trávy přivlek myxomatozu a bylo po chovu. Ale měl jsem je rád. Každej tejden byl v neděli jeden. Jen tak prošpikovaný, pokmínovaný a upečený.

  • Dee Dee 24.2.2006 at 20:20

    Ano – tento druh lásky je mezi masožravci velmi rozšířený. Hlavně bacha, ať se sem nedostane B. :-) Láska, která prochází žaludkem… :-) No to bych se na to… vytři… cítkovala…

  • ghost 24.2.2006 at 20:27

    Jsou i rozežranci, co to mají nejraději na paprice, na smetaně, jako řízek a tak podobně. Ale já nemám rád kosti v omáčce.
    Králíky jsem měl rád proto, že neběhali po dvoře bez hlavy jako slepice, a vůbec byli takoví odevzdaní.

  • radka 24.2.2006 at 20:31

    ja jsem bazantovi hlavu ustrihla nuzkami. Nikdy bych neverila ze to jde tak lehce. Az budu priste zabijet nejake zvire, tak mu ustrihnu hlavu :o(

  • rulisa 24.2.2006 at 21:09

    Radka: To bys tomu králíka dala, víš jak by se potom blbě napínaly kůže na sušák? :-)))

  • rulisa 24.2.2006 at 21:12

    Ghost: Kdybys to nedrobil po jednom a zabil dva či tři, tak z končetin a žeber si můžeš udělat co chceš (nevím co máš proti králičím řízkům), a hřbety by sis naložil na svíčkovou. :-)
    I paštiku jsem z nich dělávala, teda ze starejch samic.

  • Ibádovo oko 24.2.2006 at 21:56

    Neznám snad lepší dlabanec než králík na paprice. Tak, jak ho dělá moje máma. Jenže je to postupem času pro mě pochoutka čím dál vzácnější…

  • Jirka* 24.2.2006 at 21:59

    Podle jednoho internetového snářského slovníku to není zas tak špatné 8^)

    kbelík nebo nádoba na vodu = útěcha,potěšení

    zabít králíka = ztráta ošizení, být podveden

    hrozná postava člověka = radost

    být v hospodě = sejít se s dobrým známým

  • rulisa 24.2.2006 at 22:02

    Jirka: Překlad:
    Sejdu se s dobrým známým, z čehož budu mít radost, on mi poskytne útěchu a potěšení, abych nakonec zjistila, že to bylo jen na oko, tak trochu od něj bouda. :-)))

  • rulisa 24.2.2006 at 22:04

    IO:
    Já měla nejradši hlavu vyvařenou do polívky, když se pak vyndala, rozlomila se v čelistech, ojedlo se z ní maso (škraně, říkávali jsme u babičky) a pak se odlomila lebka a – mňam – vyklopil se mozeček. :-)

  • Ibádovo oko 24.2.2006 at 22:09

    Brrr. U nás hlavu dostávaly kočky a dodnes si pamatuju, že stažené králičí hlavy jsem se vždycky tak trochu bála. Ale možná to "plýtvání" bylo tím, že moje máma si nepotrpí na polívky, což mám po ní :)

  • Jirka* 24.2.2006 at 22:09

    No vidíš to! A má slovník pravdu? 8^)

    Heleď, prosimtě (s tou hlavou), nemáš náhodou bráchu Jirku*?

  • rulisa 24.2.2006 at 22:15

    IO: Věčná škoda… :-) Ale vím, že spousta lidí se hlavy štítí. :-)

    Jirka*: Bráchu mám Pavla. Hlavy nejí. :-)
    A předpověď? Zatím nevím. Zatím to spíš vypadá, že mrtvý králík = umřela jsem pro ty dobrý známý, co by mi byli schopni poskytnout radost a útěchu. :-)))

  • Jirka* 24.2.2006 at 22:19

    Já jen, že má sestra minulou sobotu dělala s králičí hlavou přesně to, co popisuješ a měla při tom takový zvláštní, až šílený výraz…

  • rulisa 24.2.2006 at 22:22

    Jirka*: A vyďoubávala i tu vařenou krevní sedlinu z očních jamek? :-))

    Babička, když jsme se u ní sešly vnoučata na prázdninách, vždycky říkala, že by potřebovala chovat nějakou speciální rasu králíků – nejmíň pětihlavou. :-)

  • radka 24.2.2006 at 22:22

    :o) To je dobry!!! Taky jsem nazoru, ze vyjidaci lebek musi byt lehce vysinuti

  • rulisa 24.2.2006 at 22:24

    Radko, teda…! :-)))
    Ale asi jo. :-) Je to takřka mysteriózní záležitost. :-)

  • Jirka* 24.2.2006 at 22:25

    Ru: Přesně!! máš štěstí, že jsem viděl tvého kocoura, jinak bych to nepříbuzenství nevěřil…8^)

  • rulisa 24.2.2006 at 22:28

    Jirka*: Tak že sestru upřímně pozdravuju. :-)))

  • Jirka* 24.2.2006 at 22:28

    …a z některé lebeční části si stačila ještě vyrobit píšťalku…

  • Jirka* 24.2.2006 at 22:31

    Promiň, nevyřídím…. nechci být ovlivňován ve svém psaní příbuznými 8^)

  • rulisa 24.2.2006 at 22:33

    Neva, chápu. :-)
    Pískalo to, když se z kosti vytáhly ty přední hlodací zuby.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.