Ženský si často stěžujou na čistě ženský tým, chlapi si na čistě chlapský tým nestěžujou.Co je mi platný vysvětlení, že chlapi týmově lovívali, zatímco ženský netýmově hlídaly oheň… Jsem ženská a čistě ženský týmy mi nahánějí husí kůži. Nemůžu si pomoct, uzavřená koncentrace hmoty tvořená pouze ženskými aurami, zvlášť jsem-li nucená být na nich závislá, […]
Jsem doma
Jen škoda, že ty návraty domů jsou vždycky tak obalený v chaosu a pár dní trvá, než to člověku docvakne, než člověk docvakne na svoje místo, než vůbec na uvědomění si toho pocitu člověku vybyde čas…A pak taky ta nechuť vracet se z luxusu času pro sebe na dovolené, uá… zapadnout zpátky do režimu "musím"… […]
Teď
Už nikam nejít. Jen tak sklouznout, zasunout se, skrčit nohy, vmáčknout hlavu, zakotvit se ramenem…Povídat si, odpovídat, nad čím už se nepřemýšlí, trochu krátce, trochu vratce, pomaličku rozpadat se, urazit se naoko, A už s tebou nemluvím… Zavřít obě. Naráz, vprostřed… Vědět, že se pousměje. Až v tom tichu shlídne dolů, až se podívá… Že […]
Paralela
Když padá list, bolí to strom?Nebo nebolí – už…?Možná už jen ten list.Možná až když dopadne na zem…
Jen šest
Místo deseti. Zařekla jsem se, že už žádnou štafetu. Ne, nepřevezmu. Ale dík tomu, že jsem na ni odpověděla, že byl večer, noc, taková, kdy skončí hovor s někým a člověk zjišťuje, že uvízl v něm… Ve vzpomínkách…Jedno sáhnutí. Ta paní se jmenuje Hana Zagorová. Už když jsme na školních výletech poslouchali Toto Kutůňo a […]
Doprostřed…
Řetízek s přívěskem jako kyvadýlko nad rukou. Kýve se a nebo točí. A nakonec stojí. Holčičí hra. „Budeš mít dvě děti, syny…“ – Prý musí být zlatý, aby to fungovalo. Fungovalo mi to i se stříbrným.Nikdy jsem netoužila mít dceru.Věděla jsem, že chci syny. Nikdy jsem nebyla tak šťastná, jako když se narodil ten první.Prolomení […]
Žena uprostřed
… Dětský kroky pokojem. Myšička myš… „Copak je?“ „Nic, nic. Jen koukám, jestli ještě spíš…“ Je mi líto, že vyplašeně couvá. Dřív chodil často, přitulit se po ránu, vklouznout, hřát se, hřát… Poslední dobou přijde jen nakouknout a prchne, většinou ho úplně propásnu, jak myšičkově chodí, opatrně, aby mě neprobudil. „Nespím. Poď sem.“ Na okamžik […]
Na houby? Ku h***u…
Po pár dnech, kdy se pořádání prázdnin přelilo od babičky k nám, slyším na „mami“ i „teto“, příbory při chystání na stůl už nepočítám, beru všechny nerez, co máme, vařím do největších hrnců.Čtvrtek večer: "A co budem vařit zítra?" "Teto, prosím, něco s knedlíkem, já mám hrozně rád knedlíky…" "Jóó, knedlíky, s omáčkou! Uho!" Chmury […]
To mi byl čert…
Psychická předjízdní příprava. Tedy, když se nás sejde odpoledne na maštali víc, sedíme u kafe, probíráme plány operační, krátkodobé i na pětiletku, papíry na vyřízení, na zahození i na oběšení se – a drbem.Neprozřetelně jsem před časem odkývala, že jo, že se naše ženská koňskoturistická trojice zúčastní hromadného srazu jezdců kdesi ve městě opodál. Teď, […]
Slezsko není Česko
…a přesto…Náměstí jako od Poláčka. Podloubími zarámované podvečerní mrtvo maloměsta, roznášející tu a tam z ticha vyskočené hlasy po dlažebních kostkách jak po hladině rybníka. Okýnko cukrárny, odkud se po jednom, po dvou s kornouty zmrzliny přitrušuje místní omladina do hloučku na lavičkách u kašny, aby pokračovala cigaretou a kolující flaškou vína. Auta zaparkovaná v […]