Víno

Měla jsem dvě, tak jak jsem si je vybrala ve sklepě. Obě hodně kvalitní. Červený André, o něco mladší, tvrdší, trpčí, na chuť čistší, přímější. Bílý Tramín, o něco starší, jemnější, měkčí, voňavější, na chuť bohatší…Včera jsem si šla nalít. Tramín už nebyl. Zapomněla jsem, že tu poslední slzu jsem dopíjela předevčírem. Při vaření, v […]

Chlupatice

(Množné číslo.) Aneb letošní zima se mi nesmírně líbí, až na jeden drobný zádrhel.Na zimu se zavírá velká ohrada, aby chatrný travní porost v něm nezahynul bídnou smrtí pod koňskými kopyty. V té druhé menší už zahynul dávno.A podle toho vypadají koníčci, když celou zimu nenapadne nic, co by tu spoušť zakrylo.Špatně se tam fotí. […]

Nedávám si předsevzetí…

…do novýho roku. Občas ho dokonce i zapomenu oslavit…Letos jsem zapomněla dokonale. Opojení novým foťákem trvá a opojení při úpravě fotek ze silvestrovské procházky (posílené opojením z domácího punče, mňam) mě tak vcuclo, že slavnou půlnoc jsem postřehla, až když už mi pěkných pár minut něco bouchalo za okny. Vzpomněla jsem si na Jirku*. Popadla […]

Tak teda k těm Vánocům…

Jako každý rok:Před Vánoci při pečení všichni hulákají "Ať je toho hodně a moc a co nejvíc…!", ale už na Štědrý večer je jasný, že je toho zase moc až moc a zas se to bude dojídat eště na Tři krále. Zase jsem zapomněla, jak jsem se minulej rok zapřísahala, že vánočku napříště už jen […]

Nevím zas a znovu

Jak moc je náš cit k někomu ovlivňován tím, jak toho člověka vidíme? Jak moc je naše vidění někoho ovlivňováno naším citem k němu?A jak moc tyhle dvě předchozí věty platí, když "cit k ně(ko)mu" nahradíme souslovím "vysněný cit"? Jak moc se o svůj vysněný cit bojíme… Jak moc nám ten strach mění podobu člověka, […]

Jedna technická…

Pousmívala jsem se už delší čas nad Rojovým bojem proti majkrosoft internet exploreru. Hnípání se skoroodborníků, žabomyší starosti… říkala jsem si…Už si neříkám. Roji, du s tebou! Nejenže mám v CSS spoustu řádků dvojmo (jeden pro korektně čtoucí prohlížeče, druhej pro MSIE), ale už mám taky až po krk všech dumání, co se mi kde […]

Vánoce přišly…

Měli jsme kocoura. Psala jsem o něm. O tom, že se koncem srpna ztratil, jsem nepsala. Nepsala jsem o čekání, vyhlížení, volání z okna, ze dveří, o tisíckrát odloženém zlikvidování „kočičího“ koutu s miskami a kočkolitem… Říkali mi z různých stran, Nebuď smutná, nemuselo se mu nic zlýho stát, kocour je tulák, a zvlášť když […]

Co přinesli čerti

Asi jsme moc zlobili. :o) Ba ne. Kecám. To uhlí už tam bylo, než přišli. Naopak. Sotva otevřeli vrata, zajásali a nabrali si do kapes.Akorát je pak trochu víc roznesli na kopytech. Včetně herberku původně naskládanýho stranou. Ale foceno je to opravdu včera večer, těsně poté, co mi utekli, než jsem si stačila přenastavit těch […]