(Ze starých stránek.) "Jsou lidi, kterým neměnně ustálené rituály vyhovují. Mě otupují." Horlila jsem na blogu u Ghosta. Proti rituálům v sexu.

A pak jsem se odpojila a zírala do blba skrze nečinné ikonky na ploše monitoru. Proč lidi mají tak rádi rituály? Protože opakování něčeho známého, ověřeného je pro ně jakýsi důkaz jistoty…? Co všechno jsou rituály…

Všechno, nejen to, jakým pravidelným a neměnně opakovaným přístupem, dobou či místem se dá znechutit sex. Rituál může být třeba jen gesto, podání něčeho, neshoda nad něčím… Způsob, jakým spolu dva blízcí lidi začínají hovor nebo jakým se na sebe podívají, když to k hovoru není… Rituál je kafe po příchodu domů, rituál je, že zakopnu o aktovku za dveřma a zeptám se Co ve škole, že se podívám z okna, když se ráno probudím, že obejdu auto zleva a ne zprava, než je odemknu, že…

Byl večer a děti, celý odpoledne předvádějící těžkou apatii z únavy ve škole, jako vždycky okamžitě po povelu koupat prudce ožily. S odkazem, že ještě chvilku, zahájily jednu ze svých večerních bojových her, pravidelně končících unfér zásahem, hádkou a slzavým údolím, tentokrát na gauči v obýváku.

"Kick-off!" zahulákal starší a skopl mladšího z gauče. – "Kyklop!" zařval vztekle mladší a nakopl palmu, protože bráchu netrefil. – "Do vany!" řvala jsem já a měla jsem chuť kopnout do sebe panáka, abych ten čurbes, obvykle trvající ještě nejmíň hodinu, přežila.

A pak jsem si sedla před ikonky na ploše monitoru a tiše dumala o tom, jak moc by mi některý rituály chyběly…

————————————————————————–
Komentáře:05.11.05 11:01:20 ghost
Omlouvám se, v první řádku mi vypadlo "světlo"
05.11.05 11:00:19 ghost
Kdysi jsem měl jedno "doma", kde jsem si byl jistý, kde jsem to znal i poslepu a na kilometr daleko jsem nepotřeboval, při němž bych viděl. Potom jsem si pomyslel, že nějaká žena by mohla přinést do mého života něco příjemného a potěšitelného. Od té doby nenacházím nic na svém místě, potřebuji světlo, abych nezakopával o věci, jež neustále mění své místo, a všude si připadám cizí a neznámý – ať šlo o kterékoli "bydliště". Myslím, že jsem tehdy přišel i o všechny rituály. :-) Jen jeden mi zůstal – ten, který provádím s kocourem, když se s ním zase po týdnu setkám. Neboť kočky mají rády rituály – nacházejí v nich útočiště (a někdy nachází útočiště i lidé v kočkách a v rituálech s nimi). Klíče? Nikdy netrefím ten správný na první pokus :-) Ale vím, co máš na mysli, i když nejsem nikde doma – nebo jsem možná doma kdekoli.
05.11.05 09:57:38 rulisa
Re ghost: Přestěhuješ-li se do nového bydliště, jsi v něm ze začátku nejistý, cizí, neznámý, všechno musíš napřed nevědomky poměřit počtem nutných kroků po schodech, vzdáleností vypínače od dveří,úhlem světla, které tě čeká za předsíní… Teprve časem bez přemýšlení, jestli zakopneš na schodech, bez soustředění se na představu vypínače ve tmě, naprosto samozřejmě vybereš ze svazku klíčů ten jeden správný, chceš-li vejít domů. Ten jeden klíč je pro tebe znamením i zárukou toho, že jsi (někde) doma. Rituály jsou klíče. Nejen od bytu.
05.11.05 07:17:59 rulisa
Dík, i tobě. :-)
04.11.05 22:17:24 Meribet – www – meribet@seznam.cz
Dnes mám štěstí, narážím na samé inteligentní lidi s myšlenkami, které mi sedí, mému postoji, myšlení. Tvá poslední věta mne naplnila něčím čemu se snad dá říct souznění :) krásné dny přeji *
03.11.05 23:50:16 ghost
Já si myslím, že rituál poskytuje bezpečí. Viděl jsem spoustu lidí, kteří měli své rituály. Například patnáctiminutová příprava čaje v zaměstnání – to je prostor na zklidnění. Rituál je něco, co člověk dělá vědomě, se snahou o dodržení stále stejného postupu. Ale jakmile se z rituálu stane mechanismus či návyk, může se stát břemenem, tedy něčím, co zatěžuje. Co nejvíc nesnáším, to je onen inertní polibek při loučení, to líbnutí na rty či na tvář, při němž je líbající duchem nepřítomen.