Ovocentrismus

/  59 komentářů

Nesouvisí s pomeranči.

Od rána v pohotovosti, rychle jsem vstávala, nadprůměrně rychle se i probudila. Dopoledne spousta vyřizování ve městě, pohotová a bezchybná koordinace s potřebami vyřizování sousedky-kamarádky, co jela se mnou. Rychle se pohybuju, rychle myslím, rychle nacházím slova…

– A odpoledne najednou rána palicí do hlavy. Mrtvo. Volám na maštal, jestli je nutný jít jezdit. Není. Koně jsou ve výběhu. Padám do postele.Hodina a půl totálního kolapsu bez usnutí, ale s pocitem, že nezvednu ani oční víčko, natož ruku. Hlasy dětí a televize odkudsi ze záhrobí jiné dimenze. Není to jen proto, že jsem zas šla spát víc ráno, než v noci.

Cítím to. Skoro vždycky to takhle cítím, i když píšou, že je to spíš výjimečně. To zahřívání se až pálení. Jeden měsíc na jedné straně, druhý měsíc na druhé. Začíná to s kulminací fáze aktivity a neskutečného návalu energie, kulminuje při zlomu do mrtva. Do bodnutí žhavým drátem. Pak už jen odeznívá. Celé to netrvá víc než pár hodin. Následkem bývá divná směsice úlevné euforie a smutku.

Tenhle měsíc vpravo. Tam to bývá citelnější. Ležím a naslouchám tomu, nedotknutě osahávám, jak si to tam maličko stranou toho nejcentrálnějšího nitra bobtná a chystá se prasknout, vystřelit ven. Na cestu, kterou nedojde. Nemá šanci dojít. Je slepá. Jenže ono to neví. Další z x set pevně naprogramovaných pokusů těla o tvorbu svého pokračování. Neuskutečněné dítě. Nedoplněné do sebe sama. Zahyne tam někde uvnitř, na samotu, na prázdno, na zklamání.

No, co si budem namlouvat, zklamání je dnes už jen a pouze na jeho straně…Představuju si to, mockrát jsem si to už představovala, podle obrázků a schémat, podle elektronových záběrů a naučných výkladů. Podle toho pálení. Představuju si, cítím to, jak ten růstem napěchovaný váček praská a to cosi se i s trochou zárodečné tekutiny pod tlakem vyloupne ven. Zpod slupky měkké zárodečné hmoty, hrbolaté jeho různě nedovyvinutými sourozenci, trpělivě čekajícími, až (či jestli vůbec, protože většině se to nepodaří stihnout) na ně přijde řada s dozráváním.
Jo, je to vlastně jako malý porod. Miniaturní, mikrokosmický. Možná nácvik na ten skutečný, informace o budoucím průběhu… Možná symbolická připomínka. Žena jako soustava prvků, založených na a za účelem pukání a vylupování ze sebe sama…

Každý měsíc něco ve mně puká. Symbolicky. Abych nezapomněla.

——————————–
P.S. Vždycky, když v kuchyni rozklepávám vejce, vzpomenu si a zas a znova žasnu, že žloutek je vlastně jedna jediná buňka. Největší na světě.

Komentáře:

  • Ibádovo oko 23.2.2006 at 6:38

    Nikdy před druhým dítětem jsem to nevnímala. Nepoznala, nevěděla – anebo jenom malinko. Po druhém tak, že jsem každý měsíc několik dní chodila ráno zalomená v pase a cítila, jak roste, praská, kousíček cestuje a narazí, rozbije si nos a zaniká v temnotách, snězeno tělem, které je stvořilo. Břicho bolelo na dotek několik dní. Proč až teď? Proč nikdy dřív? Proč až po tom, co mu postavili do cesty zeď? Jako by tím dostalo tělo nějaký impuls bránit se. Bránilo se tak, že vytvářelo mnohem častěji než dřív. Jím znovu ty maličké pilulky, i když je pro jejich hlavní účinek nepotřebuji.

  • rulisa 23.2.2006 at 8:08

    Mě pilulky rozkládaly a trávily zaživa a tělo se bránilo daleko víc. :-)
    Ale máš pravdu. až po druhým dítěti je to takhle výrazný.

  • fousek 23.2.2006 at 8:37

    nevěděl jsem, že … tak moc silné
    když píšou "výjimečně", znamená to "na devadesát procent"

  • bahanka 23.2.2006 at 12:18

    Kdesi jsem četla, že kdyby muži měli menstruovat, vymohli by si každý měsíc sedm dní placené dovolené:-)

  • rulisa 23.2.2006 at 12:39

    Bahanka: Ale tohle není o menstruaci. :-)

  • radka 23.2.2006 at 16:47

    ja ovulaci pocituji velice optimisticky a prijemne. Krasne vonim sama sobe :o) Ajsem si moc prijemna Nikdy jsem ty pocity o kterych pises nemela.

  • rulisa 23.2.2006 at 17:10

    Optimistická, příjemná (i sama sobě), vyrovnaně silná a vůbec nej nej si připadám tím víc, jak to roste. V okamžiku toho prasknutí je to něco jako zachvění při zlomu. :-) Ta smutná euforie je chvilku, pak se to zas ustálí na pozvolným, pomaloučkým poklesu.

  • Bahanka 23.2.2006 at 17:39

    Tak to mne ale nenapadlo. Já nic necítím. Kdybych nenahlédla do kalendáře, nevím kdy to je.

  • rulisa 23.2.2006 at 17:42

    Bahanka: Většina ženských to (aspoň co jsem četla i co vím od některých) neucítí.

  • Ibádovo oko 23.2.2006 at 18:50

    Mně bylo tak, jako by ve mně ty vyjíčka zůstávaly a hromadily se tam někde uvnitř, což je nesmysl. Ale přesně tak jsem se cítila. Týden bolesti a pak to vždycky přešlo.

  • rulisa 23.2.2006 at 19:02

    Týden je strašně moc. Netrpíš na cysty nebo na nějaký zvazivovatění vaječníků (té blány na povrchu)? Nejdýl to cítívám tak dva dny, a to ještě když jsem po nějakým prostydnutí nebo tak.

  • radka 23.2.2006 at 19:42

    rada bych neco napsala ale vubec nevim co. Povidani o vajecnicich a cystach na nich me jaksi neberou. Snazim se funkce meho tela videt pozitivne a vlastne dekuju telu, ze mi verne a dobre slouzi. Rozpatlavani jeho detailu ci nedostatku muze treba muje telo zarmoutit a ono pak bude smutne :o)
    Ignoruju i menzes, vlastne nikdy nevim kdy prijde, akorat citim dle neklidu ze to bude behem dvou dnu. Ale nijak me to neobtezuje, delam ze neni :o)

  • rulisa 23.2.2006 at 20:00

    Radku, chápu, a taky nejsem čtenář ani spolutvůrce podobných debat. Ale pokud o tom IO začala, napadla mě odpověď.
    Člíneček nebyl o zdravotních problémech, tos snad pochopila. :-)
    Jinak kdyby viděl doktor můj "menstruační kalendář", asi by to s ním švihlo, páč mi to pokaždý klade na srdce, jak bych měla… A ono zase nic, jeden záznam, pak půl roku zapomenuto, na prohlídce na dotaz sestřičky pracně lovím z paměti, jestli jsem to dostala, když jsme byli na těchhle závodech, nebo až na těch o tejden dřív… A pak obvykle střelím nějaký datum od oka. :-)

  • rulisa 23.2.2006 at 20:07

    A omlouvám se za překlepy. :-)

  • rulisa 23.2.2006 at 20:14

    A ještě jedno P.S.:
    Protože mám talent a takt "zvrhávat" debaty svých kolegů takřka pravidelně, nebudu ani u sebe moderovat. O čem kdo začne, o tom s ním budu mluvit. Tak jako naživo, koneckonců. Bez ohledu na to, že jsem si při psaní třeba představovala vyznění článku pro diskusi nějak úplně jinak. :-)

  • jana 23.2.2006 at 20:19

    No téda, to je něco, úplná magie! Napadá mě, že u těch, co to takhle cítí, by to zlepšovalo nespolehlivou metodu antikoncepce plodné – neplodné dny, ale možná je to tak nespolehlivá metoda, že je to jedno. Netušila jsem, že to může být takhle zřetelný, co se tam děje. Snažila jsem se přijít na to, kdy mám ovulaci, ale bezúspěšně. Jenom teda ze zájmu, ne kvůli početí či nepočetí :-)

  • rulisa 23.2.2006 at 20:26

    Jana:
    Jo, jeden čas jsem se i na tohle docela úspěšně spolíhala, jsou i jiný "příznaky" podle kterých se to dá poznat. Ale měla jsem nervy v kýblu, páč spolehni se, že do toho nevleze nějakej ten mimořádněj výkyv… :-)

  • radka 23.2.2006 at 20:28

    Ruliso: je to suma fuk :o) Jaksi me tema pukani vajecniku nerajcuje.
    Ale zajimave je tema plodnych a neplodnych dni. To jsem teda nikdy nemohla pochopit jak muze nekdo doporucovat ochranu dle dle plodnych a neplodnych dni. Kdyz pominu, ze jsem otehotnela v 5. den menzesu (coz by mel byt nelpodny den) tak mi to prijde jako zvrhly masochismus. zrovna kdyz ma zena chut tak nesmi a kdyz chut nema tak muze.

  • rulisa 23.2.2006 at 20:32

    No, my to dělali tak, že v neplodný dny bez pastičky na dětičky, v plodný s pastičkou. :-)

  • radka 23.2.2006 at 20:47

    jiste :o) ja jsem jedno dite zplodila jako neplodna (menzes) a druhe kdyz se pasticka natrhla.

  • rulisa 23.2.2006 at 20:48

    Z druhého důvodu jsem třikráte mastila pro Postinor. :-)

  • radka 23.2.2006 at 20:56

    je zvlastni ze me neco takoveho vubec nenapadlo. Asi jsem podvedome "nestesti" privolala.

  • Ibádovo oko 23.2.2006 at 21:57

    Fakt jsem nechtěla, aby se to zvrhlo na babský choroby :))) Vedle v dědině, odkud pocházím, byl jeden tatik věřící rodiny. Zavrhoval antikoncepci v jakékoliv podobě a sám svým dcerám a snachám hlídal plodný a neplodný dny :)) Vnoučat měl nemálo…

  • rulisa 23.2.2006 at 22:39

    IO:
    A nepochybně věřil, že na vině není chyba v jeho hlídání, ale že je to boží vůle. :-)
    (Babský choroby – já jsem holt chytlavá, ať se kam hovor stáčí, kam chce, či ať si to jen myslím – a co, dyk je to fuk. :-) Mě to pukání jako jev na rozdíl od Radky prostě fascinuje, nemůžu si pomoct. :-)))

  • rulisa 23.2.2006 at 22:41

    Moje oblíbené P.S.:
    Taky se tady debata mohla začít ubírat směrem "smažená vajíčka… :-)))

  • Jirka* 23.2.2006 at 23:07

    Smažená vajíčka na kapotě auta, ošetřeného speciálním přípravkem? 8^)

  • rulisa 23.2.2006 at 23:12

    Já to tušila! Já to tušila, že na tohle se ozve nějakej chlap! :-)))
    /I když na to vajíčko u tebe jsem zrovna nevzpomněla, přiznávám. :-)/
    Ze srdce díky, Jirko*, už to chtělo… Třebas i na kapotě… ;-)

  • Dee Dee 23.2.2006 at 23:15

    Jirka*: tahle reklama je moc okatá!!! :-)

    Rulisa a ostatní ženy: Já ještě žádný fakt narozený dítě neměla, ale takhle už jsem jich pocítila spousty. Jen jsem zezačátku nevěděla, že jsou to ony a myslela si, že na mě šahá sama Smrt, nikoliv Život… :-)

  • rulisa 23.2.2006 at 23:18

    Dee:
    Ono je to skoro totéž, v jednom druhý. :-)

  • Dee Dee 23.2.2006 at 23:20

    Asi. Ale já to tak nějak čím dál víc považuju spíš za ten Život, byť skončenej ještě předtím, než začal… :-)

  • rulisa 23.2.2006 at 23:23

    Asi. Asi proto mě to tak bere, že je to takový… živý… samo o sobě…

  • Dee Dee 23.2.2006 at 23:26

    Černá magie Matky přírody, nic víc… :-) Pěkně s náma vymetá, potvora jedna…

  • rulisa 23.2.2006 at 23:40

    Jo.
    Ale je to jedna z věcí, kvůli kterým si myslím, že toho chlapi nemůžou hodně dopochopit. Když v nich nikde neběží tenhle sinusoidní samočinnej proces, kterej by takhle cítili, jako jeho "nosiče". Občas opojený z té mimořádnosti takovýho daru nahlídnutí někam "jinam", občas bezmocně přihlížející, čehože (parazita, nebo řídící jednotky? :-) jsou to nástrojem… obalem… :-)
    To je… ženský jsou sinusoidní, chlapi lineární. Nebo kontinuální? :-) Pak se maj nějak sjednotit, ach jo…
    …Jsem si zas dala pivo, ach jo…

  • Jirka* 23.2.2006 at 23:42

    Dee Dee [28] – mám rád okatý!…8^)
    jinak – před takovými tématy strkám hlavu do písku, jsem zjistil. Jako hodně chlapů…

  • Jirka* 23.2.2006 at 23:43

    napsal jsem bez čtení č.33

  • Dee Dee 23.2.2006 at 23:51

    Muhehe :-)

  • rulisa 23.2.2006 at 23:51

    Kuš – 33, ne 34…

  • rulisa 23.2.2006 at 23:51

    Takže když si přečteš (nebo jestli sis přečet) 34, tak zjistíš, že se nemá cenu tím trápit, že jste (chlapi) omluveni. :-) Jsou věci, který se ani od bílých princů nepožadují. :-)

  • Jirka* 23.2.2006 at 23:56

    Ruliso (36), netrápím se, ale bojím se, že začnu všechna nepříjemná témata takhle řešit. Okolní svět tomu napomáhá, i když se považuji za psychicky odolného jedince…

  • rulisa 24.2.2006 at 0:01

    Jirka*: Nezačneš, neboj se, Všudybýlku-bílku… :-)

  • Dee Dee 24.2.2006 at 0:02

    Ja wohl, já už začala… Některým článkům na blozích se vyhýbám jak čert kříži… :-( Asi jsem pouhý žloutek, nikoliv všudy… .-)

  • Jirka* 24.2.2006 at 0:13

    Z této debaty uhnu, protože se téma stáčí k tomu, co chci napsat k sobě. Nenechám si "ukrást téma" od někoho, kdo to napíše líp, než já…8^)

  • rulisa 24.2.2006 at 0:18

    Mlčím… a – těším se. :-)

  • Jirka* 24.2.2006 at 0:22

    Díky za rozhovor, dnes jsem nestihl Večerníčka, díky za náhradu, už mohu jít…brou, zdej se sne…8^)

  • fousek 24.2.2006 at 8:34

    radka(6): myslíš, že při ovulaci voníš jenom sobě? :-)

    taky mě už kdysi napadlo (nebo četl?), jestli ta chlapská melancholická chvíle (jak jsem o ní nedávno psal) nemůže být smutek za ty spousty, co jdou na smrt – i když jsou úspěšní, ujme se jen jedna … šmarjá, doufám, že jsem Jirkovi* netrefil téma :-)

  • Jirka* 24.2.2006 at 9:56

    samá voda….tedy…alejo…samá voda! 8^)

  • rulisa 24.2.2006 at 11:35

    Fousek:
    Reakce na výdej… Jsou i tací, co ten pocit nemají rádi do té míry, že kvůli tomu i mění životní styl a vyhýbají se sexu. Nebo aspoň jeho "dokončení". :-)
    Že by mužské "pukání"?
    Možná jo…

  • Jirka* 24.2.2006 at 11:42

    …a potom se ale může dostavit pocit, že se to zkazí, srazí, zleniví… 8^)

  • fousek 24.2.2006 at 11:45

    teda, vyhýbat se kvůli tomu sexu – to jsem ještě neslyšel – asi mi na těch mrtvolkách zas tolik nezáleží :-)

    a některým tato drobná masová vražda nestačí … takový Nero … :-)

  • rulisa 24.2.2006 at 12:04

    Jirka*:
    Ale zůstane to jejich, nepřicházejí tím o sílu, nenastává náseldná "slabost" a otupění. :-)

    Fousek: Poznala jsem osobně. Teda ne Nera, ale ten předchozí případ. Fakt to existuje. :-)

  • fousek 24.2.2006 at 12:38

    ale, ono to pak stejně odejde samovolně, prý …
    nebo strach ze slabosti a otupění před někým ?

  • fousek 24.2.2006 at 12:49

    sny vždycky bývají se zpožděním.
    "v turbulenci" na ně není "strojový čas"
    sny a blog dělají v duši pořádek :-)

  • rulisa 24.2.2006 at 12:49

    Něco odejde bez ohledu na vůli majitele :-), většina odumře a vstřebá se, použije pro recyklaci na výrobu nových miliard. :-)
    Což mi připomíná jeden skutečnej zkouškovej dialog z VŠ:

    docent-otázka na studenta:
    A jak dlouho se hromadí sperma ve varleti?
    student-odpověď:
    No, od puberty už pak celej život…
    docent:
    Tak to bych chtěl vidět varlata takovýho panice v důchodu. Ven!

  • rulisa 24.2.2006 at 12:52

    Ty seš hroznej, já přeci psala, že ten blbě umístěnej příspěvek smažu… :-)))

  • fousek 24.2.2006 at 12:55

    (54) – pozdě, jo skákání do řeči … tak smaž i ten můj – chvíli jsem přemýšlel, proč to píšeš zrovna sem :-))))

  • rulisa 24.2.2006 at 13:03

    Už nechám být. :-)
    Proč? Jednoduše – přístup ze čtečky, kde není znát, ke kterýmu článku je komentář. Automaticky jsem myslela, že tvoje (51) byla ke snům, až když jsem odpověděla výkladem o "turbulenci" a začala se mi načítat stránka, s hrůzou jsem zjistila, že jsem u spermií. :-)))

  • fousek 24.2.2006 at 13:14

    56 :-)))

  • Ondra 25.2.2006 at 10:32

    Já se tu snad nikdy nepřestanu divit… Ty prostě dokážeš napsat o čemkoliv tak jemně a neotřele. Opět: klobouk dolu ;-)

  • rulisa 25.2.2006 at 15:42

    Ondra: Dík, i za to, že čteš, přestože to na míle zavání "ženským" tématem. :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.