Zato ty rozinky mi tu teď žere i ten druhej. :o))

Prave jsem se zamiloval :-)

Já radši moc nepřemejšlím, je to fakt o hodně jednodušší ;-))))

P.S.Místo "nemo" patří "jenom".

No, asi ti jsou ty rezervy, když na to přijde, možná k prdu. Říká si někdo: tyjo, ale před těma x lety to bylo tak krásný, tak já to s ním ještě překlepu? To se mi moc nezdá. Nebo víc vydrží manželství s většíma rezervama? Možná je ta zamilovanost jenom takovej bonus a vliv na vztah po odeznění nemá. Ale nejdůležitější je prej stejně humor.

Jo jo, taky se mi moc líbil. Udělala bych to samé co hlavní hrdinka. Jak já bych se ráda zamilovala! A vdala! Bohužel oboje už mám za sebou, romantika je v nenávratnu :-)

Je moc pěkný být zamilovaná. Už to, jak to člověka povznese. Zvláštní kolik lidí to odhalí, aniž by jim to někdo řekl. Stav je to nádhernej že…ale mě ti Ru, nějak napadlo, že si člověk znovu a znovu nechce připustit, že je to limitovaný časem, vyplavením hormonů.
Že to zase skončí. A rozhodování se v zamilovanosti, do toho třeba hned děti, myslím, že se po vystřízlivění kdekdo pak diví. Když nastane to normální období. Může to i vyjít a vztah na období té euforie a krásných chvil se pak může stavět.Já nevím, ale mám dojem, že vždy, když už jsem si myslela, že nic, přišla zamilovanost.
Jako kdyby proto, aby to člověk nevzdával a nabral sil k žití.Napadá mě toho víc i v souvislosti s tou kompresí.
Ale pojalas to až vědecky :), musím si to rozfázovat a vrátit se.

Lenka: mrzne jen tam, kam si člověk pustí mráz. I když třeba bublina zamilovanosti splaskne, a požár pomalu dodoutnává, vždycky může zůstat napořád jiskřička žhnoucí jako Bunsenův hořák – žhavá upomínka toho, že někde někdo žije, a že byl součástí něčeho velkého.

Jedno se zamilovanosti neda uprit. Je hrozne prijemna! clovek touzi aby tyhle pocity mel porad. A kdyz ho prejdou, tak se nejdriv nastve na puvodce tech pocitu, ze je to jeho vina ze uz neni zamilovan. A pak v druhem kole si hleda znovu nejakou prilezitost si ten pocit vyvolat. Je to zavislost. Absence zamilovanosti vyvola typicke abstinencni priznaky. Pocit prazdnoty, zbytecnosti az podrazdenosti. Teprve dalsi zamilovanost ho z toho stavu prazdnoty vysvobodi.

Myslím, že zamilovanost je, byť na čas, potřebná pro každého. I kdyby jednou za život. Už třeba pro pochopení těch věcí, co druhý v zamilovanosti dokáže ztropit. Pokud by to posuzoval ten, kdo to nikdy nezažil, dost obtížně by to chápal. Knihy a filmy, tam je jí dost, ale to se nevyrovná vlastní zkušenosti.
Pokaždé, nebylo to zase tak často, když jsem byla zamilovaná, byla jsem asi úplně nejvíc svá. Povolilo toho ve mně hodně a bylo mi to tak jedno… Poznala jsem, čeho jsem v lásce a pro lásku schopna. Zbořila ve mně předsudky, křečovitost. A odmilovávání se, no nic moc, to je fakt. Na druhou stranu, čím krásnější stav prožíváme, tím hůř se smiřujeme s tím, když ho ztrácíme, protože v tu dobu ztrácíme toho moc. Je to daň, kterou splácíme to pěkné, proto člověk i počítá s "platbou" za něco už předem.
Někdo říká, že se nedá žít ze vzpomínek, já myslím, že i jo, a že se dá na nich následně stavět, na tom krásném období, co partneři spolu prožili. Zamilovanost, ale i láska opravdu povznáší, už jen tím, že mám pro koho o sebe třeba víc dbát, mám se na koho těšit, mohu myslet na toho, kdo o to stojí. No, ještě se vrátím…

Vrať se, neztrácej se… Čím dál víc jsem ráda, že ses tehdy neztratila. :-)

A Háčko – jsem taky ráda, že se vrací. :-) I když stejně jako u Roje – taky bych nejradš věděla víc, víc, víc!! :-))
A ještě kdyby tak vykouk Exex a přestal se udíbávat. :-)

Pro mě poslední zamilovanost už příjemná nebyla. Cítila jsem, jak se mi pálí obvody, jak praskají všechny pojistky, jak už ztrácím kontrolu… A to by člověk neměl. Ztrácet kontrolu nad svým životem, nad svými emocemi. Serfovat na vlně tsunami je poměrně dost nebezpečné. A hlavně, jednou se ta vlna roztříští o břeh a ty tisíce mrtvých a zkáza kam se podíváš….. (sem by patřily smajlíky za nadsázku, ale nějak mi ještě moc do smíchu není)
A ještě mám docela chuť vytmavit to pěkně vynálezci zamilovanosti. :-)
Proto děkuji za znovunalezený klid, za klidnou hladinu svých emocí.

Ru, jo dík :)…k tomu ukládání dat…zamilovanost pomine a ti dva spolu začnou žít v lásce. Pokud se ta láska neudrží, pokud ji jeden i z nich začne ztrácet a postrádat, zčne časem po ní hladovět, chce ji znovu. Ono se to bez ní nějak dlouho nedá…Někdo se v tu dobu objeví a člověk v tom lítá. Snad ve všech případech lásku předchází zamilovanost, někdy větší, někdy menší. Oba, co jsme zamilovaní jsme vyhládlí. Chceme se co nejdříve nasytit toho, čeho se nám nedostávalo.Logicky chceme o sobě vědět co nejdřív co nejvíc. Abychom třeba věděli, jak s těmi informaceni zacházet, jak si dělat radosti, jak si neublížit. A pořád poznáváme nové. Pak se asi stane, že třeba za půl roku o milovaném člověku víme tolik, co o partnerovi, s kterým jsme prožili 10let. A pokud z toho ještě 5 let vázla komunikace, tak možná ještě víc. Ten zájem poznat toho druhého co nejlíp je taky proto, abychom si svůj vztah chránili, abychom věděli jak, abychom se vyvarovali chyb, co jsme napáchali ve vztahu co dodoutnal. Tak myslím, že data, co si ukládáme do sebe komprimuje hlad po lásce a touha, naděje v něco lepšího, než co bylo…

Jo, a docela paradoxní se mi zdá, to, že pokud se moje dcery zamilovávaly, ony byly samozřejmě šťastné, ale já jako máma, i když jsem jim to moc přála, už jsem se za ně v duchu bála těch konců :)

Radko,přesně.

Odmilovani?Co furt melete o odmilovavani? ;-)
To se resi tak, ze se zamilovani presmeruje :-)

No, (32) bych brala asi jako s tou písničkou, co ji Roj slyšel poprvní, nebo jako když už před časem tady cenil chrup coby tvrďák chlap kruťas největší. :-))

ad 32: ale ono by se i přesměrovalo (i když prakticky jsem to zažila jen jednou a byla to jízda jak na horské dráze), jenomže kam????
Roji, my jsme v jiné situaci než vy chlapi. Skvělých žen je asi tak desetkrát víc než chlapů, možná víckrát! :-))))
Mně se např. líbí málokdo, nemůžu za to. :-( :-)

Tak to já nesoupeřím. Jakmile mi on-mého srdce šampión – nedá ihned přednost, odcházím, nemá to pro mě smysl. Když není citová investice oboustranná, tak….. o čem to je? Taky prát se o chlapa (ale i o ženu) považuji za nedůstojné pro všechny zúčastněné.
Asi jsem uejtá nebo chci moc, co já vím. Nicméně jinak to neumím.

Roji, netvrdím, žes lhal, jen že si občas trochu utahuješ. :-) V čem konkrétně že jsi si tu neutahoval? :-))

Ad Zamilovanost: Všecko mi to seplo dohromady, s tou kompresí a doháněním objemu dat, když v mírné euforii řízlé melancholií – tj. ve stavu mírné podnapilosti – (ne, nehodlám být alkoholik, fakt nee:) mi vyskočilo, že ve stavu mírně pdobném, leč nealkoholovém, je člověk príávě na rozdíl od toho alkoholového schopen nasávat krom alkoholu i informace. Fakta, pocity, detaily… Data všeho druhu. Pak mi přišlo, že ne, že je schopen, ale snad právě proto je v zamilovanosti tak euforizovanej a excitovanej, aby těch dat do sebe nachytal a nacpal co nejvíc.
Co nejvíc vědět o druhým, co nejvíc z něj do sebe vsát, nechat se jím celým prosáknout, prožrat… – Co je pro vás největší peklo, když jste do někoho zamilovaní jednostranně? Pro mě ne to, že mě on nemiluje, ale to, že mám z jeho strany malej tok dat. :o) A nemůžu, nesmím tlačit chtít jich víc, jinak bych ho mohla ztratit (znechutit, otrávit, odradit, zaplašit) definitivně! :-)))

Uvedla jsem to akorát jako doplnění informací, jeden z kamínků mozaiky. :-)

Zvláštní pocit, chtít mluvit o zamilovanosti – a přitom nechtít. :-)

Ru, v te jedne konkretni vete nebylo utahovani ani zbla, tu versi jsem nikdy predtim neslysel.

A jinak JA si muzu milovat koho chci! Klidne i Tebe :-)
A nezabranis mi v tom ;-)

Ru, jak nechtít, proč nechtít…

S Rojem – ježíš, Ani, nestraš, doufám, že už nic! Dvě mi úplně stačí! :-)))
Ba ne, Roji, když napíšeš, "tu versi", tak už ti to věřím. :-)
A bránit ti nechci! :-)
Jen jsem ženská, víš, takže jednak zvědavá a druhak… Kruciš, jak to opsat, aby bylo jasný, že to souvisí s tím, že bránit nechci, ale aby to nebylo moc… – No, já si něco časem vymyslím. :-)))

Ru, vlastnes to skoro rekla vid? :-))

Ru, pozor, Roj přesměrovává :)))))

[55] Chicony, to ti prece zadna nerekne :-)
Copak nevis, ze zatimco neveru provozuje 90% muzu, zen pouze necelych 10%? :-))
Vzdyt je to jen matematika !

[57] V tom pripade 50% zen nema co napsat a 40% zen nesmi nic napsat :-)

Prabdepodobnost, ze je zde jedna z deseti… ale jo, nadeje je vzdycky :-)

Muzu podekovat ja? :-)[59] nejen za chiconyho :-)

Já,myslela jsem si, že nikdy nedokážu být věrná. Jsem. Není to ale moje zásluha.
Z toho slova "věrná" mám skoro husí kůži.

Ale ano, jsem sedmnáct let věrná jednomu muži.
A…je mi skoro trapně to napsat, ale cítím se i stále zamilovaná.

Já byla věrná šestnáct let. :-)
Ne komu, ale čemu – své myšlence, povinnosti, mantře, že věrná musím být, ať se děje, co se děje.
Jenže o tom vztah není.

64, tak nějak Ru, ať se děje co se děje…

No jistě, věrnost existuje proto, aby se neměnilo hloupě rodinné stříbro za blýskavé bezcenné tretky.
Určitě existují lehkovážné děvy, které třeba pod vlivem situace nebo alkoholu jsou schopné kdečeho, ale jinak se domnívám, že ženy podléhají svým citům, nikoli pudům, jako mnozí muži. (ale to se jen domnívám, tomu nerozumím, nejsem muž)
A vzplanout k jinému muži můžeme jen ve chvíli, kdy náš partner nám není dobrým partnerem nebo vztah nefunguje z jiných důvodů. Ženská nevěra je povětšinou následek nikoli příčina rozpadu vztahu.
… si tak nějak myslím.
Souhlasíte?

Já vám nevím, bylo mi vtloukáno do hlavy, že v manželství mám být věrná, tak jsem se teda snažila.
Je fakt, že pak už jsem z tý věrnosti tak odvázaná nebyla, vím proč, ale prostě jsem nechtěla dát ten impuls k rozpadu něčeho, co už se stejně dávno sypalo.
Ru, chápu rozumově, že věrnost je nejen sexuální, ale že bych toužila, aby můj partner byl nevěrný i v tom sexu, tak to ne…city to nějak nepobíraj, možná nejsem tak nad věcí…Vím, že dost lidí to bere jak to je…Nebo jsem staromódní. Taky to může být pro mě tak dobře, nevím…

Anina: pokud si vzpomínám, na radnici v tom "úředním slibu" o sexu nepadlo ani slovo :-)
… samozřejmě tam bylo něco v tom smyslu, jako stát při sobě v dobrém i zlém…

Noooo, mam dobre manzelstvi A jsem zamilovana do sveho muze. Nekdy. A nekdy me stve a leze mi na nervy. Vernost jsem nikdy neresila. Myslim ze je to jen vec pojeti osobni svobody a hranice v ni vymezene. Pokud ma nekdo pocit ze ho manzelstvi v jeho svobode omezuje, tak urcite vernost neresi a dela si co chce.

Jinak nesouhlasim s Lenkou, ze zeny podlehaji citum a nikoliv pudum. A ani nesouhlasim s tim, ze zeny jsou schopny kdeceho pod vlivem alkoholu.

Alkohol jen odboura zabrany. Takze ta zena jen dela to, v cem ji zabrany prekazely. Jde za hlasem sveho instinktu. I kdyz rada piju vino, opila nikdy neprovozuju sex. snizuje prozitek.
Zeny podlehaji pudum stejne jako muzi. Pricemz sex a emoce jsou dve ruzne veci. Nesouvisi spolu. Ovsem mit sex s nekym koho dokonale znate, s kym jste propojeni skrz na skrz a s kym souznite v ten moment do morku kosti je neco naprosto uzasneho. jsou zeny co se dokazi propojit s cizim muzem v mnohonasobnem orgasmu. K tem ja nepatrim :o) Ja jsem spis tezkotonazni vlak, co se hrozne pomalu rozjizdi, ale kdyz se rozjede tak nejde zastavit:o)

Ja jsem prase :o)))

RU taky jsem koza – teda podle čínskýho…

Radko, prasátko ahoj :)))

88888888545555555555555555555—
AHOJ, ZLOBÍM BABIČKU.

§§§ů§kjgsdaLLLLLLLLLLLLLLLL

Á vidím, že se nám sem naboural mladičký hekřík. :-)

Tedy nevím, co to znamená, ale jsem podle čínského horoskopu Tygr. Kozám ani prasátkům nerozumím. :-)

A jsem divná, páč za instinktem jsem nikdy nešla. Je pro mě snadné jej ovládnout. Se zalíbením se podívám na pěkného muže, to jo, ale něco víc mohu mít pouze s šampiónem svého srdce.
Sexu bez lásky nejsem schopna, připadá mi to jak mlácení prázdné slámy, nevím, proč to lidé dělají (tedy vím, ale nic z toho necítím).

Lenko, urcite je dulezitejsi aby jsi si nestezovala ty :o) Chlap si nejak poradi :o)))

Kdybych spala jen s těma chlapama a v těch případech, kdy jsem si byla aspoň na 99% jistá, že je to oboustranná láska a záležitost mého srdce i života, tak bych byla skoro panna. :-)))
Ale to k tomu nepotřebuju. Mít to hezký mezi dvěm lidma "posvěcený láskou".
Když ani nehodlám řešit složitost, co je to vlastně ta láska.
(Řečnická otázka.
http://www.rulisa.bloguje.cz/294187-o-sloupech-a-plotech.php poslední odstavec. – ?)

Aha, jsem se nikdy nesetkala s někým, kdo by to měl takhle úplně jinak. Moje kamarádky jsou mi dost podobné nebo si to aspoň myslím. Jsem z nich ještě ta nejsvobodomyslnější.

Ruliso, jsme v tomhle hodně odlišné. Ten text jsem si přečetla, ale já na pseudomorálku nemyslím. Prostě lásku(zamilovanost) k sexu potřebuji. Jinak nic, nejenže k tomu nesvolím (i kdyby se mi nějaký muž na povrchu líbil), ale moje tělo by musel někdo rozřezat, aby se do něj dostal. Ono mi to tak funguje, o nic se nesnažím.
Tak nějak.
Každopádně by mě nenapadlo si něco s někým začít, když s ním nechci mít podvědomě (archetypálně) deset dětí a bílý domeček u lesa. :-))

Pozn. A co je láska a co byla jen zamilovanost se pozná až po létech. Řekla bych, že někdo nepozná lásku za celý svůj život, že ta na loukách běžně neroste, takže tady bych mohla operovat jen s termínem zamilovanost.

Dodatek k (89):
(Omlouvám se, že to tak sekám, ale odskakuju k práci a k příchozím průchozím a tak…)

A pak je ještě jedna věc – v hodně věcech si málo věřím. Nebo spíš – beru je s rezervou. Prožívám naplno, do racionálna si to prožívání ale netahám. Hodně málo třeba sázím na to, že když k někomu něco nějak cítím, je to trvalý a má smysl na tom stavět, nějak se na to spolíhat. To totiž musí ukázat až čas. A události, změny v nás obou, děje, kterými ten vztah musí projít a musí je ustát.
Většinou neustojí. U mě vlastně zatím nikdy neustál. :o) Možná můj error někde v instalaci, ale to neřeším, vlastně mi to až tak moc nevadí. :o) (Vadnýmu systému asi taky nevadí, že funguje jinak, než měl. :-)))

Prostě radši žiju s tím, že cítím míň, hodnotím níž, chladnějc. Možná, že to, co já za zamilovanost nepovažuju, pouze za přechodnou euforicky důvěřivou sympatii vzniklou z nějakých sociálních potřeb a absencí a posílenou hormonama, mnozí považujou už i za lásku.

Ale kdybych čekala se sexem, až budu mít ten skutečnej pocit klidné propojené hlubokosti mezi námi, tak si fakt snad ani neza… :-)))
Ty jo, ale já nevím, dá se k tomu stavu vůbec dostat bez sexu? Bez poznávání se, dávání si a propojování se v něm?:o)

Jj. Plus někdy i člověk ví, že víc asi nebude, ale přesto… Je ten člověk, vztah, byť třebas jen kamarádskej, něčím výjimečnej… – I dočasnost stojí za to žít. :-)

Vidíš, Ruliso, četla jsem tvé komentáře tady i u Pařeza, rozumím slovům, větám, ale dohromady ne.
To je jako když ty dokážeš jíst syrové maso, já nedokážu kolikrát sníst ani vařené a syrového jsem se už léta nedotkla, natož aby je strčila do pusy.
Prostě to máme každá jinak.
Samozřejmě mám v sobě spoustu získaného, nic jiného přece neděláme než získáváme zkušenosti atd.
Když vím, že to pálí, na kamna nesáhnu.

Samozřejmě nevím, jak se vztah vyvine, ale to, že je tam aspoň minimální předpoklad (k tomu bílému domečku :-))) mě teprve může nějak uvést do stavu zamilovanosti. Klidně můžu trávit noci zavřená s krásným mužem, ale nijak mě přitahovat nebude a budu mu povídat leda pohádky. :-))))))))

Ad "bílý domeček": po žádném reálně netoužím, mám svůj byt, jsem samostatná a praktické soužití s mužem mě (už) docela děsí, ale když by mělo dojít k nějakému vztahu, musí tam být ten předpoklad.

Však jsem psala, že si dělám legraci a že rozumím, jaks to myslela. :-)

Získané jako stud z nahoty není totéž jako získané jako zkušenost ze spálenýí se na kamnech.
Že nahota je špatně, nám bylo sděleno a vtlučeno a odpozorovali jsme to, i když to nebolí. Právě naopak, v mnoha situacích je právěže oblečení to, co bychom po zkušenosti raději odložili, kdyby v nás nebylo zaryto, že nahota je špatně. :-)
Koupeš se v plavkách, Leni? :-)

Zdá se mi, že se v tobě stejně jako proti tomu sexu bez lásky brání i něco proti pochopení, jak jsem to myslela já. :-)
Ale to neva. Nic se neděje. :-)

ad 96: Já se koupu ve skafandru! I ve vaně! :-)) (a hrozně kecám)

Vážněji: nahotu neprožívám jako špatně. U mně rozhoduje účel. Spíš mám v sobě fóbii, že ve vodě do mně naleze nějaká špína :-), takže i na nudipláži chodím ve spodním dílu plavek. Taky spáleniny na některých místech bolí víc a je to větší problém než třeba na rameni. A mimochodem… už sis někdy sedla v lese holou zadničkou na rozvitou šišku? Jsem často vděčná za ten kus látky, co mě chrání. :-))

A nevzpomínám si, že bych někdy měla pnutí, že bych se raději svlíkla a nemůžu.

Své např. obchodní partnery taky nechci vidět nahé a naopak nechci s nimi sdílet svou intimitu. …….. A nechci třeba potkat starostu na nudipláži, páč kdybych šla na s ním na jednání, mohla bych pořád na mysli, že bych se ráda zeptala, v jaké nemocnici mu udělali tak příšernou jizvu při operaci slepáku nebo bych třeba pořád měla na mysli, jak může mít tak maličkého (velikého) pindíka. Rušilo by mě to, zkrátka.

Ale to jenom tak …

Ahoj, jsem docela stydlín, aspoň než si zvyknu, ale už od mala – co se týče nahoty. Docela mi to štve, protože někdy by mi bylo příjemnější se vykoupat někde jen tak. Ale já jsem rostla v kolektivu a taky nás bylo tehdy 16 v ložnici. Tak jsem bez kalhotek prostě nedokázala spát. Bloky… Dcery ze mně rostou…Tak jedině když není nikdo cizí v okolí.Bez nahoře už občas překonám i mezi lidma a to je teda pokrok…teď už je moje tělo nic moc, a tak někdy zalituju, že jsem se styděla i jako mladá :)))
Musím jít spát, mám tu dítě a totálně mě odrovnalo. Mějte se a dobrou všem.

Jevany jsou tam, jak maj ty celebrity ty vily, ne? :-) Tal asi i ty komáři věděj, že je tam z čeho cucat. :-))

Lenko, co takhle zkusit jednání se zavázanýma očima a ucpaným nosem? :-)))

Mě to hrozně baví, mít důležitý jednání a souběžně přitom studovat detaily těch lidí, co se na tom důležitým jednání tváří tak strašně důležitě, téměř nedotknutelně. Baví mě bavit se těma detailama. Neruší mě to, pomáhá mi to. Odlehčuje. Dává odstup. Taková důležitostí svázaná komunikace mě pak tolik nestahuje, abych se nechala svázat taky.

Nooo… :-)))

Já se ráda soustředím na problém. Ale samozřejmě vnímám i jiné podněty. Přemýšlím, jak se takový člověk chová doma, jak prožívá, …. musím se soustředit, abych necítila jeho bolesti, vášně ….. Jsem pak schopná o nich začít mluvit. Jsem schopná říct: tak vyhrajte, myslím, že je to pro vás důležitější než pro mě.
Jednou jsem byla na jednom konkurzu. Když jsem viděla tu komisi s koženými tvářemi, jak se dělají důležitými, začala jsem se smát a nemohla se sebou vydržet a tak jsem jim řekla, co si o tom divadle myslím. Řekla jsem všechno, co jsem si myslela. Slušnej nářez. :-)))
Někdy je to dobré, ale někdy ne, může to uškodit věci.

Ale to se zamilovaností nesouvisí. S uvolněností ano. Myslím, že s uvolněností problém nemám. Často spíš naopak, víš.

A fakt už řešíme voloviny. :-)

Ehm.. Popravdě… Voloviny mi nevadí. Příliš smrtelně vážný debaty nebo debaty, co se jen tak navenek smajlíkama tváří, jak jsou lehký a tolerantně pozitivistický, ale přitom se zadírají sebevážností, mi vadí víc. :-)

Zrovna jsem resili jak je dnesi doba cool. Uvolnena. Neni treba rebelovat. neni proti cemu. Punk je mrtvy. (pry) Neexistuje nic. Neni ctizadost. Neni chut neco byt. Neco dosahnout. Mladi nechteji pracovat. nechaji se zivit temi zbytky, co jeste maji disciplinu.

No, Radko, co s tebou… :-)) Náhodou, tvoje forma smrtelné vážnosti, zejména když se snažíš doplňujícími dotazy a teoriemi dostat na kloub něčemu, co ti nejde pochopit, mě občas tak spolehlivě skolí pod stůl, že s tebou asi nebudu dělat nic a nechám tě úplně tak. :-))
(Já furt eště nevstřebala, jak jsme kdysi probíraly ty chlupatý chlapy… :-))))

Rojia jednu do nosu bys nechtěl? :-))

ad 117: Trochu riskuješ, ale omlouvá tě mladická nerozvážnost.
Za monitorem, to jsme si všichni jistí, že? :-))

[118] I mladik ma pravo touzit po nepoznanem :-) A trochu si zariskovat. Ostatne my hazarderi vime, ze cim vyssi risiko, tim vyssi mozny zisk :-)

[119] Ale vzdyt cely tekkno je jeden velky protest! Dokonce takovy, ze se s nim z vetsi casti ztotoznuju :-)

Ježíš, koukám, že admini s tak dlouhejma názvama článků asi nečítali… :-)))

jezis… ;-)Ru, ja myslel, zes odjela na vikend… jinak bych si TADY neco takoveho v zivote nedovolil :-)

ad 121: Ru, jaké vibrování a flirtování? :-)) Jsem jenomm chtěla dovychovat ručně jednoho mladíka a on kličkoval… …
neblázni, přece ti nepolezu do zelí…
… a pak: já raději pořádný chlapy a ne ty, co si klidně semo tamo přesměrují ……
(Roji ahoj, jé ty jsi tady taky???… ale to nebylo o tobě, to jen aby se Rulisa nezlobila, víš :-))))

[126] my zajici radi klickujem, to asi znas.. ;-)

Jejda, do tohohle vlaku se dá naskočit už jen hodně obtížně :-)
Tak snad jen, že nevěru toleruju, chápu a je mi jasné, že je potřeba k uvolnění, provzdušnění vztahu, ve kterém už zamilovanost vyprchala, pokud vůbec byla. V tomhle směru jsem opravdu a tolerantní člověk. Do doby, kdy se týká mě a mně známých lidí (tedy které mám rád, tzv. kama-rádi). Potom totiž kopu kolem, zuřím, vztekám se, šlapu po veškeré tolerantnosti a beru do ruky úplně jiný metr než předtím :-) Zjistil jsem to nedávno, nemám totiž moc příležitostí…

[129] nojo… tihle zajicci jsou k sezrani… na paprice!

ale ze jsem tak zvedava… Ru, co te napadlo?

Jirka* – jo :-), Radka – taky jo, no jo, no, co s Radkou… Taky jedna z podob blogovýho souznění. :-)))

Hrozinky? … bléé !
Vaječný koňak je lepší, vůbec se nedivím kocourovu chuťovému vývoji tímto směrem … :-)))

No, jo Fousek….:)))

To nezáleží ani tak na skutečným věku, jako spíš na tom, kdy už je i zdálky a v šeru naprosto zřejmý, že on je mladší. :-))

Ru, pripomněla jsi mi hlášku, že každý chlap chce vypadat po čtyřicítce jako Sean Conery a každá žena tak vypadá :o))))

ad 114, 121 – chlupatý chlapi! To je moje!

145: a fouskatý … může být:-)

No, mě to taky přijde… Dobrá, on je vulgární. Ale je takovej, jakej je. Ty se přetvařuješ. Je nutný z něj dělat idiota? Bavít se tím, že jsi ve své nevulgaritě a hraní si na hloupou chytřejší, ba celkově dokonalejší a vlastně nadřazenější jemu?

No jo, to je možná jak jsme každá jiná. Já nemám problémy s agresí vulgarit, nevím, jestli je umím tak dobře odpálkovat, nebo jestli je vůbec nepřitahuju, nebo je jen nevnímám… Zato mám problém s obtížně odhánitelnou agresí těch obdivovačo-opečovávatelů-shovívavoraditelů. :-)))

Lence.
Myslím,že Tvůj způsob zesměšnění toho chlapíka s těmi vulgárními maily je jedním z dobrých způsobů obrany.Něco na způsob Švejka,/i když chranˇBůh/,abych Tě k němu Lenko přirovnal,…tedy .."ano pane obrlajtnant!" a v duchu si řekne "polib mi…"Tento způsob myšlení a jednání se stal biblí Čechů,protože jinak by v boji těžko přežili.Nicméně máš i jiný způsob obrany.Jednoduše mu napsat,že pokud bude psát s tou vulgaritou jako doposud,je konec.A pokud se znovu ozve v podobném duchu mazat jeho další maily bez čtení.Tím ale,že,byť s ironií,kterou on zřejmě nechápe,odpovídáš na jeho způsob vyjádření,přece jenom,i když do jisté míry ,přejímáš jeho způsob hry,který jak tvrdíš Ti nevyhovuje,případně Tě i uráží.Nelze se zbavit dojmu,že Ti přece jenom dělá dobře zájem o Tebe,byť i takto projevovaný.

Lenko, prijde mi ze Chicony to myslel tak trochu jinak.
Kdyz se ti neco nelibi tak v tom nemusis pokracovat. Muzes to vzdycky odstrihnout. Ale ty pokracujes dobrovolne a snazis se toho druheho predelavat. opracovavat jako testo do podoby prijatelne pro tebe.
ten druhy je svobodny clovek a tak ti muze to bledemodre poslat i tisickrat :o) Jedine fungujici reseni je skutecne jen prerusit komunikaci. A to ty nechces. Ty chces toho hezkeho pejska, ale bez zubu. A tak ho furt premnouvas aby si ty zuby vyrazil :o))) Az ti skutecne ty zuby budou vadit,tak se vzdas i pejska.

Me se taky snazi lidi predelat :o) k lepsimu. Marne! Ja totiz si myslim, ze prehanis :o) A pak to dostavas v ruznych podobach zpet.

To je totiz, jako kdyz treba by jsi chtela chodit jen v uplne cistem a vyzehlenem obleceni. Taky te bude furt nekdo splichat bahnem a mackat ti faldiky. Jsou veci ktere nejdou.

hmmm, pro me je ten pripad co popisujes tak trochu logicka hra. Takze ja to neberu ze Lenka s lumpem. Spise premyslim, jak to obektivne hodnotit.
Kdyby me otravoval kurak tak mam dve moznosti. Opustit mistnost (vysadit z auta) nebo jestli je to muj nadrizeny tak mu to rict cekat co udela. Tam nemuzu nic moc. Jsem zavisla.
Takze pokud jsi na tom tvem znamem zavisla, tak ho nemuzes poslat k sipku a musis ho snaset i s jeho manyry.

Je pravda ze se muzu rozcilovat, zlobit a rvat. Ale z vlastnizkusenosti vim, ze si tim nijak nepomuzu a ten problem ani trochu nevyresim. Jsou situeacekd ustoupim i kdyz jsem v pravu. Ve vlastnim zajmu. Protoze hadani se me akorat otravi.

A ja fakt disutuju jen akademicky o tom co je a co neni mozne.

Jednou jsem nekde psala ze muj muz si rype v nose. A dostala odpoved, ze s takovym clovekem prece nemuzu zit!!! Muzu, protoze kvuli rypani v nose ho neopustim. On si stejne davno prestal rypat. Ale ne kvuli me. Prestal byt nervozni a tim to skoncilo.
Lenko, muj prispevek byl jen o tom, ze clovek je komplexni osobnost. Nemuzu z nej odkrajovat zhnile kousky, aby byl pak pozivatelny. Manipulaci nemam rada.

Ne, nevadi mi to. Je mi to jedno. Akorat mi vadi, ze mam nejaky pomaly internet a vsechno hrozne trva.

Emoce taky nemam. Alespon ne k tematu. V praci musim vest rozhovory s podrizenymi na tema arogance ci povysenosti a nutim je mluvit slusne. Ale ne proto ze bych byla hakliva, nybrz ze to patri k profesi. Lidi lze vest k slusnosti i z pozice sily. Prikazem. A pak jsou slusni. Co pak delaji doma a jak se chovaji k rodine, zda berou telefon a volaji nekterym lidem aby se odreagovali, nevim :o)))

Saro, vyjadrila si slovy to co jsem neumela rict. Citim to podobne. U pritele mi nevadi jaky je. U cizich mi to treba vadit muze a pak se jim vyhnu.