Někdo chodí v sobotu do lesa, někdo do práce (ale doufám, že jen do Dušiček). A když z ní přijdu, tak teprve až se večer probudím, přiznám si, jak utahaná jsem byla už v pátek. Nicméně sny, co se mi v těch mrtvolných podvečerech zdají, si s těmi nad ránem nezadají. Dneska bez muziky, ve […]

Ten sen byl na vině, že jsem v sobotu zaspala, místo abych brzičko ráno vyfičela ta maminkou. Ale představte si – chalupa se zahradou za tři sta tisíc – nekupte to… A navíc ta chalupa byla v Ch., tam, co jsem předtím dvacet let bydlela. Byla kousek od chalupy, ve které jsem těch dvacet let […]

(Pamatuju si, jak v první verzi Škeble kdysi ještě na lide.cz jsem začla s pojmenováváním všech článků „O …“ něčem. Ale pak to začal dělat i kdosi jiný, tak jsem se na to vyprdla…) Před krátkým časem se mi zdál sen. Bylo to v Brně, v krátké spojovací ulici mezi třídou, kudy jezdí tramvaje, a […]

Sám sebe člověk dohání. Včera jsem napsala k jedné čísi fotce, že bych ji chtěla jako film. Kameru, která přibližuje tvář… V šest ráno jsem se probudila, jako do práce, a nemusela. Potmě, z tepla bytu, z pohodlí nové postele. Užívám si to teď, nemusení, nemyslení… necítění… nebolení… už… Vracení se do spaní… A pak […]

Mělo by to být město. Tak někde v jihostřední části Států. Viděla jsem ho na mapě. A byla tam nějaká vyšší či vysoká škola, i pro cizince.

Sen dnešní druhý. Stojím u pásu. Dílna. Továrna. Nevím, co zpracováváme. Možná něco třídíme. Možná kompletujem. Nevím. Není to důležitý. Důležitý je ten muž, co sedí u pásu vedle mě. Kousek vlevo, dva tři kroky… On má trochu jinou práci, proto sedí. Nepřijde mi to divný. Ten muž je o něco málo starší než já. […]

Sen dnešní první. Sbalili jsme se tak nějak na rychlovku. Náhlý nápad. Někam pojedeme, mami, vlakem… Já a malej. První vlak, co přijel. V kupé se malej nalípl k oknu, tvářička na skle, nad sklem, staženým dolů, co to jde, Hele, tamhle… tohle… – Vítr mu obrací vlasy a profoukává svítící tvářičku skrz naskrz. Cítím […]

Bylo to v babiččině domečku, v uličce z kopečka. Přijela jsem, protože babičku měli moji rodiče na týden odvézt kamsi za doktory a já byla určena na hlídání její havěti. I byla jsem poučena, kde je šrot a jak si mám vždycky večer nabrat vodu do toho zelenýho kýble, aby na druhej den byla „odražená“. […]