(Ze starých stránek.) Zase jsme jely lesem, tentokrát ne dvě a dvě, ale tři a tři, já, kamarádka o něco málo starší než já a na ocásku našeho čistě dámského pidizástupu její nejmladší dcera na chundelaté poničce.

A tentokrát jsme neměly ani svatební koně, protože od včerejška taje a na větvích už nezbyl ani cár krajky. Zato to místy pěkně zrádně klouzalo, takže jsme to moc nehnaly a víc si povídaly. My dvě starší. O koních. O dětech. O chlapech. O třídních schůzkách. Protože můj mladší a její nejmladší chodí do sousedních tříd a my starší tudíž na třídní schůzky ve stejné dny. Kobyly se při tom kecání seřadily vedle sebe hlava – hlava a při každým kroku nám svorně přikyvovaly. – "Ty by byly do kočáru," povídá ona. Kobyly – pravý sestry, obě hnědky lysatý, stejně vysoký, stejným způsobem se pohybující… – "No, tak až si jednou definitivně střepnem ty naše starý kosti a nebudem už na to chtít lízt, tak se složíme na kočár a budem jezdit za chlapama kočárem," plácla jsem. – Skoro poskočila v sedle. "No to ani náhodou, jezdit za chlapama. Chlapi musí jezdit za náma!"

Něco na tom bude. Ač za chlapama nejezdící ani jako šťastně rozvedená, vždycky se našlo dost těch, co byli ochotní jezdit za ní.

Zasmála se. "Na těch třídních schůzkách mi učitelka povídá: O tři děti se staráte, do práce chodíte a ještě máte ty koně, jak to všechno stíháte? Já na to, že docela dobře, že mi zbude čas i zajít si do báru. A víš, co mi ta učitelka na to řekla? Prý – No jo, vy vlastně nemáte na starosti žádnýho chlapa…"

Vzpomněla jsem si na rozhovor den předtím. S jednou ze dvou paní pětačtyřicet a víc, který jsem vezla k doktorovi do okresního města. Mluvily jsme o knížkách, ta paní hodně čte a má ráda Frýbovou. A nejradši z Frýbové má ten odstaveček o tom, že devadesát procent rozvedených chlapů nad čtyřicet usilovně hledá jinou ženskou, protože už se cítí být jaksi unaveni a chtějí konečně žít klidný život – zatímco devadesát procent rozvedených ženských nad čtyřicet přesně z téhož důvodu žádnýho jinýho chlapa nehledá.
(Nesežerte mě hned, stačí po kousíčkách. Ať ze mě do těch mejch čtyřicátin něco zbude.)

————————————————————————
Komentáře:13.12.05 01:31:52 ghost
Na počátku produktivního života se přitahují lidé, kteří jsou z genetického hlediska nejvhodnější ohledně potomků. Po nějaké době se ty preference změní a člověka začne přitahovat možná geneticky méně příhodný jedinec, nicméně mnohem vhodnější pro zbytek života. Pokud to mezi lidma pořádně bouchne, rozejdou se a najdou si příhodnějšího partnera. Ale někde to pořádně nebouchne, a tak spolu ti dva bydlí dál – časem si najdou nějaký modus vívendí, který je příliš nestresuje.
12.12.05 19:41:50 radka
myslim si ze jsem presny opak toho odstrasujiciho prikladu manzelky. Asi si kazdy preje to co nema. Muj partner prave po te zachovale, milujici a verne zene touzi… :o) Mozna proto nam to tak klape, protoze zrovna tohle ze me nikdy nebude. I kdyz me vek hodne zmaha, zvracena jsem jeste porad nad miru :o)
12.12.05 17:25:36 ghost
Tahle republika je názoru, že si ještě víc než deset let musím v potu tváře vydělávat na chléb, než získám nárok na důchod – tak proboha jaký pozdní věk? – – – Potkal jsem spoustu ženských. Některé mi chtěly diktovat, některé si kladly nesplnitelné požadavky, některé se chtěly vdávat, některé chtěly byt, některé mi jen potřebovaly vysvětlovat, proč nám to nemůže fungovat. Pár hezkých vztahů mám. – – – Já si nepiplal nic. Kdybych Tě měl parafrázovat – mám na krku podobný kámen jako Ty, totiž věrnou, zachovalou a milující manželku. Až na to, že "věrnost" a "zachovalost" pro mne nemají žádnou hodnotu. Naneštěstí působím takovým dojmem, že nemám žádnou přitažlivost pro nemravnou a zvrácenou couru – což je asi ten typ, který by mi pro zbytek života vyhovoval :-)
09.12.05 16:50:37 radka
to Gost: je videt ze jsi byl pilny zanasec chvilku po svadbe :o) Dceru mas pomalu dospelou. Moje otazka smerovala i na to, co mas ted. Jake vztahy ti zustaly ci nezustaly. Jsi hledac jiz pres dvacet let, myslis ze vztahy po kterych touzis vybudujes i v pozdnim veku? Ja jsem spise nazoru, ze vztahy se buduji leta ci cela desetileti. Nase pratele zname deset-patnact let. Deti leti z hnizda pryc a tak mi zustane jen to, co jsem si za ta leta manzelstvi lopotne vypiplala. Muj verny, zachovaly a milujici manzel.
09.12.05 16:42:02 radka
to bos: mas pravdu v tom ze rozhodovat sam je hodne unavne a i otravne. My jsme se doma sesli zrovna dva, kde netouzime po rozhodovacich pravomocech. Spise to nechavame na tom druhem. Ono jde od to jakeho razu ty rozhodovaci procesy jsou. Zda jde o to, jak travit vecer, co uvarit, jakou koupit televizu, kam jit na dovolenou nebo o cem si povidat. V podstate nejde o zasadni veci a at je rozhodnuti takove nebo makove je to nakonec uplne putna. Vetsinou si podstrkujeme zodpovednost jeden druhemu. Na kazdem zustane neco viset a pak to dela i priste, ale toho druheho alespon prizve ke konzultaci :o)
09.12.05 12:29:52 ghost
Snáze chápu pocity duše, než slova přecezená přes hlavu. A tak často vím, a přitom neumím říci :-)
09.12.05 10:17:56 bos. – www
prostor: do vztahu se snažím dávat se skoro celá, to skoro znamená má tajemství, která si musím udržet, jinak bych zemřela a ten druhý musí mou třináctou komnatu akceptovat. ale pokud nedostávám ani kousek, vyčerpává to. a to je pak nerovnovážný vztah. síla: ve vztazích bude vžycky jeden malinko silnější. absolutní rovnováha je jehla v kupce sena. (i proto za to stojí nezvdávat to, ale výhodou je, že na té kupce si lze i čas od času odpočinout na obyčejné slámě). a vzhledem i k tý malinký nerovnováze se gravitační silou postupně věci převáží. a já, protože nechci, aby za mne rozhodoval někdo jiný, rozhoduji sama za sebe a vlivem gravitačního vývoje vlastně rozhoduji i za dva. a to je úmorně únavné. proto si velmi vážím těch, kteří mé síle odolávají a staví proti ní svou vlastní. potom si navzájem můžeme jiskřit na ten kousek cesty, co spolu jdeme.
08.12.05 22:40:42 ghost
Dítěti je devatenáct a místo co by chodilo s chlapama, tak si jezdí plastikovejma koníkama po stole. Teď si udělalo řidičák na osobní auta a traktor, a chce si udělat i na nákladní – takže teď mám výdaje :-)))
08.12.05 22:31:00 radka
co bylo to je hezke. A co mas ted?
08.12.05 22:12:46 ghost
Jediným výsledkem hledání bylo několik nádherných vztahů (až na ty konce) a jedno nemanželské dítě před devatenácti lety.
08.12.05 22:08:56 radka
ted jsi me uplne vydesil :o(( Jdu si radeji lehnout do vany.
08.12.05 22:06:16 ghost
S tou paní bydlím už přes 25 let, od té doby, co jsme se vzali. Tak dvacet let se pokouším najít někoho, s kým bych si rozuměl, ale zatím nic :-)
08.12.05 21:59:13 radka
gost:a ty mas nekoho? Tu pani co u ni bydlis?
08.12.05 21:54:07 ghost
Rulisa: Tam, kam to vidím já správně, nejde skoro nic :-) Něco je realita, něco můj názor. Realita je, že všechny ženský, co jsou samy, se pokoušely někoho najít, až to vzdaly. Nevidím chybu v tom, že jsou samy, ale v tom, že to vzdaly.
08.12.05 21:53:08 radka
rulisa: jiste, budou zit vedle sebe a kazdy si bude delat co chce. Pak ale nemuzou zit spolu, protoze zit spolu znamena nektere veci delat spolecne a to vlastne pak neni mozne.
08.12.05 21:46:25 rulisa
Radka: To vím, ale mluvilo se o Bos. Nemyslím, že její "konec" musí být v tom, že bude všechno dělat za dva. Může to být třeba právě tahle (druhá) varianta, že vlastně partnerství v tomhle smyslu ani nevznikne.
08.12.05 21:43:21 ghost
Rulisa: Když s někým žiju, zpravidla dělám spoustu věcí nejen pro sebe. A když všechno chci dělat po svém, tak tomu druhému nedám šanci se zapojit. Jsem toho odstrašujícím příkladem – převzal jsem od počátku "iniciativu". Je to strašně únavné. Člověk si představuje, že když to zná a ví líp, tak bude jen sedět a radit :-))) Někdy mi trpělivost dojde a přiložím si na bedra další polínko.
08.12.05 21:43:09 rulisa
Jinak – Nikdo ti přece nevymlouvá abys za něčím chodil či nechodil. Jen mi vadí, že jiné cesty podáváš jako špatné, porouchané… ztracené. Protože nejdou tam, kam ty to vidíš správně.
08.12.05 21:40:13 radka
Rulisa: kdyz jsou dva lide partneri tak si muzou delat veci po svem pouze dodoby pokud neomezuji toho druheho. V opacnem pripade musi nastartovat proces "hledani kompromisu". Protoze konat dle sveho na ukor toho druheho neni partnerstvi.
08.12.05 21:36:10 radka
pro Ghost: nahodou ja v tom vidim obrovske plus, kdyz si lidi nevadi. Nejvice to ocenis, kdyz s takovou osobou jsi zavreny v uzavrenem prostoru nekolik tydnu. Stejne by asi kazdy mel vyzkouset, zda neni na toho druheho alergicky nejakym testem. My jsme jich jiz absolvovali spousty. Treba pobyt ve stanu nekolik dni, kdy se neda vystrcit nos ven. Myslim ze "nevadeni si" je zakladem dlouholeteho vztahu.
08.12.05 21:34:37 rulisa
Když si něco dělám po svém, neznamená to, že to dělám za dva.
08.12.05 21:25:36 ghost
viz její příspěvek z 08.12.05 12:36:58 – "…naučila jsem se spolehnout ve všem jen sama na sebe. a tudíž je pro mne složité říct si o pomoc, protože jsem zvyklá si všechno udělat sama. a po svém. a když chlapovi místo nedám, nemá se kam vejít." Ještě si může najít někoho stejně "silného", a pak si nenechají místo jeden druhému.
08.12.05 21:11:56 rulisa
Proč myslíš, že bude rozhodovat za dva, zařizovat az dva…?
08.12.05 21:11:16 ghost
Radka: Žít a nevadit si – to mám s tou paní, co s ní bydlím. Tak to je mi opravdu hodně málo. Rulisa: Jenže on to strach je – strach z toho, že to zase selže. Spousta ženských nejde do vztahu právě pro ten strach ze selhání, z bolesti a já nevím čeho ještě. Zázemí, opora, je toho strašně moc, co si dva lidé mohou dát kromě spoluprožívání spousty věcí. Pro mne to znamená hodně a tak za tím půjdu – možná marně až do smrti. Někdo vidí jen ty špatné konce a vzdal to.
08.12.05 21:02:29 ghost
Bos si stěžuje, že vedle sebe neumí nechat prostor pro dalšího. Jakpak to asi může dopadnout? S někým se pokusí žít a jednoho dne zjistí, že ji vyčerpává rozhodovat za dva, zařizovat za dva, zbytek už znáte. A čí to asi bude chyba? Ona si to všechno nabrala na sebe. Ale partnerství znamená i dělbu těchhle věcí, a taky umět nechat prostor pro toho druhého. Pokud se v tomhle Bos změní, potom s tím nebude mít problémy a život bude mít snazší. Sama se musí rozhodnout, jestli jí to stojí za to a kolik je ochotná do toho investovat.
08.12.05 20:49:50 rulisa
Radka: No, a ve spoustě vztahů trpí tím pocitem, že "já dávám a druhý se nedělí", oba dva. :-))) — (Ale to už jsme úplně jinde.) — Takže bych jen dodala: A někdo nechce ani kousíček přijmout, aby nemusel sám dávat. :-)
08.12.05 20:44:56 rulisa
A eště Ghost: Použití nátlaku je snaha o vychýlení rovnováhy na svou stranu. Pokud někdo ve jménu touhy po čemkoli používá nátlaku, měl by tak činit s vědomím, že jen a jen na sebe přebírá riziko možná i neodpovídající obranné reakce. :-)
08.12.05 20:38:53 radka
taky si myslim ze to Boss hezky vystihla. Ziti v partnerstvi pro me znamena ze nase mnoziny proniknou :o) samozrejme fiktivne. cast se stane spolecnou pro obe strany a cast zustane k vlastnimu pouziti. Nekdo nechce dat do spolecnoho uzivani ani kousicek , ale toho druheho by nejradeji rozdelil celeho. To pak samozrejme nemuze fungovat. Ten prunik by mel byt u obou stran soumerny. Jeho velikost zalezi jen na dohode tech dvou.
08.12.05 20:10:41 rulisa
Ghost: Bos to poměrně přesně vystihla. Můžeš tomu říkat strach – svým způsobem to je, byť strach si osobně představuju jako něco, co mě děsí, kdežto tohle je spíš strach ve smyslu "už mě to neláká". :-) — Třeba neláká, protože už to poznaly z líce i z rubu a užily si toho a teď si chtěj užívat něčeho jinýho, s lícem i rubem. Ty ženský už nemají chuť vedle sebe dělat někomu místo, protože si zvykly, že je jednodušší spolíhat samy na sebe a zvykly si (a zalíbilo se jim) mít to místo vyplněný samy sebou. Možná spíš než strach bych tomu řekla pohodlnost. :-) — Ale je to pohodlnost hodně z únavy. Koneckonců, nejen ty sám jsi vícekrát psal, že vztah je dřina. :-)
08.12.05 20:01:58 radka
myslim si ze muzou zit spolu muz a zena, a nevadit si. Dulezite je aby se vzajemne jedne druheho akceptovali v jejich skutecne podobe tj. nesnazili se jeden druheho predelavat. Pak ani nic od toho druheho neocekavam a tesim se, kdyz se neco neocekavaneho stane :o)
08.12.05 19:56:55 rulisa
Změnit se nikdy není jen v tom jednom. Občas je to změnit se i za jakou cenu.
08.12.05 19:30:43 ghost
Bos.: Správně je "změnit v čem".
08.12.05 18:19:35 bos. – www
ghost: to by mě zajímalo v co/koho.
08.12.05 16:28:34 ghost
Bos.: Třetí cesta je – změna sama sebe.
08.12.05 16:04:42 bos. – www
ghost: musí existovat třetí cesta.
08.12.05 13:27:40 ghost
re Bos.: To je cena za samostatnost a nezávislost.
08.12.05 13:25:21 ghost
"jako šťastně rozvedená" – uniklo mi prakticky i významově. "Stav bez muže" je přesnější než vdaná apod. "Něco na tom bude. …" je taky názor a ostatně v "Na co se těším" jsou další. Když se někdo bojí ohně, buď se spálil, nebo ho někdo ohněm zastrašoval – stejné důsledky mají blízké příčiny, často velmi jednoduché. Všechno se vyvíjí – i vztahy, i očekávání od vztahu, i požadavky na vztah – s tím je třeba počítat. A každý, kdo po něčem touží, zkouší různé způsoby, jak to získat. Třeba i nátlakem. Dobrý vztah je dobré rozvíjet, nedobrý vztah ukončit – jiný postup přináší zklamání a rozčarování. Kromě toho si většina lidí vybírá za potenciální partnery podobné typy, je zklamána pokaždé stejným nedostatkem a nakonec dospěje k tomu, že "všichni chlapi jsou stejní" nebo "všechny ženské jsou stejné" (za stejné dosaď jakýkoli dehonestující výraz).
08.12.05 12:36:58 bos.
největší problém spatřuju v tom, abych dokázala chlapovi vedle sebe udělat místo. byvše vychovávána svou matkou, naučila jsem se spolehnout ve všem jen sama na sebe. a tudíž je pro mne složité říct si o pomoc, protože jsem zvyklá si všechno udělat sama. a po svém. a když chlapovi místo nedám, nemá se kam vejít. tudíž je velká pravděpodobnost, že zůstanu sama. ale to pohlazení občas fakt potřebuju.
08.12.05 07:12:00 rulisa
Ghost: V článku je "ač rozvedená". :-) —- Stav bez muže jsem tam postavila vedle stavu s mužem, myšleno stav bez muže ve společné dpmácnosti či s ním ve společné dpmácnosti. V souvislosti s článkem. — Jsou názory mně blížší a mně vzdálenější. V článku byly ale hlavně citované, o svých jsem nic nepsala. :-) — A ani o příčinách a těch názorů. Příčiny jsou složitý a různorodý, zklamání či strach z opakování téhož v tom hraje roli rozhodopádně. Ale o tom ten článeček prostě nebyl. I když je jasný, že bez toho se takový úvahy neobejdou a diskuse se tímhle směrem musela ubírat. :-) — Ghoste, myslíš, že když ona někomu hned na začátku řekne, že s ním nechce a nebude bydlet, a ten dotyčný přesto opakovaně vede řeči, zdůvodňující jak a proč by to bylo dobře, ba začne tím něco podmiňovat, není to nátlak? :-) Aby byl "dobrý vztah" skutečně dobrý, musejí ho tak vnímat oba, ne jen jeden z nich.
08.12.05 02:46:48 ghost
Jirka*: Trochu z rodiny našich – někdy se stává, že ženská se snaží stále lepit něco, co slepit nejde. Jednou se dostane do stavu, kdy jako by vyčerpala všechnu svoji energii na to lepení, a potom přejde do opačného extrému. Velice často však je to jen bezzubá deklamace frází, provázená nepříčetným strachem z toho, aby se neopakovalo to, co už se jednou stalo. Člověka to zablokuje na zbytek života. Je ochoten shodit dobrý vztah jen proto, že by mu mohl přerůst přes hlavu – "jak začne chlap, s nímž se stýká, tlačit na to, že by měli začít bydlet a hospodařit spolu, tak končí". Přitom ten chlap vůbec nemusí tlačit, jen ta ženská má ten dojem. Bludný kruh.
08.12.05 02:32:19 Jirka*
Ale jo. To je pravda. Jenže když pozoruji lidi kolem (sebe nevyjímaje), tak mě mrzí, jak negativně právě ty osobní zkušenosti ovlivňují formování životních názorů. Jak se každý musí "zařídit" podle chování druhých. Bez rozlišení muž, žena…
08.12.05 02:13:27 ghost
Jirka*: Životní názory formují především osobní zkušenosti. Chápu, že tyhle "ženské" názory jsou poněkud "specifické" a mohou někoho popudit. Ale dejme tomu, že tuhle skupinu žen poměrně dost dobře znám – má matka byla přesně taková. Prostě to neber nijak vážně, jsou to jen takové názory :-)
08.12.05 02:04:42 ghost
2. "Neb stav bez muže…" – na tohle se dost upínáš, není to poprvé, co píšeš totéž. Nevím, co by se mne v článku mohlo dotknout. Jsou to Tvé názory a já to tak beru. Já mám zase své názory a Tvé mi nevadí, ani nedělám žádné závěry o tom, co se Tě dotklo a nevnucuji Ti své mínění o tom, co si myslíš :-)
08.12.05 02:03:32 ghost
1. Článek je o ženský, co nežije s chlapem, ale za kterou jezdilo dost chlapů, a pak o ženský, co má ráda Frýbovou. V článku opravdu není, zda jsou svobodné, rozvedené, vdovy či co. Dvě moje známé byly vdané a přitom už dvacet let žil jejich manžel úplně jinde s úplně jinou ženskou. Několik mých známých je rozvedených a žijí s ex-manželem, protože zatím jinou možnost nemají. Okruh známých ženských, o nichž se zmiňuješ – jsou si hodně podobné. Já se stýkám s lidmi velice rozdílnými – spolupracovníci, spolužáci, spoluhráči, spoluchataři, lidé z EQT, ženské z diskusí – rozdílné sociální skupiny, rozdílné vzdělání, nesmírně široké spektrum. Ženské, jež se mi "vypovídaly", tvoří možná méně než pět procent. Jsou tou nejspecifičtější skupinou – závěry z ní však nedělám, i když se občas dopustím uvedení jako příkladu :-)
08.12.05 01:45:14 Jirka*
Vzpomeňte na tuhle debatu: http://bitchofsaints.blog.cz/0511/o-nich-i-o-nich Podobné téma, při kterém začínám bublat. Ale bílý vzteky nejsem, to ne….když se mě to netýká…
08.12.05 00:54:06 rulisa
P.S. Za celej svůj život jsem poznala jen jednoho chlapa, o němž bych si troufla říct, že je nezávislej. :-) A to stejně furt dumám, co to vlastně je ta nezávislost…
08.12.05 00:47:25 rulisa
Tak jsem dočetla ty tvoje tři poslední příspěvky. Ano, tak odpovídá muž, jehož se článek dotkl. :-) Neb stav bez muže je pro ženu špatný a je zaviněn tím, že žena je (v něčem, něčeho) neschopná. :-)
08.12.05 00:42:17 rulisa
Stav rozvedená/vdaná tam plést musím, přečti si článek, o čem je. Rozvedená se už obvykle o chlapa nestará, život ani byt s ním nesdílí. Vdaná obvykle jo. —- Víš, Ghoste, lidi nespokojený se stavem svých věcí se budou vyskytovat vždycky. Jenže bohužel, ta tzv. líbivá proklamace je pouhopouhé konstatování, odpozorované ze života. Letmo jsem teď napočítala devět rozvedených ženských nad čtyřicet, co znám osobně, jen jedna z nich se znovu vdala. Ty ostatní buď nemají přítele a přiznávají, že občas to stojí za prd, ale berou to jako tu rozhodně lepší ze dvou blbých variant, jako minci o dvou stranách :-), a nebo i když mají přítele, tak ho rozhodně nechtějí domů a drží si v bezpečné vzdálenosti "na telefonu". — Vycházej z toho, že ženský, který se rády chopí příležitosti se ti vypovídat a poskytnou ti podklady ke tvým závěrům, nejsou vzorek z celé šíře ženského spektra, jsou to jen ty, které to (možná jen zrovna teď) potřebují. :-)
08.12.05 00:36:19 ghost
A ještě poslední poznámka. Potkal jsem ženské, které toužily po nezávislém chlapovi. Rozuměl jsem si s nimi jen do té doby, než jim ta nezávislost začala vadit. Pak jsou ženské, které prostě nezávislého chlapa nesnesou, ale přes závislost se také nepřenesou.
08.12.05 00:21:41 ghost
Samozřejmě jsou i takové ženské, jako je matka mé dcery. Ta není schopná s nikým navázat žádný vztah – pár let to zkoušela, ale je příliš velký sobec na to, než aby s ní vůbec někdo mohl vydržet.
08.12.05 00:19:14 ghost
Ta kamarádka z článku – neznám ji. Možná se bojí, a tak raději ztratí vztah, než aby to zkusila. Možná opravdu není schopná s někým bydlet. I tak postižení jsou někteří lidé.
08.12.05 00:16:33 ghost
Prosím, nepleť sem stav vdaná/rozvedená. To totiž o ničem nevypovídá. I rozvedená může mít někoho, i vdaná může mít někoho. I vdaná může být sama, i rozvedená může být sama. Zmínil jsem se o ženský, která chlapa nechtěla, nebo spíš měla takové ty nesmírně ženskýma obdivovaný řeči, jak je to bez chlapa lepší. "Devadesát procent rozvedených ženských nad čtyřicet přesně z téhož důvodu žádnýho jinýho chlapa nehledá" je jen obvyklá líbivá proklamace.
08.12.05 00:02:02 rulisa
Já věděla, že mi tam něco nesedí: "Nikdy depresívních vdaných" tam patří. — A pak ještě jedna věc – i ona (jak píšeš) by ráda o toho budižkničemu pečovala zase CHVILKU. Já taky nepíšu, že by šlo o to zavrhnout chlapy úplně. Ta kamarádka z článku má jasný pravidlo – jak začne chlap, s nímž se stýká, tlačit na to, že by měli začít bydlet a hospodařit spolu, tak končí.
07.12.05 22:18:51 rulisa
Nezklamals. :-) Pošťourej v těch vdaných. A porovnej si procento občas depresívních rozvedených osamělých po čtyřicítce a nikdy nedepresívních vdaných. Samota tam hraje úplně stejnou roli. :-) Jo, Ghoste, pročpak si nepostěžovat někomu, kdo tak hezky naslouchá jako ty, ale to furt není důvod vyměňovat jedny deprese za druhý, když dávno vím, že s těma druhýma bych si ještě navíc přibrala další starosti a práci. :-)))
07.12.05 22:03:56 ghost
Jo, taky si vzpomínám na jednu takovou. Chlapa? Nikdy. Jenže ona fakt žádnýho nemá. Je sama. Spokojená – dokud se v tom nepošťourám, že? Pak z ní vypadnou deprese, … a spousta dalšího. Třeba, že by strašně ráda o nějakýho budižkničemu zase chvilku pečovala. Protože samota – byť mezi kamarádkama – to se pak ze ženský stane magor jako z Alanky…
07.12.05 21:45:38 rulisa
Nebo přesnějc po nich.
07.12.05 21:40:20 rulisa
To doceníš až při dětech. :-)
07.12.05 21:34:43 hannnci – www
Já momentálně dočasně bez chlapa (je daleko),času fůra, kamarádky jsou, v báru jsem dnes taky byla, ale jaksi to pořád není ono…ale možná že za pár let změním názor. Zní to totiž příliš rozumně na to, aby to nebyla pravda…
07.12.05 20:47:29 Jirka*
Skoro se sem bojím strčit hlavu….ale souhlasím, tedy z větší části. Něco na tom bude. A kobylu závidím, ať už bez kočáru, nebo s ním…8^)
07.12.05 20:26:27 radka
je to kouzelne!!!mam uplne stejnou zkusenost. Kdyz je chlap doma, tak nestiham vubec nic a uplne vycerpana se klatim do postele. Kdyz jsem sama tak si tukam do pocitace, sama kamaradka, casopisek – bozi klid.