(Ze starých stránek.)
Jak? – Rychle.
Z vývojové fáze "za ledničku-pod kredenc-k misce" přes fázi "na klín-na židli-na stůl (špatně, za kůži to bolelo)" až ke konečné fázi "všude". První, co jsem stanovila jako pravidlo, bylo, že kotě nesmí do postele. První, s kým spalo v posteli, jsem byla já. Ustlalo si na mých vlasech na polštáři a vrnělo mi do ucha tak intenzívně sladce, až mi z toho hlava drnčela, ale překazit mu to kočičí blaho jsem se nakonec neodhodlala. S hlavou přikurtovanou do jediné polohy jsem spala na půl oka, ze strachu, abych vrnidlo nepřilehla. Probudila jsem se zatuhlou krční páteří, stav ne nepodobný nocím, kdy podobným krachem skončilo předsevzetí nerozmazlovat v rodičovské posteli vlastní mimino.
Stran dětských postelí jsem ale zůstala neoblomná. (Neptejte se mě, jestli kvůli ochraně dětí, nebo kotěte.) Se starším tedy spí kotě pouze na gauči u televize (nebo na ni kouká s ním), a když se starší odebere do postele, kotě se přestěhuje do sražených křesel k vytuhlýmu mladšímu, co ho už nemám chuť ani budit, ani přenášet. Když jdu pak v noci okolo (se napít nebo naopak) a s něhou v duši koukám na tvářičku a pěstičky andílka-ďáblíka pod modrou peřinou, zvednou se z té peřiny dvě nastražené uši (k nimž je ještě co dorůstat) a z kotěcího ksichtíku mě bedlivě sleduje navýsost šelmí pohled.
Malá sfinga.
Palma zatím žije. Pozůstatky listoví veškerých pokojových rostlin odklízíme průběžně.
————————————————————————–
Komentáře:21.11.05 13:22:13 rulisa
Ježíš, tudy už nee! – Já du radši nasedlat kobylu, než mi mladej přijede ze školy… (Nebo přijde…)
21.11.05 13:10:46 ghost
Taky sem si říkal, co to – tak kastrace mi tam ňák neštymovala :-)))
21.11.05 12:32:18 rulisa
Kruci, za partnera… jako že ne za slouhu jako psa… Kam jsem se to zas… :-(
21.11.05 12:30:40 rulisa
Užívám si to. Ve srovnání se psem… Měli jsme ho moc rádi, naše první dítě. Ale pes si vysloveně říká o vychovávání, o lidskou nadřazenost, hierarchii ve smečce… Kočka (i syčící záprtek kočky) si říká o respekt, ba úctu. :-) Skoro bych řekla, že mít za partnera kočku… prostě ta její šelmí vznešenost se nějak přenáší, nebo co… :-)))
21.11.05 08:44:38 Jirka*
Správně! Určit jednoznačná a přísná pravidla! A pokud možno co nejvíce pravidel! A pak jen pozorovat, jak je člověk ochotný dělat kompromisy, čím dál – tím víc ustupovat, aby nakonec zjistil, že kočičí pravidla jsou nadřazena…8^) Vytváření pocitu nadvlády lze ještě okořenit snahou naučit kotě povelům typu: "Sedni!, lehni!, tady buď!…ani se nehni!" (ano, i tací se mezi námi najdou). V tomto případě ale musíme mít na paměti, že brát kočky na veterinární vyšetření sluchu je zbytečný pohyb…8^) Příjemnou zábavu přeji! O tu nouze nebude…
21.11.05 01:05:48 ghost
Cena za poznání? :-)))
21.11.05 00:23:21 rulisa
Jen si vyber, kocoure, ale nezapomeň, že nejdýl za třičtvrtě roku jdeme na kastraci! :-)))
21.11.05 00:16:15 ghost
Člověk by si občas přál být jako to kotě. Nebo jako kocour. A vybrat si, u koho chce přebývat. Bože, to by byl pěknej zmatek :-)))
20.11.05 23:57:56 rulisa
Jo. Po každým nakrmení si vymňouká pochovat, pomazlit, pomasírovat bříško… Vzápětí takhle v náručí usne kdykoliv a kdekoliv. :-)
20.11.05 23:53:13 ghost
I když kočičí, je to prostě mimino :-)))