Komentáře:

  • fousek

  • ratka

    díky za info. vzpomínám.

  • Saul

    Škoda, že jsme se nepoznali osobně.
    I tak mi bylo ctí…

  • Liška

    Aha!
    A já už měla dojem, že zrovna ona je věčná.

    Tak snad je věčná.

  • Jirka*

    Pamatuji si a ještě budu.

  • Anonym

    Doslova pár dny před tím, než jsem dostala zprávu o tom, že Aninka zemřela, jsme si telefonovaly. Telefonovaly jsme si docela často a připadalo mně, že ona je opravdu nesmrtelná. Dodávaly jsme si sílu jedna druhé, protože i já jsem na tom hodně špatně… Když mně ale líčila, jak moc jí schází Aleš, cítila jsem, že jeho odchod je pro ni zlomový moment. Neumím říct, jak moc mně schází, vzájemně jsme se navštívily doma, potkávaly jsme se často v Praze, pořád jsme si psaly a telefonovaly. Je pro mě tím nejstatečnějším člověkem, jakého jsem kdy poznala. – Doufám moc, že se zase setkáme a budeme pokračovat v povídání si – někde tam, kde nás už nic nebude trápit.
    (Na svůj blog nemohu psát, už docela dlouho. Po urgencích na správě blogu, jsem mohla napsat jeden článek, pak už zase ne – nemohu ani smazat nevhodné komentáře. Jsem už dost znechucená a zřejmě s psaním na blogu úplně přestanu. Stejně můj zdravotní stav už je tak špatný, že ani nemám moc sílu něco zajímavého psát…Všechny mé bývalé čtenáře a návštěvníky mého blogu srdečně zdravím a všem přeji hodně zdraví a co nejméně trápení a starostí.)

  • hanci

    Zjistila jsem, že místo jména je „anonym“ – to mě mrzí, nevšimla jsem si, že musím vyplnit jméno – omlouvám se – anonym opravdu nejsem.

  • Liška

    Hančí,
    ahoj,
    taky mi připadala ohromně statečná.
    A ty taky – vybavuju si tvoje líčení o borelióze a tak…
    Posílám pozdravy!

  • hanci

    Liško – díky moc za kom. Já jsem se vůbec nemohla dostat dneska zase na blog – až teď. Děkuji, že si myslíš, že jsem statečná – k Anince se nemůžu vůbec přirovnávat… A borelióza? – to byla procházka růžovou zahradou. Teď mám CHOPN III. stupeň, ventilační poruchu velmi těžkého stupně, astma…zkrátka – plíce v háji – škoda, že nemluvím výrazněji – směju se. Dusím se šíleně, už téměř nemůžu chodit ven, mám už doma kyslík… – já jsem dost psala na facebook, teď už tam taky moc nechodím, většinou jen z chytrého mobilu – mám ho od vnuka. Já už totiž nemám – jednak chuť kamkoliv „chodit“ číst a psát – jednak nemám už ani sílu – kvůli dušení jsem pořád hodně unavená. Taky jsem už měla 3 menší infarkty – podle statistiky většina pacientů s onemocněním CHOPN umírá na infarkt – když jsem měla poslední opravdu nepříjemný záchvat AP – je to děsná bolest – a trvalo to i přes stříknutí pod jazyk dvakrát – téměř dvacet minut – řekla jsem si, že je stejně lepší umřít na infarkt než se udusit – nemohla jsem si totiž ani zavolat rychlou pomoc – nedošla bych ke dveřím otevřít jim, kdyby přijeli. Teď na to vzpomínám s humorem, ale někdy je mně opravdu hodně úzko, když večer zhasnu. – No – a to jsem si vždycky představovala Aninku, při takovém stavu – když jsme pak spolu mluvily, dodávaly jsme si vzájemně odvahu všechno snášet atd. Ale přece jenom – ona byla o tolik mladší, než já – já už tak jako tak před sebou nic nemám – v prosinci mně bude 78 let. Jen je mně líto, že už nemůžu ani malovat – a protože už prakticky nemůžu nikam chodit, nemůžu ani fotit – nejvíc je mně ale líto, že už nemůžu do lesa…dítě ze samoty – ze mlýna – od vody a lesa – usmívám se. – Napíši Ti sem odkaz na můj facebook – tam jsem taky psala o Anince, když jsem se od její dcery dověděla, že zemřela. https://www.facebook.com/jana.h.turecka?ref=profile – musím mít všude „hanči“ – protože moje snacha se taky jmenuje Jana Turecká – je to legrace. – Moc a moc zdravím – a moc Ti děkuji za komentář – vzpomínám na všechny, s kterými jsem si na blogu psávala…už mně to připadá, že to ani není pravda. Přeji Ti jen to nejlepší, dávej na sebe pozor.

  • hanci

    Páni – tak jsem se teď dočetla, že se blog.cz ruší – je mně to líto – kvůli článkům o architektuře a návštěvám galerií – udělala jsem hodně fotek obrazů, soch atd. – ale já tady už stejně dlouho nebudu, tak to asi nebudu nikam převádět a nechám blog zrušit – ach jo – tolik lidí mně ještě píše maily o rady ohledně slinivky a o dietní recepty, které jsem průběžně na blog psala – no jo – tak všechny moc a moc zdravím, přeji všem hodně zdraví, klidu, spokojenosti – mějte se všichni co možná nejlépe…

  • rulisa

    Blog.cz se ruší??
    A co ten Niny kousíček?
    A co Ratka??

    A ještě k tomu takovýmhle úsečným způsobem…

    Já Lukačoviče nikdy neměla ráda…

  • rulisa

    Nina, blog.cz a poslední článek Ratky s titulkem „Připadám si na konci života“.
    To snad ani není možný, tahle souslednost konců…

  • ratka

    Blogy dožívají, mají své odžito. Nemám o čem psát. Vše bylo napsáno.

  • Jirka*

    Víc mi vadil konec „bloguje“, samozřejmě i tady je dost věcí, které stojí za zálohu, napíšu Hančí email s možnostmi kopie – aha, tak nemusím, na blog cz to popisují celkem dobře.
    I když, jak píše Ratka, blogy dožívají a někdy je „opouštění“ osvobozující :-)

    ad 12) Lukačovič měl sblog na seznamu ne? Nejsem si jistý. Blog cz šel do kopru ve chvíli, kdy ho koupila společnost okolo Novy, kdy začaly otravné reklamy a zhoršující vylepšení funkcí…

  • rulisa

    Aha, koukám na to jako puk… No, měla jsem zato, že kdysi byl seznamáckej, když jsem z něj odcházela na bloguje, protože proběhla první vlna změn a zatrhli tam možnost úprav v html a podobných personalizací. Tak možná to byl ten přechod pod Novu, nebo nějakej jinej přechod, ale to jsem právě odsud utekla, naštvali mě, cítila jsem se jak degradovaná mezi blby, když mi sebrali ty plnopřístupový editory dyzajnu. :-)

  • Jirka*

    Ježiš to je pravěk, když se podívám zpětně na data článků a komentářů… to bylo ještě v době, kdy jsem si musel vygooglovat, to blog vůbec je :-)
    A my teď přemýšlíme, jestli ty praještěry zalít do jantaru, nebo pohřbít :-)

  • rulisa

    Obvykle se napřed zalejou do jantaru a pak stejně pohřbí.

  • ratka

    pro mě je to hluboká minulost

  • Liška

    Pro mě je to něco, k čemu chci mít možnost se vracet. Když se mi zachce, když to potřebuju. Jsem poměrně hromadící a nemám ráda rychlý změny.

  • Liška

    Dneska mi je na omdlení, jak je dusno, mám i nějakou horší náladu než obvykle. A představa, že blogy někam mizí, je pro mě hnusný pocit, že něco někam padá, že můj svět někam padá do strže a já stojím sama v těch rozvrklaných botách a nevím, kam se obrátit. Okolo je jen nějaká skála v mlze a jsem naprosto demotivovaná. Doufám, že je to jen pocit dnešního dopoledne v souvislosti s tím hrozným dusnem, jinak nehraju.

  • rulisa

    Ten pocit už jsem měla za posledních deset let víckrát, déledoběji než jeden den, a vždycky to skončilo u toho, že na tohle je asi dobrý mít toho druhýho člověka vedle sebe. Možná jako kotvu v tom okolopadajícím prostoru a čase? Jako geodetický bod viditelný i v mlze? Jako souputníka ke sdílení, protože prostě ve dvou se i nejistoty a mizení ostatního známého snášejí líp?

    Pak taky člověk nemá potřebu mít vedle sebe pana dokonalého/paní dokonalou, i chyby a nedokonalosti jsou v tomhle úhlu pohledu jistotu dodávající, protože důvěrně známé…

  • Liška

    Tojo.
    Sice je mi furt blbě z toho dusna, ale už jsem mohla promluvit s pár lidmi a to je vždycky dobrý. Ale jak říkáš – je to něco jinýho a jen dílčího, protože jsem mluvila se samými, co s nimi něco praconího připravuju, tohle nebo tamto, a to se takhle při pondělku zjeví s ještě trochou stresu k tomu dusnu. Sice celkem otevřený hovor, ale s nárokem na nějakou práci, shánění, dotažení něčeho a tak. A začínám mít dojem, že nestíhám. A v tom mi nikdo z pracovních kolegů úlevu nepřinese….

  • hanci

    Ahoj – všichni, koho nějak z blogu znám – kamarád mně založil nový blog – tak pokud se někdy budete chtít podívat, tak nová adresa: https://janahanci.blogspot.com/ – jen mně bude ještě chvíli trvat, než si všechno upravím tak, jak chci. – Moc všechny zdravím, pořád vzpomínám, i když už nikoho nenavštěvuji a ani sama moc nic nepíši – na Vás nikoho nezapomenu.

  • rulisa

    Ahoj, Hanči, dík za info, na blogspotu je hodně bývalých blogerů z bloguje. Tak se tam teď možná přelije i něco z blog.cz. :-) Taky jsem tam chvíli pobyla, než jsem se přestěhovala sem.
    A – taky nezapomenu. Na nikoho. To se snad ani nedá, kus života…

  • Liška

    hančí, díky!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.