(Ze starých stránek.)

…a proto mě mohlo napadnout, že se k tomu schyluje, už když jsem včera ráno před oním nevytouženým telefonátem zjistila, že nám na záchodě došel toaletní papír.

Čili po telefonátu následovaly události v pořadí:

– rozbolavěný zub mladšího syna a noc v chlácholení zmítajících se a zuby vrzajících nářků, neboť chlap hysterka v dětským vydání byl rozhodnutý nejpozději do rána zemřít.

– vlastní pitomostí stojící rošt v kotelně, pohroma v kotli a běhání kolem náprav téměř do půl třetí ráno, dým, mour a mráz.

– cesta k zubařce se zablokovaným kolem – přimrzlá ruční brzda – na což jsem přišla, až když jsem z naší sněhem pokryté silničky smykem najela na suchou státní a tam začalo kolo dělat divy. Pomoci jsem se nedovolala (mobilem), jen rady zkoušet dopředu a dozadu, kterýmžto způsobem jsem ujela cca 2 km, než se mi podařilo najít díru, ve které jsem brzdu od kola konečně utrhla.

– násilí na synovi za účelem znehybnění, když zubařka při mohutném odporu kvílejícího pacienta (anestezie neanestezie) vrtala ne jeden, ale hned dva zuby. Částečně pobavené a částečně nas…é pohledy ostatních pacientů v čekárně, jež nás doprovázely na odchodu. (Paní doktorka nás vzala přednostně, jako že budem rychle, a byli jsme tam jen tak asi třičtvrtě hodiny.)

– ve škole promluva s třídní učitelkou syna a následné zjištění, že syn mi v pondělí opět vybral peněženku (paní učitelka už spolupracuje i stran informací o náhlých výskytech peněžních obnosů u synka) a že má jako jediný ze čtvrtletní písemky z matematiky čistou pětku. Protože se mu ten den, kdy to psali, nechtělo počítat.

– cca 1.300 Kč na prkno za nové zimní kolo místo toho částečně hranatého.

Ve světle těchto nových skutečností jsem za zbytek peněz nakoupila kyselý okurky a několik rolí toaletního papíru a odebrala se na maštal nikoli sedlat, ba ani umřít, nýbrž nechat si poskytnout první pomoc. Za každou morovou ránu po frťanu a ujištění, že dcéra naší šéfky nebyla lepší, a taky z toho vyrostla.

Posílena tímto a navíc i slibem dalšího, náhodně se zjevivšího člena stáje, že už mi konečně udělá ten stojan na toaletní papíry, jsem téměř vystřízlivěla rázným krokem cestou domů a odnosem kyselých okurek a toaletního papíru z auta, a pak jsem ještě jednou vytočila totéž číslo co včera a bez optání, zdali můžu a neruším, jsem doplnila ještě nějaké informace stran sebe a svého postoje k oné práci, a to stylem „maminka“, takže ten pán se dostal ke slovu jen na začátku a na konci.

Jsou dvě možnosti, buď jsem ho definitivně dorazila, což už je jedno, páč to na výsledku nic nemění, a nebo jsem na sebe upozornila minimálně drzostí se znovu ozvat a jen tak se nenechat, což sice na výsledku asi taky nic nezmění, ale ať. Na každý pád jsem mu klidně a slušně, leč s gustem vyblila, co jsem měla potřebu vyblejt, a dneska se mi bude podstatně lépe usínat.

Dobrou noc. :-)

Komentáře:

16.01.06 17:21:13 ghost
V dětství jsem rybíz na chatě trhal za trest. Mnoho hezkých letních dní jsem se kroutil nad kbelíkem u keříku rybízu. Dnes už tak silnou averzi nepociťuji, ale vždycky to bude něco, co budu dělat jen s nejvyšším sebezapřením.
15.01.06 08:23:25 radka
pro cloveka, ktery se zivi hlavou (nebo i studenta), je prijemny voraz na statku, na pile ci u zedniku. Souhlasim s Rulisou, ze je to jine, nez kdyby jsi tu praci musel delat deset-patnact let kazdy den. Jeste k to mu kolektivu, je hrozne fajn kdyz jsou v praci prijemni lide. Taky bych to vzdycky uvitala. Ale ja tam chodim vydelavat penize a ne se pobavit. Pro Cesko je typicke, ze jsou lidi v praci kamaradi nebo naopak se nesnasi, resi na pracovisti ruzne privatni veci a vztahy. Taky jsem se prispusobila. Na firemnim vecirku jsem se namazala se vsemi pritomnymi pod obraz bozi – coz bych nikdy u cizi firmy neudelala:o)
15.01.06 01:07:48 rulisa
Ahoj, byli jsme přát příbuzným k různým narozeninám, tudíž pryč. :-) / Tolik k Radčinu postesku./ — Ghost: Souhlasím s tebou stran vztahů na pracovišti, ale myslím, že tahle vnímavost je individuální (u mě též jsou daleko důležitější lidi kolem než konkrétní práce, kterou dělám). Vím, že jsou lidi, co to mají přesně naopak. Když jedou ve „své“ práci, ti okolo můžou být třeba orangutani, je jim to fuk. —- Jen k tomu rybízu – když dělám něco, čeho je konec v dohlednu, je mi úplně jedno, co to je, klidně budu trhat cokoli, stát u pásu nebo vybírat žumpy. Ale představa něčeho „nafurt“, to už je horší. To bych asi měla takovýho „rybízu“ (symbolickýho) nebo „žumpy“ plný zuby za měsíc. :-)
14.01.06 08:52:20 ghost
Původně, jak jsem si vzpomněl, jsem se už někdy v deseti letech chtěl pustit do psychiatrie či psychologie, nebo se dát na dráhu duchovní. Mé studijní výsledky mne z oblasti dušezpytu vyřadily, a má neschopnost přijímat dogma mne vyřadila i z duchovní dráhy. To mne vlastně přivedlo k počítačům. To trhání rybízu na statku trvalo celou „rybízovou sezónu“ a protože se to muselo rychle očesat, bylo to od vidím do nevidím. Ta parta – to byli lidé, které jsem před tím neznal. Ve firmě se dá vyjít s každým, ale lidé, co nejsou schopni překročit averzi k tomu druhému, člověka i jen v tom firemním styku vyčerpávají. Je prostě úplně něco jiného, když máš pracovní problém, a kdokoli z kolegů je ochoten se Ti věnovat a objasnit ti to. Když je to tým a ne skupina sobeckých gladiátorů.
14.01.06 08:07:22 radka
ja jsem mela na mysli zamestnani, kde travis vetsinu dne, takze trhani ribizu s dobrou partou tam asi nepatri. Asi jsem mela stesti, ale ja jsem vzdycky narazila na fajn lidi. Jiz jsem odmitla zamestnani, kde mi kontrolka v hlave svitila a varovala me, ze to neni pro me. A tak jsem tam nesla (sice je to v rozporu s mojim predchazejicim prispevkem :o))) Myslim ze ve firme sa da vyjit s kazdym, pokud si clovek dokaze zachovat alespon trochu odstup a nebere praci a problemy osobne.
14.01.06 07:03:43 ghost
Dokonce jsem zjistil, že v dobrém týmu jsem schopen dělat i něco, co nenávidím – jednou jsem na statku trhal rybíz, a i když je to vysloveně hnusná práce, protože výsledek celodenní činnosti není nic obrovského, bylo to v týmu skvělých lidí a já to s nimi dělal rád. Od té doby jsem schopen dělat cokoli a nemám s tím problémy – tedy pokud je to mezi lidmi, kteří jsou mi příjemní.
14.01.06 07:02:51 ghost
Weekendy trávívám na chatě, tenhle však strávím v zaměstnání. Včera večer jsem byl s otcem na koncertě – Rossini, Trojan, Beethoven. Myslím, že je velice důležité dělat to, co člověka baví, co ho těší. Člověk je sice po osmi hodinách v práci třeba unavený, ale není otrávený. Zbývá mu dost tolerance pro to, co se bude dít po zbytek dne. Já jsem se chtěl věnovat počítačům už někdy v osmnácti, a to jsem tehdy ani neměl ponětí, co to vlastně takový počítač je. Vystudoval jsem školu se zaměřením na počítače a když jsem nastoupil do prvního místa, zjistil jsem, že jsem ve správné profesi. Postupem času jsem dospěl k tomu, že nejdůležitější jsou 1 vztahy na pracovišti (i příjemná práce mezi nesnášenlivými lidmi je utrpení), 2 aby člověku činnosti, související s profesí, nebyly nepříjemné 3 ocenění – a to nejen finanční 4 vše ostatní.
13.01.06 21:31:54 radka
cely vecer se na zadnem blogu nikdo neukazal. Ani na Ghostovi, Jirkovi, Dee Dee, Bos, Janycte,Percefone…. omlouvam se vsem ktere jsem zapomela. Vsichni asi nekde oslavuji. Jen ja sedim doma, poustim si vanu, dopijim flasu vina a premyslim kam me ten muj zivot jeste zavede.
13.01.06 18:31:31 radka
je to fakt tezke najit to co cloveka bavi. My jsme doma nekolikrat diskutovali s muzem na tohle tema a dospeli jsme k nazoru, ze clovek by mel delat, aby vydelal penize. A za ty se pak muze venovat konickum a svym zalibam. Takze jsme si stanovili prioriti pri hledani penez: 1. vyse platu 2. vzdalenost od bydliste 3 je uplne jedno. kvuli praci jsme se stehovali 800 km a posleze dalsich 500 km. Ted kdyz jsme starsi, tak se ty priority prohodili 1. vzdalenost od bydliste, 2. vyska platu 3. uplne jedno. Ja vlastne zavidim lidem co delji to co je bavi. Moje decka tvrdi, ze budou delat jen to co je zajima. Preju jim to. Ja bych klidne zila v pralese, nekde u Amazonky lovila ryby a jezdila v kanoi. Ale osud me tam nezaval. Kdybych mela prilezitost, tak bych delala cokoliv sileneho-treba nosice batoziny v na mulicich v Argentine. Fascinuji me lidi, kteri jdou za svymi sny a realizuji je. Ja jsem zaprdenec.
12.01.06 22:06:40 rulisa
Tak hlídat děti určitě nee! :-))) A půjčovat kobylu taky ne. Na to nemám žaludek už vůbec – vím, jak takoví pronajímaní koně vypadají. Navíc v tomhle kraji – kde si každej může strčit svýho do stodoly – se tím neuživil zatím nikdo. Poblíž většího města jsou vůbec trochu jiný možnosti než v kraji lišek na dobrou noc. :-) – Vím, asi to zní jako vymlouvání se. No, třeba jo, kdoví. :-) Už jsem se živila i házením vidlema a lopatou u telat. Ale už nechci.:-)
12.01.06 20:06:31 radka
ono se to lehce rekne bud samostatny, ale je to pekny zahul. Urcite bych nedoporucila zadny primy prodej, ktery je zalozeny na vymyvani mozku slasich jedincu popr. bezmocnych duverivych osob. Je to pouze pro lidi se silnym zaludkem a bez skurpuli. Pripadne mi v uvahu pouze moznost prekladani, ucetnictvi, doucovani ci drobnych sluzeb typu uklidu, pujcovani kone ci prace v pohostinstvi. Taky jsem na SVOC hlidala postizene deti, delala domovnici a pecovala o zahradu. Pak jsem jeste jako delala prejimku zbozi a prepisovala texty na PC, nejlukrativnejsi je podnikove poradenstvi. Ovsem je to tak hrozne zbytecna cinnost, ze clovek z toho muze propadnout depresim. To je uklizeni lepsi. Chtela jsm tim rict, ze lze delat uplne vsechno, kdyz to od tebe nekdo potrebuje nebo ti to zaplati. neznam spatny job. Ja jsem vzdycky delala uplne vsechno a nikdy mi to neuskodilo.
11.01.06 23:18:04 Dee Dee – www
:-))) He he – jo, dobrej nápad! I to může být jedno z dílčích opatření :-)))
11.01.06 23:10:50 Jirka*
Hmm, bylo by opravdu lepší, kdyby se vrátil k osvědčenému výdělku formou chození po svých místo placené jízdy autobusem…
11.01.06 22:58:16 Dee Dee – www
Aha. No, tak to je vážné :-( S tím policajtem to asi fakt má něco do sebe. Hlavně to nesmí bejt hodnej strejda strážník odvedle, ale nějakej ranař, kterýho nezná. Já bych ho hnala svinskym krokem, holomka!!! :-)
11.01.06 22:48:41 rulisa
Dee: Z jakékoli doma dostupné. :-) I když dneska tvrdil, že bráchovi už ne.
11.01.06 22:27:14 Dee Dee – www
Mně se to taky nestalo prvně… A tentokrát jsem zůstala ve své staré práci, která mi předtím z jakéhosi (především ekonomického) důvodu nevyhovovala. Nyní jsem si ji přizpůsobila tak, že jsem si na nevyužitou pracovní dobu sehnala jinou výdělečnou činnost :-) A je to. Příjemné spojené s užitečným. sice to trochu přesahuje do odpolední a večerů, makám jako šroub, ale zlaťáčky se – snad! – konečně nakupí na hromádce adekvátní mým schopnostem a možnostem. Nemluvě o tom, že mě obě profese baví, zodpovídám jen sama za sebe a disponuji dostatečnou volností :-))) PS: Není on malej tak trochu kleptoman? A krade z peněženky jen tvojí, nebo i tatínkový???
11.01.06 22:11:58 rulisa
Děkuju. I tobě. :-)
11.01.06 22:04:33 radka
Ruliso, preji ti hezkou noc a vsechny dalsi dny lepsi nez ten dnesni :o)
11.01.06 20:18:05 rulisa
Počítač už má zakazaný dlooouho. :-) Neplatí pro procvičování matematiky a češtiny, co má na cédéčkách. — Před chvílí jsme udělali všeobecnou (jakože s oběma syny) novou úmluvu o privátním hmotném zabezpečení (kapesném a případných prémiích), s platností od neděle. Uvidíme, jak to bude fungovat. :-)
11.01.06 20:05:25 radka
ja jsem si u svojich starsich decek nikdy nevsimla ze by mi vzali penize, spise mi vsechno nosili zpatky. U toho mazanka maleho jsem se setkala s tim, ze si v peti letech chodil s kamaradem prohlizet do obchodu dobrotky a jednu si bez zaplaceni donesl domu. Udelala jsem z toho hrozny cirkus. Zabalila jsem mu tasku a vedla jsem ho do vezeni, kdyz je zlodej. Kluk byl v soku a dodnes se na cizi vec nepodiva :o) Zatim :o) Ale je pravda ze byl rozmazleny mazanek, ktery testoval hranice. Tady narazil velice tvrde. Muj nejmensi ma hodne volnosti a dela si co chce. Kdyz je spatny ve skole, tak mu zakazuju pocitac. To je nejhorsi trest co ho muze potkat.
11.01.06 19:48:12 rulisa
Radka: Je mu devět. S tím policajtem – geniální nápad – a realizovatelný, že mě to nenapadlo! :-) Trápí se, jako mrně byl hodně (opakovaně) nemocnej a několikrát ve špitále a všechno se točilo kolem něj, měl celou pozornost maminky, všech… A teď, utrum. Jednak se mamča víc věnuje sobě (ale ta už to taky potřebovala jak prase drbání) a jednak i ta doba, kdy chodila do práce… Navíc malej byl vždycky king, a teď je ve škole pomalu nejhorší, dysgrafik, nezvládá, reakce jeho silnýho ega je negace… – Plus další drobnosti, který se mi tu nechce rozepisovat.
11.01.06 19:43:28 rulisa
Dee: Taky to u mě není v životě první neúspěch při shánění práce, takže už jsem se dopracovala k obvyklému závěru, že tuhle (nějakou jednu konkrétní) práci jsem nedostala, protože je na mě asi někde čeká nějaká jiná… Nepochybně lepší. :-)))
11.01.06 19:42:03 radka
pokud mas nejakeho znameho policajta, tak bys ho mohla pozvat domu at ho prijde „vyslechnout“. Nekdy staci takovy mensi sok, aby se ditko dostalo do obrazu. Brani penez z penezenky je kradez a krast nesmi ani male deti.Zapomela jsem kolik mu je let, ale nejake mensi vlastni hospodareni a moznost si neco koupit by mel mit. Nezavisle na svojem chovani. Prijde mi ze se necim trapi a upozornuje na sebe nestastnym zpusobem.
11.01.06 19:11:43 rulisa
Radka: Ono se to jen občas nakupí. — Kapesné nedostává, páč jeho dostávání vždycky zalimituju tím, že když vydrží sekat jistou dobu latinu, začne je dostávat. Eště nevydržel ani tři dny. :-( Jinak, příčiny si taky všelisjak přebírám a k všeličemus jsem došla, co by asi chtěl či potřeboval mít. Něco se můžu snažit změnit, na něco nestačím.
11.01.06 19:06:34 rulisa
To Ghost: O té ruční brzdě samozřejmě vím, ale když ti auto stojí z kopce před barákem, zvyk je natolik železná košile… (A cihly jsou v tomhle počasu přimrzlý taky.) ——- Peníze jsem kradla taky, samozřejmě. I ten starší to zkusil, jeden průšvih mu stačil, stejně jako mně. Ale mladší synáček už to má „rozmlouváno“ opakovaně a jde po stovkách, ba tisícovkách. :-(
11.01.06 17:26:23 Dee Dee – www
Pardon – vloni koncem května… :-))) Já byla vždycky tak trochu staromilec…
11.01.06 17:16:46 Dee Dee – www
Ten telefon – podobnej jsem uskutečnila letos koncem května, akorát že na druhym konci drátu nebyl pantáta, ale panimáma :-))) Pak jsem ho ještě podpořila mailem, no a… nezabralo to. Teď jsem za to docela ráda :-)
11.01.06 17:10:05 Jirka*
Kam se hrabe Dietl….ten život umí psát zakrouceněji…8^)
11.01.06 17:07:22 radka
mas toho mila Ruliso az nad hlavu. Potize tveho synatora vypadaji spise na nejake detske trapeni nez na klukovinu. deti berou penize a zlobi, protoze chteji vzbudit pozornost nebo ziskat kamaradstvi jinych. Treba mu neco schazi. Davas mu kapesne?
11.01.06 15:47:00 ghost
Pokud mrzne, je rizikové nechávat zataženou ruční brzdu přes noc. U starších vozů zvláště. Přidám jedno DOZNÁNÍ: Peníze – asi má nejstarší vzpomínka je, že jsem si vzal z otcovy kapsy peněženku a šel jsem si koupit míček. Rodiče samozřejmě postřehli nový míček a otec mne strašně zbil. Nesmírně mi to pomohlo uvědomit si, že musím brát jen takové částky, aby to otec nepostřehl, a že nikdo nesmí zjistit, že jsem si něco koupil. Nemám potuchy, do jakého věku mi to vydrželo, ani o tom nechci přemítat – ale bylo to hodně dlouho. Kdyby otec nebyl v oblasti peněz naprostý barbar a peníze uchovával tak, abych k nim tak snadno nemohl – bylo by to bývalo lepší.
11.01.06 14:52:31 ghost
Ten telefon – určitou mimořádnou jedinečnost v tom shledávám :-)