Jo, ale myslím, že jen vůlí to není. Ta jde od rozumu. Mám pocit, že ta síla/slabost nebo statečnost/zbabělost je ještě někde hloubějc.
Kolik slabochů se realizuje někde v práci, v kariéře, v něčem, kde se zakousnou a určitě k tomu potřebujou vůli. A přitom jinak v životě…
Nedokážu to dost přesně popsat.
Možná, já nevím, asi že tu vůli můžu používat jen jako nástroj k něčemu, co si stanovím. A co si stanovuju, to je druhá věc. Můžu třeba vůli použít k tomu, abych si něco kompenzoval, zastíral… (?)

Moc si tedy nelebedím v podobných diskusích (nějak vnitřně mě znejisťují), ale přemýšlel jsem o tom. V té nejobecnější rovině mě napadla vlastně jediná, lehce patetická věc: "Silný člověk se pozná podle toho, že má ve své dlani jasně narýsovanou čáru života." Není to o tom, že se chová vždycky správně, ale o tom, že své případné chyby a prohřešky uvědomí a je schopen je napravit (nebo se vrátí na správnou cestu, jak píše Rulisa). Spíš si ale myslím, že nějaký unverzálně silný člověk neexistuje, stejně jako neexistuje univerzální hrdina. Každej jsme v něčem silný a v něčem slabý. Prostě nesouhlasím s tím obecným klišé, že silnej je ten, o koho se můžeme opřít (tím výrokem vlastně říkáme, že mi sami jsme slabí a potřebujeme někoho, kdo by nás podpíral).

ruliso, asi myslime pod pojmem vule neco jineho. Vule je pro me sila, ktera me zvedne ze zeme, kdyz uz vubec nemuzu, kdyz ztracim cil pred ocima a nadeji. Sila ktera me opet postavi na nohy a vede me tam, kam mam namireno.
Jsou lide tezce nemocni, nemohouci a upoutani na vozicek, ale jejich vule je nezdolna. Dokaze prekonat sebelitost a nalezt cestu k seberealizaci a k osobnimu stesti. To jsou silni lide. Pro me.

Sice neutrousím komentář k tématu, ale dovolím si utrousit komentář ke knížce, ze které je citováno. Bylo několik let, kdy byla tahle knížka hlavně v létě mou a bráchovou biblí, našla se tam odpověď na cokoliv. Zůstalo z ní několik rodinných citací, jako např. "…až bude všechna práce hotová" a taky "…nejdůležitější je zdělání", mám ji doma, když se likvidovala po povodních vytopená knihovna u babičky, sebrala jsem ji, nechali jsme jí udělat novou vazbu. Nový vydání už bych snad ani nechtěla ;-)

Ghoste, nevim jak to souvisi s tim co myslim ja. Vnitrni ohen, zapaleni pro vec a snaha dojit k nejakemu cili (vetsinou tvurcimu) nedava zadny prostor pro manipulaci.
Jako priklad je muj syn, ktery je pro me silna osobnost a takovy byl odjakziva. Nezlomilo ho ohybani prarodicu, prestehovani, cizi rec porad sel za svojim snem astronomii. Udela pro to nejobdivuhodnejsi okliky a zajizdky, aby se znovu vratil na tu cestu po ktere touzil. Ted je tam a je stastny a je porad stejne nadseny jako na zacatku. Kdyby byl slaba povaha, uz by davno zustal na ceste.

Podobny osud mel i muj otec, ktery ma pdobne pohnutou caru osudu, ale i maminka. Vsichni sli porad dal. Nenechali se zlomit.

Ghoste, ale takhle vyrustalo spousta nasich rodicu ci vrstevniku. Moje maminka jako desetileta prala cichy, pecovala o dva male sourozence, varila uklizela a jeste se dobre ucila.
Tatinek musel na pole, jezdil s konmi, pasl kravy, pomahal doma a do skoly chodil hodne daleko. A oba poslouchali jako hodinky. patrilo to k dobremu vychovani. Maminka si z toho nesla psychicke nasledky ale ohromnou vuli k zivotu (psala jsme nahore) a tatinek byl neskutecny samaorost, toho nepolozilo nic. Pres absolutni bidu, nuzne pomery a hlad se dokazal vyskrabat nahoru. Samorostem zustal dodnes :o)

(3) Jo, nehledat chyby na druhých, ale na sobě, chce odvahu a sílu. Ale jsou i lidi opačného extrému a jejich trvalé a "všeřešící" "jsem k ničemu, dělám všechno špatně" je taky vlastně útěk, úhyb, je to pro ně jednodušší, zahlásat tohle a dál už nic.

(5) Jo, souhlasím, že tenhle rys se dá poznat už od narození.
To, že dítko poslechne rodiče, s tím, myslím, nemá moc dělat. Je to spíš o způsobu, jakým se prosazuje, jakým se staví k tomu, co chce.
(6) Mně říkali od mala, že mám slabou vůli. Že nedotáhnu věci do konce. Nejsem silná, z tohohle hlediska. Spoustu věcí jsem do konce nedotáhla, protože mi na nich prostě a jednoduše přestalo záležet. A přesto mě dost lidí jako silnou vidí. To, na čem mi záležet nepřestalo, nepřestala jsem to vidět jako pro sebe důležitý, jsem do konce dotáhla. A nebylo k tomu potřeba ani tak moc vůle, z mýho hlediska. Něco se ve mně vždycky zvedlo… většinou v okamžiku, kdy jsem se cítila úplně na konci a těsně před vzdáním všeho se to ve mně o cosi zaseklo a odrazilo zpátky… a přišlo mi to jako síla, cítila jsem se silná… – Nemám v otázce vůle moc jasno.

Ještě k té vůli: Vůlí se můžu prodírat životem, rozhodnutá mít silnou vůli, a přitom to mít jako berličku. Takovej mám pocit. Je spousta lidí, co nežijou tak, jak by chtěli, ale drží se zubama nehtama, vůlí. Drží je, že v tom blbým životě mají aspoň silnou vůli. A přitom třeba to, čeho se tou vůlí tak drží, by mohli opustit a dát se jinou cestou a nežít s tím, že mají život blbej a že to tak musí být… Kdyby na to měli sílu.

19 Ghost: to nevylucuje ze to byl silny clovek. Nekdy je ta sila pouzita spatnym smerem.

… myslím nedestruktivně…

Radko, to je ono! Asi si to zase trochu předělávám podle sebe (výklad srdce-duch-rozum), ale to silný trojjediní je ono – nejde mít všechno, je to o kombinaci, která udává "výsledek"… Jak prosté, a mě to nenapadlo, furt jsem to zkoumala jako jedno….

Taky síla lásky,síla v přesvědčení a víru v něco,ale to bych začadila pod to vědět a znát./25/

Anina zdraví Radku a spol.

fousku: ja jsem si teto slabosti vedoma. Jenze agresivni schizofrenik je schopen postavit do pozoru klidne celou armadu policajtu v cele s jejich prezidentem a svuj pripad projednavat u Evropskeho soudu v Strasburku. A vsichni krouti hlavou jak je to mozne. jednoduse tak, ze do toho vlozeno hrozne moc energie a umu jednotlivce :o) Proti ktere neni uniku. Dovolim si i takovehle ujete lidi oznacit jako silne osobnosti, protoze pro me jsou. Neni velky rozdil na prvni pohled mezi silenym vedcem, ktery dostane nobelovku a schizofrenikem, ktery zamestna armadu lidi. Akorat ten vysledek :o)

Pro mě je silná osobnost ta, která pozná, kde jsou meze, za které nemůže jít, protože by při prosazování svých představ, tužeb atd., poškodila někoho ze svých blízkých (ale i cizích). Vážím si těch, kdo se dokáží vzepnout a dokázat téměř nemožné (např. ti ochrnutí atp.), ale hlavně si vážím těch, kteří se dokáží omezit a potlačit svoje já, když by měli svým konáním přivodit někomu újmu. Myslím, že hodně silná osobnost je osobnost hodně pokorná. Bez pokory a ohledu na druhé silná osobnost přináší obrovské množství utrpení. Hitler i Stalin byly jistě velmi silné osobnosti, které dokázaly prosadit své představy.

Tak to pro mě silnej člověk je asi fakt něco trochu jinýho. Ne že by nemohl takhle jít za svým, ale nemusí.
O spoustě těch, co dosáhli něčeho tak příkladně významnýho a realizovali svou ideu, si myslím, že skutečně nemuseli být a nebyli moc silní.

konecne mam v klidu moznost precist prispevky :o)

Vsimla jsem si ze drive jsem mela telo silnejsi nez vuli a ted mam vuli silnejsi nez telo :o)
Ma to za nasledek, ze sice vydrzim stejne jako drive, ale ty nasledky :o) Jestli to pujde stejne dal, tak jeden den budu neco podnikat a sest dni se z toho lecit. Hruuuuza!!!!

No právě, ta posedlost… Kolik k ní potřebuješ síly? Zvlášť jsi-li v pozici, kdy si ji můžeš dovolit?

(Ne odpověď na sílu, jen co mě napadlo – Třeba Komenský je podle mě krásněj příklad toho, jak tenká je hranice mezi posedlým snílkem a vizionářem, on sám se jako učitel neosvědčil, a když dostal příležitost, aby svoje novátorské metody převedl v praxi, neuspěl. Odešel, taktně řečeno, bez výsledku. V nouzi nikdy nežil, kazatel a biskup. O jeho děti se staraly jeho ženy. Dělal to, co dělat mohl, co ho bavilo, a měl možnost to povýšit na něco víc.)

Ona ta posedlost je často strašně jednostranná. Otázka je, z čeho ta síla pochází. Jestli z celé osobnosti, nebo jen z té posedlosti. Když mě něco baví, nepotřebuju moc sil k překonávání jakýchkoli překážek.

Myslím, že být silný obyčejný člověk bez velké vize, jíž obětuju a podřídím všechno – k tomu je potřeba síly daleko víc.

Ale třeba se pletu, říkám to, co mi jde hlavou teď, říkám to, aby tu můj názor byl, ne proto, že bych si myslela, že mám stoprocentně pravdu.

:-)
Já to zas tady řeším proti tobě, páč to není to, co jsem myslela kdesi na začátku. :-) Silnej člověk, co bude stát v životě na svejch nohách… A neviset na mě…
Jo, možná ze mě mluví hlavně představa, respektive děs z představy, že bych takovýmu silnýmu Komenskýmu nebo Muchovi měla dělat životní partnerku. :-)))

Jestli jsem něčím výjimečná, tak tím, že nemám sílu někoho táhnout. :-)
Občasné "zvisy" nepočítám. Ale nadlouho to nevydr.
Pro mě jako slabou je jednodušší být dost silná na to, abych si toho co nejvíc odvisela sama, než trvale oplácet svoje zvisy někomu dalšímu.

ru: ja ale taky nema rada uknourane typy. Vsak vis jake. Ale taky si chlap prede mnou nemusi nacesavat hrebinek a natrepavat peri. A jinak fakt nevim jak se da na to prijit, zda je silny. Asi jen z toho nacechraneho peri a nacesaneho kohoutu. Delam si srandu, ale ja fakt nemam tuseni co od muze ocekavas.

ru: pokud to dobre chapu tak se bojis ze te budou otravovat. A ty je nebudes moci odbyt, kdyz uz ti budou viset na krku. Ze budou porad vedle tebe sedet v mistnosti a kam se hnes pujdou za tebou. A vecer si s tebou chtit povidat a v noci s tebou lezet v posteli.
Taky me to obcas stve a leze mi to na nervy. Ovsem taky se nevidime porad a tak jsou i chvilky kdy to na nervy neleze a pak jsou chvilky kdy kdy je to celkem fajn.
ja vim, ze ty tohle vsechno vis. Ale chlapovi se neda prikazat ted budes mluvit to a delat tamto. Nebo dokonce doufet ze bude ve spravny okamzik delat toto a v jiny tamto. Bude to urcite delat uplne opacne a posleze i naschval, jen aby te vytocil kdyz vidi jak te to stve.
Ale tovsechno je nedulezite. alespon pro me. Protoze chlapa mam proto abychom byli dva ma ceste zivotem. Nedrzim si ho pro uzitek.

jinak me cizi chlapi prijdou celkem fajn. Pokud nejsou moc prestarli :o)

Budu se muset odklidit do hajan. Alejeste se vratim k tvojemu poslednimu prispevku. Ono zalezi taky na mire slabosti. Nikdo neni idealni a tak kazdy nekdy knoura, hazi spinu kolem sebe a natrepava se jak je skvely :o) Mozna by se tvuj odpor k temto lidskym nehezkym vlastnostem zmensil, kdyby jsi si taky nekdy zaknourala, hodila na nej spinu a pak si pred nim nacechrala hrebinek. Alespon me to doma pomohlo. A jaksi se mi to i zalibilo. Taky to neni spatne :o) Takova mala soutez kdo je hnusnejsi.

(50) Zajímavá rada! Tak ta byla na dobrou noc nejpotěšujícnější. :-))

Vím, že nemyslíš zamilovanost. :-) Důvěra a jistota – doufám v totéž.
Tak dobrou noc, ať se vyspíš. .-)

Ergo kopýtko: existuje víc definic síly a z tý diskuse je zjevná i asociace k chlapům :-) Ale snad je taky zjevná vazba toho pojmu na morálku. Snad by se tedy dalo zjednodušeně říct, že silný člověk je ten, kdo je schopen nést odpovědnost za všechno co dělá (nemyslím jenom konkrétní činy, ale třeba i iluze, které vzbuzuje v těch druhých).

No vždyť tak jsem to myslel – iluze, který probudíš v těch druhých (samozřejmě, že ne osobě). V prvním zaměstnání jsem takovýho príma ředitele: "Jasně, že vám podporuju. Výborná věc, jděte za tím. Jen tak dál…" No a asi si dovedeš představit, jak to dopadlo, když se objevily první problémy :-D Jinak, pokud sílu bereš jako pozitivní vlastnost, tak se musí pojit s morálkou. To mi nevynluvíš. Někdo tady právem odkazoval na tak "silnou" osdobnost, jako byl třeba Hitler. Jinak samozřejmě, pokud tě někdo vidí jinak, než jaká jsi (a nepřetvařuješ se), tak je to jen jeho problém. Tohle asi vnímáme podobně: když se ten člověk pak zkrátka chová jinak, než by měl podle mý iluze, můžu tak akorát nadávat sám sobě :-)

Jasně, taky to slovo nemám rád, protože dneska není už téměř jasný, co si pod tím pojmem představit. Asi by to bylo na samostatnou diskusi, která by ovšem, vzhledem k těm všem učenejm spisům, nebyla vůbec originální. Jen mi z toho všeho vychází, že ta síla, aby byla vidět (cítit) a nebyla současně destruktivní se musí ještě s nečím pojit. Dneska toho zjevně víc nevymslím, takže se raději rozloučím :-)

ru: precetla jsem si Korneluv prispevek a musim mu dat v jednom za pravdu. Jsme zodpovedni za iluze, ktere v tom druhem vzbudime Protoze je to o nas….

Malo se zvisas, malo narikas, malo obvinujes jine, a pak se na tebe lepi chlapi kteri zrovna tuhle extra "silnou a nezavislou" zenskou hledaji :o) Prehanim jao vzdy, ale na kazdem sprochu pravdy trochu :o)

PS. A jsem si vedoma ze je to malo. Jenze kdyz clovek otevrene stoji k tomu co dela tak snad ani neni mozne aby delal moc podle ciny. On treba muze rict, ze nekomu nepujci penize, neodveze ho autem ci nenakoupi, ze pujde tam nebo nepujde tam.
Ale tezko se rika, zitra te podvedu a pozitri budu tyrat sveho syna.

TA moje posledni veta byl polopatismus :o) Taky nemusim vedet co udela a vlastne ani co si mysli. Ale chci verit tomu co rika a ta vira vyplyva z urcitych souvislosti.

Zajímavé rozjímání. Morálku, pravda, chápu poněkud jinak, a to, co zmiňujete, bych spíše považoval za PŘÍMOST (jako schopnost a odvahu říkat věci na rovinu). Také od té SÍLY na počátku jste se dostaly blízko k Důvěře a Svobodě, totiž k Důvěře co nezavazuje a nepřipravuje toho druhého o Svobodu. Budu se těšit na další plody vaší badatelské činnosti :-)

Já až v pátek, ale o to více se budu těšit :-)

Čoveče, Teore, tenhle tvůj koment mi úplně unikl…
Asi tak nejvíc se blíží tomu, co v tom cítím já (a neumím přesně popsat).