(Ze starých stránek.)
…neboť diskusní poznámka bos. mne přiměla k zamyšlení o stručné nesdělitelnosti některých přírodních jevů. Jako je třeba pozadí ticha…
Je těžké si to představit, zvlášť pro někoho, kdo nezažil (dlouhodobě). Ale je to asi takhle:
Dvě děti. Že jdou ze školy, se pozná podle třísknutí vrat, po němž se celá chalupa zachvěje. Pak dupot, třísknutí dveří od síně (což neznamená zavření), jekot Já první, já, ty šmejde, hajzle… (atd.), já říkal, že půjdu první… – což je boj o záchod. Pak další série zvukově různě odstínovaných úderů a dupotů a vpád tatarské jízdy je dokončen – Ahoj mami, už jsme doma! – No, kdo by to řek, takový překvapení…
A hned vzápětí se rozline jarý halas televize. Plynulý tok neustále proměnlivých dialogů, melodií, reklam a znělek. Který vydrží až do doby, než dítka zapadnou spát, což je někdy v devět, někdy v deset a někdy i dýl, když druhý den ráno nevstávají do školy. Ne že by u té televize celou dobu seděly, naopak. Naprosto nezávisle na ní si konají, co by konaly i bez ní, včetně četby, her stolních, počítačových, s míčem či s elektronicky ječícími hračkami, včetně komunikace mezi sebou, hádek, ba i včetně poslechu rádia u sebe v pokoji. Jen je to všechno patřičně zesíleno, aby to přeřvalo reklamy, znělky a dramaticky vystupňované dialogy v bedně.
Nutno opět podotknout, že místnosti máme od sebe odděleny většinou nic moc těsnícími zašupovačkami, notabene už v menším či větším stupni rozkladu, ba jedny chybí úplně, páč ty nám prorazil pes našich příbuzných, když uklouz po oné (jinde zmíněné) plovoucí podlaze. (Uklouzne-li po seskoku na plovoucí podlahu pudl, eště to de, ale sáňkuje-li takhle víc než šedesátikilová hmota středoasijského pasteveckého psa, je to živelná pohroma.) – Takže snažit se zvuky zavřít za dveřmi je činnost veskrze marná.
Už mockrát jsem zkoušela televizi vypnout, jakmile se od ní děti vzdálí, ale jediný výsledek byl ten, že se vždy okamžitě zase přiřítily – asi něco jako bodnutí tichem – a na plný volume mě ujistily, že se přece koukají. Tuhle magickou moc rychlopřitažlivosti má vypnutá televize kupodivu i v případě, že jsou děti zdánlivě daleko od baráku a za normálních okolností by dorazily až tak s hodinovým zpožděním k večeři.
Ač sama na televizi téměř nekoukám, přesto vám můžu v podstatě komplet odvykládat skladbu odpoledních a podvečerních programů na třech hlavních kanálech (ČT 2 je u nás tak pro slepice, kolik produkuje zrnění, a víc už toho nechytáme). – Teda, ty programy zvládám, ale který z nich přísluší kterýmu kanálu, to už moc netuším, páč to se při poslechu za rohem či za zdí poznává těžko.
Věčně nemáme televizní program – inu, kdo se na televizi nekouká, věčně ho zapomíná koupit. Jeden čas jsem si myslela, že nepřetržitý tok zvuků z televize je forma udržování si přehledu, co bude vysíláno a za jak dlouho. Aby se to neprošvihlo. Ale teď už oba kluci znají hodiny, a i když se televizní program tu a tam podaří zakoupit, přesto to na hladinu hlasitosti u nás doma nemá pražádný vliv. I dál je vypnutá televize cosi, co zřejmě bolí do dětských uší.
A tak mě prosím zkuste pochopit, že týdenní zákaz televize byl prostě – nádherný.
Hebké, blahodárné ticho…
Komentáře:
06.01.06 20:57:55 radka
rev deti mi zni jako rajska hudba. To myslim uplne vazne :o) Muzu si vedle nej cist, cumet do pocitace ci jinak se „uvolnovat“. Akorat vsichni ostatni nahodni dospeli navstevnici jsou nervozni nekdy az na pokraji zhrouceni. Televiza u nas vlastne nikoho nezajima, krome „ritualnich serialu“ meho mazanka a to je Schwammkopf Spankopf na detskem kanalu- Bohuzel bezi zrovna v dobe vecernich zprav a tak jdu spat nepoucena.
06.01.06 17:23:40 ghost
Cožpak vypínač, ten se moc nestěhuje. Ale já byl zvyklý nahmátnout cokoli a vše bylo logicky a přirozeně rozmístěno. Pak ke mně přišla na návštěvu ženská, řekla mi, že to mám blbě, celý mi to zpřeházela a odjela :-) Tahle mi zpřeházela jen věci v kuchyni, jiný mi časem zpřeházely i věci v hlavě :-)))
06.01.06 15:37:20 hannnci – www
Také jsem si v posledních dnech uvědomila sílu zvuku. Nastěhovala jsem se do nového bytu. Stále se snažím s tím bytem sžít. Přistihla jsem se, že sedím a poslouchám zvuky v domě, anylyzuju, jestli to, co slyším, je zvenku nebo z domu, jestli to je výtah nebo soused…A vůně. Hrozně důležitá je vůně. Když přijdete z venku a nasajete, musíte vědět, že jste doma. Nemyslím ty různé serepetičky z reklam s vůní moře apod. Myslím tu nedefinovatelnou vůni dřeva, záclon, stolu, koberce, jídla, kávy…cokoliv. Domov pro mě není místo, kde mám trvalé bydliště nebo kde jsem se narodila. To je místo, kde poznáte, že někdo přišel ještě dřív než se ozve, znáte vůni toho místa; a jak řekl myslím Čapek – kde potmě okamžitě nahmátnete vypínač.
06.01.06 15:27:55 rulisa
Ale ne, ono to zas tak úplně na zmagoření není, děti se časem naučily spokojovat s polovinou televizních decibelů – když se slovo „ztlumit“ časovalo ve všech tvarech a emočních zabarveních dostatečně vytrvale. Navíc přišly na to, že když je maminka už příliš televizí znervóznělá, tak přijde a začne rozdělovat práci. :-)))
06.01.06 14:42:47 ghost
Proto mám tak něžný vztah k těm lesům, co jsem vyfotografoval. Hebké, blahodárné ticho. Pro mne je televize nesmírně důležité zařízení. Dnes, až přijedu na chatu, okamžitě pustím televizi. Když se pokoj ohřeje tak, že zamrzlá televize trochu roztaje a začne vydávat zvuk, sundám si čepici a bundu. A když se objeví obraz, klidně ji mohu vypnout, hodit do kamen pár briket a usnout bez obav, že bych do rána zmrzl. Teletext mi slouží k získávání informací o přesném čase a představě meteorologů o tom, jaké by mohlo být počasí, kdyby se strefili… :-) Jednou za měsíc se s potěšením podívám na některý starý film třebas s Baarovou nebo s Novým. Tím jsem asi vyčerpal všechno, co by mi dost chybělo, nebýt televize. Děkuji za hezké vysvětlení. Slovem „hezké“ myslím srozumitelné. Jsi statečná, já bych to nevydržel. No, statečná asi není to slovo, které bych chtěl použít.
06.01.06 14:21:57 Jirka*
Televize vysává. Nádherně to vystihl příběh filmu „Akumulátor-I“. Někdy se vysát nechám, ale nic se nesmí přehánět, to souhlasím…
06.01.06 13:55:18 bos.
;) žiju už asi 7 let bez tv, takže si úlevu nedokážu dost dobře představit. jak v tom židovském vtipu, kde si jeden stěžuje na stísněný byt a rabbi mu tam postupně nastěhuje celý hospodářství. po jeho vystěhování rabbimu hluboce děkuje za prostorný bydlení. vážit si toho, co máme a nezapomínat na jeho hodnotu.