Co říct svému dítěti, na tu cestu?"Za prvé – že nemá mít žádné náboženství, to jest slepou víru v něco, o čem by nepřemýšlela.Za druhé – že má své rodiče ctít a poslouchat, ale jednoho dne se musí postavit na vlastní nohy a jednat podle svého. Aby vítězství prohry v životě byly jejími vítězstvími a […]
Tíha smetany
Možná únava, možná zahlcení, možná vydání se a teď potřeba zas chvilku nedávat, jen brát… Střádat…Čím to, že v útrobách netlačí žádný nutkání něčím se zaobírat, formulovat, sdělovat…? Čím to, že myšlenky jedou po povrchu a po úplně jiných kolejích a myšlenky jiných se zdají jaksi daleko..? Možná únava. Možná vydáno, co bylo třeba vydat, […]
A ještě jedna radost
Jak jsem na ni mohla zapomenout, když kvůli ní jsem vlastně ten minulej spot začla psát…?Stála jsem u šaten, čekala, až se dotrousí zbytky mých svěřenců po poslední hodině. V náručí pyramidku třídnice, složky s papíry, sešitu, penálu, klíčů a dalších takových těch zbytečností, co učitelé nosí jednoruč v náručí, učitelky tisknou zručným hmatem na […]
Drobné radosti týdne
Hurá, sluníčko! – Hm, sluníčko už není, ale aspoň neprší. – Prší, ale ne moc. – Prší dost, ale doma je teplo, protože jsem holka šikovná a zatopila jsem. – Netopím, tuhle závadu ještě kotel neměl, a tak šikovná holka, abych odhadla, za jak dlouho po začátku těch divných zvuků se kotel zastaví definitivně, jsem […]
Pocitový střed Brna
Divný, nikdy jsem neříkala „Prigl“, u nás doma se to neříkalo. A ani v rodině mé maminky, v Řečkovicích starousedlé, asi proto, že děda jako skautský písmák a tiskárenský korektor dbal na kvalitu jazyka…Bydlela jsem v Brně všeliskde, chodila do školy ledaskam. Kdybych měla z těch míst vybrat jedno nejvýznamnější pro mě, jedno trvale nejsilnějc […]
Ztišení
Nejde to. Nemůžu to přeskočit, nevrátit se k tomu. Když se k nim vracím pořád, jako se člověk vrací k něčemu, co se mu vracelo už předtím, než o to zavadil někdo jiný… K těm momentům…Moment ticha ve dvou. Nejen na dotyk, třeba zády. Někdy i na dálku. Na vzdálenost očí… Vrací se mi, postava […]
Naslouchám
…jinak než kdysi. Kdysi, když mi nešlo do hlavy, proč lidi chodí vyprávět jinam než ke mně, přestože já stála o to slyšet.Až když mi přestalo záležet na tom, abych byla ta, za kterou se chodí, začli chodit. Nebo možná ti, co přišli jednou, si to napříště nerozmysleli. Jako kdysi.Až když mi přestalo záležet na […]
Kdo učí…
…koho…Na jedné straně moudro nejuctívanější , že učit neznamená ani tlačit, ani táhnout, ale vést – na straně druhé přikázání nejsvětější, že základem školy jsou řád, zásady, autorita.Na jedné straně první rada, kterou dostane právě nastoupivší kantor od většiny svých kolegů: Nasaď tvrdý režim a nepouštěj si je k tělu, vždycky se líp povoluje než […]
Je tlaková níž…
…a barometr padá hladina hlava tlak – či nějak tak to zpíval ten bývalý hudební kritik, co se rozhodl popřít tvrzení, že kdo neumí hrát ani zpívat, dělá hudebního kritika. Aspoň doufám, že jsem si to nepřetextovala. Já jak mám tu hlavu na hovno, tak i texty písniček se mi snáz a rychlejc doveršovávají, než […]
Nemám ráda věci, co jsou v módě.
Ale vím, že sex je dobrej na bolení hlavy.Jo, migrény, to bejvalo moje. Od mala. Kdo neví, co je zvracet z bolení hlavy a skučet někde u zdi s chutí roztřískat tu hlavu o ni, ale bát se přitom pohnout, ať si zkusí zašroubovat čelo do svěráku a skrze oční důlky vyrvat nosní mandle příklepovou […]