Tak jsem si zrovna říkala, že by to chtělo zase něco třeskutě euforickýho, aby to podle posledních článků nevypadalo, že jsem v déprezi. Jenže nic veselýho mě na výpravách k dětské lékařce, do lékárny, pro chleba a zpátky domů nepotkalo a mladší se se svými hláškami zaškobrtl na dvou a třetí do počtu z něj furt ne a ne vypadnout (a asi jen tak nevypadne, páč jsem zjistila, že mi ze šuplete totálně vyžral vánoční dárek od kamaráda, takto krabičku z Belgie dovezených bonbónů, již jsem byla odhodlána nejprve dostatečně dlouho ožírat dojatým pohledem a teprve pak zubama, tudíž jsem z ní ani neochutnala a tudíž se mladej dneska celý odpoledne snaživě učil pestík, semeník, čnělku a bliznu, ba i peckovice, malvice a bobule, to vše v zájmu nastolení světového míru.)
Tak napřed z víkendu:
Jak i přes dveře poznám, že se kluci právě přestali prát? Ozve se "Jaůůů, nohááá!!!" nebo "Jaůůů, rukááá!!!" – Odpověď bývá naléhavé syčení: "Ticho, já nechtěl, ukaž, dobrý, dobrý…"
Nereaguju.
Ale řekněte, vydrželi byste nereagovat, kdyby se ozvalo: "Jaůůů, mozek…"?
Byla to jen vykopnutá čelist.
Jenže mladíčkovi, jemuž jsme jen horko těžko vysvětlovali, že z pantu čelisti směrem do lebky je to k mozku ještě kousek cesty, ležela jeho hlava zřejmě v hlavě. Při večeři jsme vedli populárně naučnou debatu na téma "Co jíme a jak to vzniklo", takže od krup, krupice a tří typů mouky jsme se dostali až k hádankám typu "pochází to z podzemě nebo z nadzemě". Mladší se v tom někde mezi bramborama a cukrovou třtinou definitivně utopil, což okomentoval: "Já nemůžu. Já mám zácpu." – Podívali jsme se na něj se starším svorně konsternovaně, než upřesnil. "V hlavě."
Též mám zácpu v hlavě. Například mi nejde do hlavy, jestli dneska není nějaká zvláštní konstelace hvězd nebo výkyv eruptivní činnosti na Slunci. Moje oblíbená činnost – Toplistem pravidelně obohacovaný sběr perliček vyhledávačů, odkazujících na Škebli – byl dnes totiž rozšířen jen a pouze o tyto čtyři:
– Syn mne sexuálně vzrušuje
– Divky ho privazali k posteli a znasilnili
– Vzrušovat matku
– Znásilnění se mi líbilo
I šla jsem se podívat, kam jinam dotyční ještě možná zabrousili zvedat návštěvnost. Zavedlo mě to mimo jiné na docela prima udělané stránky o stopování. A páč stopuju ráda, začetla jsem se. I našla jsem skvělou radu pro osamělé stopařky – Jak se zachovat v situaci, kdy už jde šoférovi jen o jedno jediné, ale stopařčino vystoupení z auta tím jediným není ani náhodou:
"Ulomte řidiči některou páčku pod volantem. Okamžitě ztratí chtíč (všichni muži mají raději své auto než vás) a maximálně riskujete pár facek, vysazení z vozu je však jisté."
Přeju dobrou noc a dobrý den. :-)
Komentáře: