Ženský si často stěžujou na čistě ženský tým, chlapi si na čistě chlapský tým nestěžujou.
Co je mi platný vysvětlení, že chlapi týmově lovívali, zatímco ženský netýmově hlídaly oheň…
Jsem ženská a čistě ženský týmy mi nahánějí husí kůži. Nemůžu si pomoct, uzavřená koncentrace hmoty tvořená pouze ženskými aurami, zvlášť jsem-li nucená být na nich závislá, ve mně nastartovává cosi jako obrannej reflex, přiškrcuje mi cévy i póry, nutí mě k ostražitosti, k stažení se za ochrannou vrstvu, do zákopových linií, na bezpečnou vzdálenost…
Vždycky jsem záviděla těm, co si užili pionýra á la skaut, tehdy, když se to ještě nesmělo. Mně se to nepovedlo, ach jo… – Jenže… Jenže ono by to stejně bylo naprd, když jsem holka. Páč oddíly byly rozdělený podle pohlaví. Tábory taky. Já nechtěla být s holkama, já chtěla být s klukama!
V holčičím oddíle bych trpěla jako pes.Ale ono se v těch klučičích oddílech o holky nestálo. Holky byly prvek, co by jim to akorát tak narušoval. Kruci.Zaplaťbůh, že na ulici, na sídlišti se to tak nebralo.
Zaplaťbůh, že v učňovským školství dělá přeci jen o něco víc chlapů. Že jsem se to už naučila, ve všech těch předešlých pracovních i jiných smíšených týmech. Z ženských si vyberu jednu dvě, co jsou "napojitelný", a s těma funguju. Obvykle naplno a už nafurt. S ostatníma vyjdu bez problémů na principu bezpečné vzdálenosti. S chlapama jsem v pohodě se všema a kterejkoli z nich, ať je jinak jakkoli… ehm… – mi dobře poslouží, abych po případným nutným kontaktu s nepříjemnou ženskou aurou zase pookřála.
Chlapi jsou pufr. Uklidňujou, i když zrovna chvilku nasírají. I ti dóóst protivní ladí na jinou vlnu.
Zatímco ženský mezi mužskýma jsou cizorodej prvek, co rozbíjí molekulární vazby, sráží roztoky, narušuje rovnováhu.
Chlapi jsou koření. Bez nich to mezi ženskýma nechutná.
A nebo jsou… Základní živina? (To nic, zrovínka jsem dodělala tematický plány z potravinářství a pochutinářství.)
Pak by chlapi byli bílkoviny a ženský cukry. Sacharidy. Maso a třeba… švestky. Nacpi ženský samotný do sudu a začnou kvasit.
Nacpi samotný maso do sudu a… hm… začne smrdět.
No, vlastně…
Chce to sůl. K záchraně před hnitím.
Jak rády si ženský namlouvají, že jsou sůl… Nevím, nevím…Možná jsou chlapi sůl. Pro ženský. Jenom jí se ženská nenají a věčně se živit přesolenýma brambůrkama likviduje ledviny, játra i chuťový buňky, ale k životu je sůl nutná. A odpovídalo by to – čistá sama o sobě vydrží v piksle třeba roky. Akorát nesmí zvlhnout.
Tak ženský jsou voda.
Když tak koukám na tu vodu, co nám zbyla v akvárku od doby, co chcípla poslední ryba, tak je mi to jasný. Radši k ní nečuchat.
Ta mořská, co si děti kdysi dovezly ve sklenici, nesmrděla ani po třech letech.
Konzervace potravin ve slaném nálevu…
Radši pudu spát.
Komentáře: