(Ze starých stránek.) Ach jo, na spoustě blogů mají autoři táák chytrý děti, to je postřehů, zlepšováků, odhalených souvislostí, to je objevů v matematické oblasti…

Bohužel u nás doma objevujeme akorát to, že paní psycholožka z poradny měla pravdu, když u jednoho syna označila nadání v logické oblasti pouze za průměrné a u druhého vzhledem k dysgrafii dokonce za podprůměrné.

Mladší je ve třetí třídě a číselná řada je pro něj představitelná asi jako nekonečnost vesmíru. Počítání z hlavy mu nejde vůbec a moje snaha o úhledné sepisování sloupečků tak, aby z nich bylo vidět, co se jak logicky mění, ho mate. Koukne na čísílka a je jinde. ("Adámku, když třicet bez osmi je dvacet dva…" – Píšu pod sebe. – "… tak čtyřicet bez osmi je kolik?" – "Čtyřicet čtyři.")

K neskonalým problémům s odčítáním přes desítku přibyl horor násobilky. Nejde to. Ani nazpaměť, ani odvozováním, ani malováním. Jsme u násobení devíti a ještě nepochopil, o čem to je. Rozhodla jsem se stvořit přehled a poskytnout synovi pomůcku, která se mně osobně osvědčuje dodneška. Pomocí desetinásobků. Začínám psát násobilku devíti od začátku, opět pěkně do sloupečku pod sebe, maluju kuličkové počitadlo a odsekávám z něj kuličky. "Dvakrát deset je dvacet, bez dvou je…?" (Dvě minuty ticha za padlé.) (Třikrát tolik padlých.) – "Osmnáct." – "Skvělý. Třikrát deset…?" – "Třicet." – "Bez tří?" (Třikrát tolik padlých) – "Dvacet osm."

Dospěli jsme do půlky a synek už občas sám doplní i správný bod postupu. Jako by se začínalo blýskat. (Teda hodně v dálce.) – "Tak teď počítej sám." Do sloupečku přibylo 6 x 9 a mrtví ani nestačili padnout. – "Padesát čtyři." – "Super!" Raduju se s upřímnou pýchou na své pedagogické schopnosti a s pocitem dobře dovedené práce. Hlas mám jako samet. "A teď mi ještě pěkně pomalu přeříkej, jaks k tomu došel." – "No… Já si pamatuju to předposlední číslo." – ????? – "No to číslo, jak jsme se s tátou učili násobit šesti a to předposlední číslo jsem si furt nemohl zapamatovat. Tak už si ho pamatuju."

Aspoň něco.

12.10.
Dnes, když jsme opět opakovali systémem "pod sebe do sloupečků", udělal syn při pohledu na takto seřazenou násobilku devíti svůj první matematický objev: "Mami, hele! Jak to násobím, tak desítky se zvětšujou a jedničky zmenšujou!"

Matematickou terminologii nechť si laskavý čtenář opraví sám, pro mě je to na jedničku. Nezmenšenou.