Šťastný a veselý

aneb o vaječném koňaku.

Od půlky prosince mě poškrábávalo v krku, od Štědrého večera i v nose.
Prvního ledna se mi rýma a škrábání v krku ztratily.
Přestěhovaly se na plíce.
Ale ani jsem nijak extra nekašlala, jen se trochu dusila.

Třetího jsem šla k zubařce, tu sedmičku vlevo dole, co mě už měsíc bolí, mi nevytrhne, protože kořeny jdou dolů, od sebe a zas nahoru, prý to ještě bude dobré, říkala, takže další umrtvovací vložku na dalších čtrnáct dní, zánět dásní šířící se od toho zubu nekomentovala, snad to tedy bude časem dobré taky a s tou skoro měsíc už mě držící rýmou, škrábáním v krku a dušením se na plicích to nesouvisí.

Čtvrtého jsem se měla sejít v Brně se ségrama, že půjdem vybírat šaty na svatbu (na svatbu nejmladší ségry, ale šaty hlavně pro mě) – onemocněly obě, zavolaly večer předtím.
Tak mohl čtvrtého přijít konečně ten eletrikář vyměnit mi už téměř nesvítící ledkový pásek v kuchyni za svítící.
Vyměnil a slavnostně rozsvítil.
Všechna světla v domácnosti mám teple žlutobílá, i ten starý ledpásek byl takový.
Jen ten nový je ledově modrobílý.
Pěst na oko. Co s tím budu dělat…

Naházela jsem věci do auta a honem vyjela, už se začínalo šeřit a chumelilo čím dál víc. U výjezdu na silnici jsem ještě přibrzdila a v hlavě zapřemítala, jestli mám pro maminku všechno – a co ten vaječňák mamince k narozeninám, její milované každoroční zimní popíjení…? – Zahrabala jsem v obrkabeli, nebyl tam, chvátám, neotáčím, couvám bělostnou vrstvou pětadvaceti centimetrů čerstvého sněhu. Mám sundanou hlavovou opěrku, protože mě nutí se v sedadle hrbit, takže jen tak s jednou rukou hozenou přes opěradlo napůl otočená dozadu plnou parou vzad vyhýbám podél cesty zaparkovaným autům. Vzuuuuum….

Křáp.

Málem mi to utrhlo krk v rameni.
Na druhé straně té cesty je zídka. Zvedající se nájezd ke garážím.

Když mi přestalo hučet v hlavě a žhnout kolem krku z nejhoršího, otevřela jsem auto a šla si poslechnout to syčení. Z kola.
Zídku čili šikmý nájezd ke garážím jsem trefila v její výši cca pětadvaceti centimetrů. Utrhlo to zástěrku za zadním kolem a zasunulo výfuk pod blatník. Mimo jiné. Kdyby tam po mně nebyla ta čerstvá rýha, ani by pod sněhem nebylo vidět, že tam ta zídka je.
Ale já bych o ní vědět měla, když tam už devět let bydlím, že…

Bylo půl páté, v pneuservisu končí ve tři.
Na mobilu je starý pán zdejší velkopneuservisář naštěstí nepřetržitě. Má tři pobočky ve třech městech, na každé z poboček jednoho syna.

Ve čtvrt na šest přijel jeden z jeho synů z té nejvzdálenější pobočky, přezul kolo na disk od rezervy, vyklepal zkřivený disk pro rezervu, vyměnil ventilky, vyvážil, nasadil a pokusil se přemluvit, jestli v tom hrozným počasí nechci nechat cestu na sobotu.
Byl stejně pohodový a příjemný jako starý pán na telefonu, ale co si budem namlouvat, zadarmo ani kuře nehrabe, natož v pátek večer po pracovní době.

Dojela jsem bez další nehody i v té sněžné slotě (silnice byla poznat podle rýh v sněhu), jen jsem celou cestu ve Felicii vydávající zvuky dobře ojetého raně socialistického traktoru dumala nad tím, že tenhle vaječný koňak koupený pro maminku v akci se slevou dvacet korun bude zřejmě nejdražší vaječný koňak v celém mém životě. Sedm set za opravu kola mimo pracovní dobu, a kolik bude stát ten utrženej vejfuk, to ví zatím jen bůh. Pardon, Bůh.

V devět jsem u maminky postavila vaječný koňak na stůl.

„A tos ani nemusela vozit, já tady jeden mám…“

Pátého v sobotu volám tchýni, jestli v neděli bude doma, že bych se stavila.
„Přijeď, Přemda taky za chvíli přijede, tak se tu potkáte.“
To už brečím. Proč mi starší synek nezavolal, jindy vždycky volají, on nebo jeho otec, a domlouváme se, máme to skoro stejnou cestou, tak jezdíme jedním autem, když to jde. Jak ráda bych syna byla vzala, ráda s ním cestuju, zas jednou někam jen my dva spolu… Nebo bych jela s ním a na benzín mu dala…
A nemusela jsem v pátek bourat…
A po cestě dejchat zplodiny z motoru, až se mi z toho motala hlava a musela jsem si dělat přestávky na projití se na čerstvým vzduchu, protože ten vejfuk se utrhl někde úplně vepředu….

Antiastmatika jsem si dala až po návratu domů. Už se mi dejchá o něco líp.
Jen rameno a krk bolí tak nějak pořád stejně.

Štastný a veselý celý nový rok.

Komentáře:

  • Saul

    No pfuj.
    Já doufám,že všechno to špatný a nejen kolem auta už pro mne opravdu zůstalo v roce minulém a teď už čekám jen samá pozitiva.
    Ale člověk musí být furt ve střehu,no.
    Ale zase výměna kola za 700 není tak hrozná cena za to,když zrovna není.

  • rulisa

    Jasně že to není hrozná cena, zaplatila jsem ochotně a bez keců. Vděčná za pomoc. Hrozný je, že to byly úplně zbytečně vyhozený peníze. Mohla jsem udělat padesát kroků navíc nebo auto otočit čumákem dopředu a pak zas ještě jednou u baráku. Chvátala jsem až moc.

  • rulisa

    A kdybych se byla domluvila na spolujízdě se synkem, mohlo se ušetřit ještě víc. :-)
    Já poslední dobou vyhazuju peníze z okna jedním blbým rozhodnutím za druhým.

  • ratka

    Tak to je fakt hnus, to naštve. Já se furt trápím s nachlazením, hrozné sople a kašel. Snad nikdy jsem nic tak příšerného neměla, pořád to putuje sem tam.

  • rulisa

    S kým letos mluvím, tak čtyři z pěti lidí si stěžujou na nějakou podobnou úmorně stěhovavou nezbavitelnou potvoru. Starší syn měl docela fest horečky snad deset dní, teď už jen dokašlává, ale taky už ho to drží třetí týden.

  • ratka

    5. u nás všichni. Vyměnili jsme si nemoci a vytvořili různé kombinace, myslím že jsem dopadla nejhůř ale musím skrz. Tak snad se nějak doléčíme :-)

  • fousek

    I ja jsem mel minule tri tydny stridave krkobolest a kasel. Moznas mela ten ajerkonak radsi den predtim vypit, nez vozit.

  • Liška

    Já si napřed představovala, že je to domácí vaječňák! Specialita pro maminku jako každý rok. A on kupovanej… ten bych tam nechala a vymlaskla ho po návratu a mamince bych buď koupila jinej, nebo žádnej.
    Blbý bylo, že to bylo tak těsně blízko domu, hned po startu.To potom přijde impuls se rychle vrátit. Blbý, že sis na něj nevzpomněla až po třiceti kilometrech, to je ta chyba! :- ))

    Tak se udržuj ve zdraví!
    Doufám, že maminka je taky fit. Teda opravuji: že je fit.

  • rulisa

    Jo, kdybych si na něj vzpomněla už po dvou kilometrech, tak bych se nevracela. A kdybych si vzpomněla po sto meterch, tak bych se vracela, ale po čumáku, necouvala bych.

    Autíčko jsem dneska v podvečer po procházce odevzdala do servisu. Přijela jsem před dílnu, vypnula motor, vlezla dovnitř a říkám opravářovi – „Mám tuning.“ – On na to – „Slyšel jsem.“

    Pak vylez ven, koukal do nastartovanýho motoru, svítil dolů na podvozek a zhodnotil to, že to asi bude jen utržený v přírubě a že jestli to auto teď nepotřebuju, že ho tam můžu rovnou nechat. Já že jo. On na to – „Tak si couvněte tamhle…“ – A já na to – „Ne, couvněte vy, já už jsem letos couvala…“

  • rulisa

    7
    Já vypila ten první, tohle byl zbylej druhej. :-)
    Příště uvařím ten domácí, jak píše Liška. Dali mi ochutnat u strejdy, poctivej vaječnosmetanovej, a to se nedá srovnat. Vynikající.

  • Liška

    9
    :- D
    letos necouvat.
    ostatně jak pravý velmi návodný citát:
    Postupovat se dá jen dopředu.

  • Liška

    10
    Psice má nějakej super recept.

  • rulisa

    Mám někde v receptech jeden po babičce, ale když bude nějakej další osvědčenej, beru. :-)

  • fousek

    U mých rodičů na zahradě je studna. Jednou ji trefil táta, a to tak, že půlka krycího betonového deklu spadla dovnitř, podruhé já, pozohýbal jsem držák na rezervu u skoro nového auta. Přesto táta při couvání na studnu upozorňuje jenom moji ségru, která z toho má srandu, protože ona se do ní přece nikdy netrefila. Na to jí říkám, že zatím nikdy. Jako jediná zatím nemá souřadnice studny vtisknuté do paměti dostatečně silným zážitkem.

  • rulisa

    Ano, já už budu o tom betonovým nájezdu ke garážím taky vědět i pod půlmetrem sněhu. :-)
    A, ehm, ano, taky jsem na něj nesčetněkrát upozorňovala synka, když jsem s ním jela a on tam točil k parkování zacouváním…

  • ratka

    Můj nejmladší syn umí jet pouze dopředu, to má po mně. A moje švvagrová, které se nechtělo udělat 5 m navíc říká synovi ať zacouvá k jejím dveřím. Zacouval tak, že vyjel na chodní, rozbil světlo, blatník a litinovou ochranu lampy. Ta se prosím rozbila a zůstala ležet na silnici… To jsme viděli když jsme tam spěchali co se vlastně stalo. Prý už byla načnutá dříve etc. Daalší den byla lampa omotaná lepící páskou policie a za týden opravena. Tak jsem čekali co bude dál, ta lampa je přímo pod kamerou městské policie. Auto jsme nechali opravit a čekáme dodnes jestli přijde účet :-)

  • ratka

    ts litinová půlka se rozbila. JInak lampa stála vzpřímeně :-)

  • rulisa

    Tak to jste měli štěstí. Nejspíš byla načnutá i kamera. :-)

  • ratka

    18. oni to vyhodntili (snad) že už to potřebovalo výměnu obcně)

  • rulisa

    Fousku, ale musím napsat, že ten tvůj tatínek je dar. Když jsem tenkrátdo Suzukiho natankovala plnou nádrž nafty místo benzínu a připadala jsem si jako totál blbka, totáí vylízaná slepice, měls k ruce historku, jak se totéž stalo tvému otci. A včera, když jsem si živě představila tu prdu do studny, až spadl betonovej poklop, taky to okamžitě úžasně pomohlo. :-)

    I když ta Ratčina historka je taky dobrá, to já před touto šokovou situací zvládala i zaparkovat do podélnýho stání a po lesních silničkách couvala třeba desítky metrů.

    Ale mám pocit, že poslední dobou fakt nějak blbnu čím dál víc. I mi to hůř myslí (ztěžka luštím i ty kešky, co bych dřív nejspíš louskla jako prd, kdeže zůstalo moje IQ menzy…) a i se hůř soustřeďuju.
    Někde jsem četla, že prý to můžou dělat i určitá před léty prodělaná onemocnění, třeba cytomegalovirus. A s tím jsem bojovala dobře půl roku. Tak se utěšuju, že za to třeba vlastně ani nemůžu…

  • rulisa

    19
    Tak to jsou skvělí.

  • rulisa

    A nebo naznali, že když to dají do hlášení jako nutnou opravu z běžných příčin, budou s tím mít podstatně míň práce než sepisovat nějakou nehodu. :-)

  • ratka

    22. ono tam asi pravidelně naráželo více blbů :-)

  • rulisa

    Nojo, no, ta slečna evidentně ve škole jen hostovala.
    Ale mně je to fuk, nemám ani tolik co ti učitelé. :-) A učitelům to nezávidím, proti prodávání v Lídlu je jejich profese v dnešní době očistec.

  • rulisa

    Na důchod bych možná mohla jít na kasu do Lídlu. :-))

  • Saul

    To
    „Stačí aplikovat jednoduché počty.Vzdělání se přeceňuje“
    je pod tím textem kouzelné.
    To si musím pamatovat:-)

  • fousek

    26: na 4000 minut týdně …

  • rulisa

    28
    Ježíš, počkej, to si musím napřed spočítat… :-))

  • rulisa

    Jo, to by šlo. Kdybych dělala tejden a zbytek měsíce měla volno. Moc by se to nelišilo od denní pracovní doby, co mám poslední roky před Dušičkama. :-)

  • fousek

    20: a to neznáš historky o jeho kamarádovi, co si koupil úplně nové embéčko a hned při první jízdě mu sjelo do potoka, protože ještě neuměl používat ruční brzdu.

  • fousek

    30. nezapomeň, že ta paní někdy za hodinu odpracuje až 100 minut …

  • rulisa

    31, 32 :-)))

  • Liška

    :-)
    32
    :-) já to někdy dělám opačně.

  • rulisa

    Zprávy z bojiště:

    Oprava výfuku stála taky sedm set, byl utrhaný ze závěsných gumiček, rozesunutý ve šroubení a na třech místech zalomený do esíčka.
    Ale teď je tišší než byl před tou bouračkou.
    To mi tedy vysvětlete, když auto jsem dostala od tatínka po generálce výfuku provedené s novými díly přímo v (asi největším brněnském) autorizovaném servisu… A teď mi to vyklepával a spasovával zpátky k sobě osamělej maník v pidiautodílničce zastrčené na konci pětitisícovýho pidiměstečka…

  • Saul

    Tak to byla levná válka a hlavně bez padlých,teda kromě toho výfuku.
    Kdy máš tu technickou?
    Aby to tam nebylo na Internacionálu (poslední bitva vzplála….)

  • rulisa

    Technická do 2.3.
    Ale v případě dějinného zlomu mám napůl domluveno jedno auto od známého.
    Zatím nechci psát víc, abych to nezakřikla. :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.