Ve vzduchu pomalu, ale nezadržitelně lechtá předjaří, v živých organismech se začíná městnat tušení růstu, bujení, množení… Zejména bujení a množení roupů…
Bují se mi roupy, přiznávám. :-)
A tak mě napadlo: Pořád vychováváme děti i sebe navzájem, jak se co má a nemá, okřikujeme a plácáme po ručičkách, ale sami, když na to přijde, tu a tam… (Nebo pravidelně, když víme, že se na to nepřijde, nebo aspoň že není šance prokazatelně určit naše autorství.)
Ale my si to vždycky zdůvodníme. Že nebyl čas, že nebylo nic vhodnějšího po ruce, že jsme právě před chvilkou či těsně za sebou provedli důkladnou očistu, že… – Ehm, přiznat si, že v danou chvilku to bylo nejjednodušší a naší pohodlnosti nejbližší řešení, to není nic moc…
Jsou věci, co prokazatelně vím, že občas takto "sebeomluvitelně" provádím já, mí dospělí příbuzní, mí kamarádi nebo známí. I když vlastní děti bychom za to rázně přizemnili, pokud ne rovnou přerazili.
Tedy se ptám: A co vy?
– Ochutnáváte občas prstem z vršku marmelády, medu, nutelly či zatím neochutnané pomazánky?
– Rýpáte se v nose, když se nikdo nedívá?
– Opustíte občas domácí WC, aniž by po vás zbyl byť jen cancourek toaletního papíru pro vašeho následníka na trůnu?
– Umíte si ukousnout nehet na noze?
– Čůráte do vany?
Protože na jedno hlasování lze ve zde přednastavených anketách zvolit vždy jen jednu možnost a opakované hlasování prý je blokované, tak vy stateční, kteří u sebe s radostí naleznete více než jeden z nabízených prohřešků proti výchovným zásadám, buď vyberte dle libosti, nebo můžete pro opakované hlasování zkusit nějakou jinou fintu (jiný přístup, třeba až z práce, co já vím, možná je to jištěno přes cookie… Ale jestli to stojí za to mazání… :-).
Komentáře: