(Ze starých stránek.) Kamarád mě dohodil kamarádovi.

Ne v rámci obchodu s bílým masem, ale v rámci shánění pracovní síly pro obchod. Nikoli s bílým masem. Kam jsem se to…

Prostě když přijdete o práci, je fajn mít kamaráda, který funguje na telepatii a obvykle se po dvou či třech týdnech ticha znenadání ozve, když ho zrovna potřebujete. A řekne "Podzim jak od starýho Moneta, co děláš? Děláš něco?" – Tak mu vyklopíte, že od prvního už neděláte jaksi nic – a on okamžitě ví. Jak vám je, co říct, i kde by se dělat dalo. (Ne TO… – Ačkoli, kdoví…)

Váhala jsem… Váhala jsem nechat se dohodit, že abych svému kamarádovi případně neutrhla ostudu. Ale kamarád si neurózama z ještě neuskutečněných ostud žíly trhat nehodlá. Po telefonu mi promlouval do duše, monolog, který jsem prokládala neurčitými Hmm…: "To zvládneš, kdyžs zvládla…" (to předtím, ne TO…) – "Dám mu na tebe číslo, on se ti ozve a uvidíš, pak se rozhodneš, jestli se oficiálně přihlásíš, nebo ne. Třeba se někde sejdete, ty poznáš jeho, on tebe, pobavíte se spolu…" – Spolkla jsem jedno Hmm a odeslala do telefonu odmlku. Ani jsem nemusela čekat moc dlouho, než zakvílel: "Ve vší slušnostííí…!!!"

Prostě mě zná.
Nechala jsem se dohodit a slíbila, že po tom vzájemně oťukávacím jednání s jeho kamarádem dám vědět.

Vzalo to skoro dva týdny, než se jednání (ve vší nařízené slušnosti) uskutečnilo. Měla jsem z něj dost dobrý pocit a dala jsem vědět rozverně dvojsmyslnou esemeskou odeslanou z netu, v níž jsem sice hned na začátku uvedla jméno svého potencionálního budoucího nadřízeného, kamarádova kamaráda, ale pod niž jsem se v té euforii zapomněla podepsat. Výsledek byl, že můj kamarád se snažil dotelefonovat svému kamarádovi, aby zjistil, jak moc se ten druhý vlastně zbláznil. Naštěstí se nedotelefonoval. A druhé naštěstí, že v rámci oné telepatie vzápětí zavolal mně, zrovna když jsem dumala, proč mi neodpovídá."Co děláš? Děláš něco?" – "Tys nedostal esemesku?" – "Ne. Jakou? Počkej, nějakou jsem… Ježíšmarjá…" – Vzájemné info stran významů a výkladů esemesky. Deset minut oboustranného záchvatu smíchu. – "No, a tak jak?" zeptal se potom, páč o jednání samém se zatím moc nedověděl. Zas jsem poslala do telefonu odmlku. Kratičkou. Potřebnou k tomu nejhebčímu naladění hlasu:
"Má hezký voči…" – "To nechci slyšééét…!!!"

————————————————————————-
Komentáře:18.11.05 18:16:12 rulisa
Obojí? :-))) – Dík. :-)
18.11.05 16:35:14 Jirka*
…tak ať Ti To vyjde. Teda to…vlastně ta…8^)