Pátého pátý

Dnes nad ránem se mi zdál sen.

Ale ne, to bude až pointa.

Občas je dobré dodržet časovou osu.

Takže napřed jsem seděla večer u ohýnku na zahrádce, sama, protože mládě odjelo za starším mládětem na víkendovou brigádu…

Ne, to bylo taky až další.

Nejdřív byl ten výlet.

Ten – třetí… čtvrtý…?
Svítilo slunko. Šla jsem lesem. A polňačkou. A podle potoka. A vonělo to tam, jako vždycky. Jako o tom už léta píšu, co jsem tady. Co jsem, zas začla chodit po lese, protože jsem už neměla kobylu a neměla rodinu a neměla přítele a neměla…
Měla nohy a srdce a radost jako záchranný pás. Vědomí potřeby radosti. Stéblo.

Ještě občas trochu pláču. Jen tak trochu. Zaslzím. Když mi někdo něco o těch věcech, co už nemám, vypráví a já odpovídám…

A tak si s lidmi o tomhle už ani moc vyprávět nechci. Abych neslzela.

Vyprávím o výletech. O zahrádce. O pračce (co se mi po osmi letech rozbila a koupila jsem jinou samozřejmě blbě, ačkoli podle parametrů měla být to přesně ono, tak postupně na ní objevuju zádrhel za zádrhelem).

A nejradši si nevyprávím.
Napřed zmizela chuť sdělovat písemně, teď už ústně.
Nejvíc mě baví potopit se do toho, co dělám.
A spoustu věcí vypuštím. Nechci řešit.
I spoustu lidí.
Zbavuju se přítěže.

Bývalá kolegyně, se kterou jsem roky chodily na výlety cca co měsíc, už nějaký čas rozděluje víkendy mezi svoje přesdvacetileté děti a svého nového řpítele, takže na výlety má čas tak jednou za měsíce tři a to ještě tak na tři hodiny. Tak chodím sama. Každý víkend. Jeden den na kole, druhý pěšky. Nebo naopak.
Napřed jsem zjistila, že mi nevadí tohle. Že mi to dokonce vyhovuje víc než jít s ní, poslouchat, co říká, jakým tónem, vnímat ji a odpovídat.
Pak mi došlo, že by mi asi úplně totéž vadilo i na chození s mužem. Protože pokud to nejsou manželé po dvaceti letech, pořád ta snaha mluvením zaplácávat díry v tichu a nejistotu z toho druhého proráží a nenechá člověka soustředit se jen na sebe a na krajinu, cestu, barvy, vůně…
Manžel po dvaceti letech už to nebude nikdy.

Potkala jsem na jednom nedávném výletě u jednoho lesního kostelíčka dva, sklízeli stánky po pouti. Ten jeden, o něco menší, tlustší a snědší než ten druhý, mi říká – Paní, jste zadaná? – Já že proč to potřebuje vědět. – No protože jste mi sympatická. – Měla jsem mu říct, že on mně ne? – Paní, já taky nejsme zadanej, mohli bysme to dát dohromady. – Ale já nechci být zadaná. – To nesmíte soudit z jednoho zklamání, já mám taky za sebou zklamání, ale s někým jiným to může být všechno jinak… – Já nesoudím ze zklamání, ale prostě už nechci být zadaná. – A proč ne? – Protože je to komplikace.

A dřina. Neefektivní. A neustálé větší či menší vykolejování a neschopnost prožívat si věci po svém, v sobě…
Problém je, že to neplatí jen pro zadanost partnerskou.

Před tím pánem jsem rychlou chůzí zbaběle utekla, vydržel za mnou jít a mluvit jen pár desítek kroků. Ten by se mnou moje výlety beztak neuchodil.

Večer jiný den jsem seděla u toho ohýnku na zahrádce a opíkala si úplně skvělý masový špekáčky od jednoho místního řezníka, a s úžasem zjistila, že tak, jak mi ještě loni vhánělo slzu do oka, že tam sedím sama, letos jsem – šťastná. Je mi tam prostě krásně. A nechybí mi v tom pocitu nic.
Nikdo.

Nevztahovi nedávno zemřel otec.
Na poslední stadium rakoviny, neléčené, nechtěl se léčit.
Věděla jsem o tom, že se to blíží. Tak jako vždycky, když je Nevztahovi zle, začne se mnou mluvit. I telefonovat večer po práci. Zněžní. Zvděční. Zesdílní.
Když je mu dobře, spí s jinýma a nesvěřuje se.

Po pohřbu přišel do práce ještě v černých hadrech, v očích zarudlo.
Podíval s ena mě.
Objala jsem ho.
On mě.
Potom další den po práci zas.

Asi to tak má být.

Stejně nic víc nepotřebuju. Jen pocit vzájemného porozumění, spříznění.
Oba jsme blíženci, s nikým jiným jsem si nikdy tak nerozuměla beze slov jako s ním.
Co na tom, že to není láska.

Dneska nad ránem se mi zadál sen. O domě. Často se mi v životě zdávaly sny o domě. Vždycky končily tím, že o ten dům ve snu jsem nějakým způsobem začla přícházet a bylo mi to strašně líto, a s tím pocitem lítosti ze ztráty jsem se vždycky i vzbudila. Lítost touhy po něčem, co nemám.
Dneska se mi zdálo o domě, kam jsem se nastěhovala s mladším synem a bývalým manželem, byl to malý dům s docela pěknou zahrádkou na kraji vesnice, lesy a rybník na dohled, okolo louky… Jen právě na hranici našeho pozemku taková divná budka.
A v té budce pořád zvonil telefon. Bylo tam nějaké uzlové sdělovací centrum pro místní ZD. Musely se tam přijímat zprávy a odesílat zprávy. Pořád tam někdo chodil, nebo jsem to musela chodit zvedat já.
Zádrhel.
Taky v tom domku byla jen jedna veliká místnost jako obývací kuchyň, ale vlastně chyběla ložnice.
Další zádrhel. Jako u té pračky.
I ta zahrádka byla taková divná, otevřená ze všech stran, chodili kolem místní a tak divně se dívali…

Nechci tam být. Chci jinam. Zpátky.
Domů.

Probudila jsem se s pocitem úlevy a štěstí. Že jsem tady. Že to tady pořád je. Že jsem tím špatným rozhodnutím ve snu nepřišla o to, co mám v reálu.

Komentáře:

  • ratka

    Včera jsem někde četla, že člověk trpí strachem jako dítě (z neznáma) a pak jako starý člověk (ze smrti). A že si má užít ten čas mezi tím. Asi ty špatné časy ještě přijdou. A ty dobré jsou právě teď.

    Občas si uvědomuji esenciální úzkost, zcela nesmyslnou. Proráží se skrze jednoduché zcela obyčejné úkony. Není to tím že bych nevěděla co mám dělat…je to zvláštní podivná bazální úzkost, která mi stáhne útroby. Něco je špatně? Je něco špatně? Co je špatně? Rozum mě uklidní… že všecko OK. Ale vrátí se to opět.

  • rulisa

    Aha, to je zajímavý, ten citát. Ale myslím, že je to spíš bonmot než skutečné moudro. Protože lidé se bojí celý život, jen pokaždé/každý něčeho trochu jiného. Strach je vrozený. A nebo ten citát zněl ještě nějak trochu jinak.

    Akorát nerozumím, jak to souvisí s tímhle článkem.

  • ratka

    2. jako vždycky vlastní asociace… po přečtení článku :-)

  • rulisa

    Aha. :-))

  • Liška

    2, 1 ad strach / úzkost
    já si to vztáhla k tomu nebát se samoty, samostatnosti.

    ad opékat si sama špekáčky
    Pár let už jsem taková, už je pro mě fajn jít někam sama, kamkoliv, po svým si to užít a to znamená – když sama někde – si víc uvědomit radost z čehokoliv. Já teda vždycky měla radost, když mi přinesli jídlo na stůl a nebyla to ubohá malá porce, vždycky mám radost, když dosednu v hospodě a vím, že mi
    přinesou pivo. A pak že ho vidím, držím. To pití piva už je jen následek, piju ho, aby mi přinesli další a měla jsem zas radost, že mi někdo něco poskytnul a je to krásný studený zlatý a hořký, ne sladký, a je toho k napití dostatek.

    A když je u toho i někdo jinej, celkem kdokoli zajímavej nebo se mnou nějak spojenej – tj. kdokoli z vás, kdo to tady čtete – tak naopak vypnu záznam paměti, mám dojem, mám pak prostě vokno, nepamatuju si hovor, téma, ten čas je jinej, je to jiná kvalita, nejsem se sebou v klidu a radosti, ale jsem v klidu a radosti, protože jsem hrozně ráda, že jsem s váma, že jsem spojená s lidma, který jsou mi sympatický, z každýho setkání mám radost a to mi umožňuje bejt v pohodě i sama.
    No, zní to asi pitomě, ještě jsem to neprobádala, ale hlavní bod je, že se cítím hodně dobře sama a hodně dobře s lidma se kterými být chci. A nevím, jestli jedno podporuje druhé, nebo druhé to první…

  • rulisa

    5
    ad2, ad 1
    Ale z článku nevyplývá nic o tom, že by podstatou byl strach ze samoty. Tedy myslím. To mi spíš naskakujou pupínky děsu ze spojení mě a touhy mít partnera z důvodu strachu ze samoty,. Kudla, to mi nedělej. Do tohohle ranku nepatřím a nikdy jsem nepatřila.

    ad „ten čas je jinej, je to jiná kvalita, nejsem se sebou v klidu a radosti, ale jsem v klidu a radosti, protože jsem hrozně ráda, že j(…) jsem spojená s lidma, který jsou mi sympatický…“
    Ano, přesně tak.
    Akorát že zájemci o vztah nejsou vždycky tak jednoznačně sympatický a vhodní pro spojování s nima.

  • rulisa

    A to jedno nebo druhé – myslím podporuje tím, že funguje nezávisle, umožňuje cítit taky nezávisle, proto silněji. Mám větší radost z toho, že jsem sama, protože předtím jsem měla nezávislou, čistou radost z bytí s někým. A naopak.

  • Liška

    ad sen
    já to četla už se svým předsudkem, že dům / bouda může představovat osobu toho snícího (např. když se mi zdá, že můj byt má najednou novou místnost, navíc, ve který je něco zajímavýho, tak se pak po probuzení zaraduju, že to znamená, že se mi asi v realitě otevřel nějakej novej obzor nebo koníček nebo něco novýho).
    Takže mi naskočilo, že ta bouda ve snu, kam pořád někdo volá a musí se volat, je buď prostě chytrej telefon takhle snem ztvárněnej :- ), nebo by to mohli být ti lidi, co snící osobu kontaktujou, a ona už ani je moc nepotřebuje,už si spokojeně opeče sama špekáčky a ta bouda by byla v tomhle období spíš rušivá a náročná. A v bytě chyběla ložnice – není tam partner, není potřeba ložnice…?
    To nevím, tohle co mi to asociovalo, mi úplně nesedí k tomu snu.

    A to závěrečné „Domů,“ chci domů, mi připomíná moje takový věty v hlavě, který se občas objeví, hlavně v jemné úzkosti – a podle toho ji poznám. Vynoří se mi věta „Já chci domů“ a přitom třeba jsem zrovna doma. Většinou následuje věta „Dejte mi pokoj, nechte mě bejt“ nebo i „chci umřít.“ Podobně jako sen zdramatizuje něco, aby na to poukázal, tak i tyhle věty ve skutečnosti znamenají pouze „nechce se mi udělat to a to, nechci dělat nic, chci mít od těch úkolů pokoj, chci mít volnej čas.“
    Tak si někdy říkám, co to „domů“ (v mým předvědomí nebo kde :-) znamená, jestli izolaci a klid posvým, a nebo propojení se všemi, soulad bez individuálních zodpovědností.
    A co je teda smrt – jestli to,anebo to druhý.

    Nechala jsem se unést proto, že jsem nechtěla reagovat na sen někoho jinýho jinak než osobně za sebe, nechtěla jsem nic interpretovat a podsouvat a tak.

  • Liška

    6 ru
    né, to né, to jsem nemyslela, že bys šla po vztahu s někým kvůli zrušení samoty, to ne! To ani já ne. Spíš pocit samoty a i samostatnosti jako takovej, ne vzhledem k partnerskýmu vztahu.

  • rulisa

    8
    První odstavec – hele, ale mně to sedí, hlavně bouda, která mě obtěžuje tím, že musím komunikovat… to je asi ono…
    A ten druhej odstavec taky… dobrý, díky…
    Domů jako do sebe do klidu od všeho…

  • Liška

    6
    zájemci o vztah – jojo, to někteří nejsou tak v příjemném souladu, pohodě a srandě jako kolega nebo kámoš;a mně už se tolik nevyčleňujou jako extra skupina, mám ty kategorie lidí víc propojený do jednoho pytle – ty, se kterýma se chci ještě vidět, a ty, kteří ať si žijou hezky beze mě a nepotřebuju je dál vidět, protože to drhne. a nějak se mi šoupli muži, ženy do jednoho pytle, víceméně. Ne úplěn, ale o hodně víc, než dřív. Dřív jsem měla muže striktně v kategoriích, např. bývalý milenec, potenciální milenec, kolega, kamarád, potenciální vítaný kamarád, pako a nevidět ho, divnej týpek a rychle pryč navždy…

  • rulisa

    11
    Mně tak jaksi spíš prostě odpadávaj…
    A zůstávaj jen ti, co za to stojí.

    A já dneska taky odpadnu, včera patnáct kiláků hory doly pěšky a tělocvičný šplhový výkon k tomu, dneska cca pětatřicet cestou necestou na kole (a střídavě občas pěšky kolo tlačíc)…
    Jdu odpadnout do postele. Omlouvám se.

  • Liška

    10, 8
    mě právě to „domů“ totiž fascinuje a přitahuje a mám tu svou tendenci se v tom hrabat, ačkoli to nevede k ničemu – jestli je to
    1) domů do sebe, k sobě, do hloubky, k prožívání sebe
    2) nebo domů do sebe a tedy k bohu
    3) a tedy to do sebe znamená zároveň spojení a propojení se všemi bytostmi?
    4) nebo je to jen do klidu a izolace a děte všichni do prdele, nechci nic slyšet, nechci konfrontaci s vašima názorama…

  • Liška

    12
    žádný omlouvání, normálně jdeš „domů“ a je to :- ))

  • rulisa

    14
    Ano ano, přesně tento výraz jsem zrovna chtěla použít… :-))
    Brounc. :-)

  • ratka

    Mně to strach ze samoty neasociuje ani vzdáleně… spíše strach si někoho uvázat na krk, protože samota znamená klid. Nebýt rušen. Sám se sebou a v sobě. A pak rušička bouda… někdo pořád otravuje. Bývalý manžel? Syn? Podvědomě asi ano… tedy pro mě jsou všecky vazby rušivé a nenalhávám si že nejsou, protože je žiju jak umím… s vědomím že to tak prostě je. Nevím jak by se mi žilo samotné…domnívám se že dobře.

    Ten základní existenciální strach ve mně pramení z určité konkrétní úzkosti, že něco udělám špatně…že nesplním očekávání, něco pokazím. I když rozum mi velí že je to blbost. Přesto je zde základní úzkost (asi), že jsem neudělala vše nebo dost pro své „vztahy“, že jsem je neuspokojila. A to je pramen úzkostí. Kdybych byla sama, neměly by úzkosti odkud pramenit. Prostě by nebyl důvod… BYla bych klidná tím, že odpovídám jen sobě. že se nemusím nikomu zodpovídat… že mohu být klidně taková jaká jsem. Se suitou lidí jsem pořád v napětí.

  • ratka

    MOžná to s tím snem nesouvisí nijak. že je to jen hloupá asociace…na mé vlastní napětí a touhy po klidu.

  • rulisa

    16 (a 17)
    Jj., tak nějak tu boudu cítím taky. Ale nejsou to moje děti, je to prostě ten vnější „cizí“ svět. Ten, co je na hranicích mého vlastního, soukromého, interního.

    Ten strach, že něco udělám blbě, nepovažuju za základní, existenciální. Mám ho taky (i když ne tolik jako ty) a jednoznačně ho vidím jako získaný. Tlakem zvenčí – splň, když nesplníš, zklamalas. Přenáší se to z první rodiny do vztahů, do pocitu (nikoli rozumového, rozum ví, že je to blbost), že musím na sto procent splnit všechna očekávání ve vztahu partnerském, jinak zklamu, selžu.
    (U mě vytvořený otcem, na němž mi záleželo a který mě chtěl motivovat k co nejlepšímu výkonu, tedy i práci na sobě a nespokojení se s průměrem, krutě posílený a zkomplikovaný mojí maminkou, že ať udělám cokoli, i kdybych se rozkrájela na milion kousíčků, stejně to bude špatně.)

    Taky mi to dělá potíže. Padám do toho s narůstajícím vtahováním narůstající sílou vztahu. Čím víc mi na někom záleží, tím víc jak kdybych se dostávala mimo sebe. V podvědomé snaze sladit se s ním. Vyhovět mu. Dělat mu jen radost.
    A současně moje podvědomí o to víc proti tomu bojuje.
    Asi by se to časem za určitýcxh podmínek zlomilo a přerostlo zas do klidu, do klidu skutečného partnerství, ale tak daleko jsem se s nikým nedostala (asi nejdál právě s Nevztahem) a už nejspíš ani nedostanu. Na to jsou potřeba dlouhé roky společného soužití a obrovská dávka štěstí na toho druhého člověka.

    A ano, je to taky jedna z těch věcí, od kterých chci mít pokoj tím, že žádný vztah mít nebudu. Neumím zvládat sama sebe, tak radši nic.
    Ano, forma útěku.

  • ratka

    Taky to neumím zvládat. Čím víc lidí, tím větší tlak na sobě cítím že je musím uspokojit, udělat jim radost, postarat se. Muž tvrdí že jsem najednou nesnesitelná, v pozoru a v křeči zaměřená jen na ty druhé a vlastně není se mnou normální řeč. Je to vnitřní napětí…které se postupně uvolňuje tak jak den ubíhá a já „splním“ všecky požadavky které jsem si dala… a když semi něco nepovede, děcko pláče… není k utišení, jsem z toho špatná, hledám řešení … snažím se. a pak v noci semi to všecko utřepává ve snu, tkže vím dobře že to řešení nemá. že jen musím skrz…takovou jaká jsem, nechat si pomoci třeba skrze sny nebo meditace, vydýchat se…na chvíli se zavřít, ale jiná nebudu. Protože to už bych dávno byla.

    Takže co tím chci říct. Vztahy mě zatěžují, tlačí k zemi… kolikrát i berou radost ze života protože se soustředím abych něco nezapomněla, aby vše bylo jak má být. a když jsem sama… rozkvetu, jsem blažená sama se sebou. nic nemusím…jen splývám životem. I to soužití s druhým člověkem má úskalí, muž byl tři dny pryč a já se zalykala blahem. Udělal vše co bylo třeba, proázela se synem… udělala hostinu pro všecky, nakoupila pro vnoučata cítila se dobře… protože jsem to zvládla. přišel muž domů, hned začal brblat že není uklizeno, roztaháno po návštěvě (musela jsem ji rozvozit, a dovézt muže) a hned začal šuchtat po kuchyni a uklízet. říkám mu že mi bylo bez něj líp, takový klid i se všem vřeštícími děckami a suitou lidí. Urazil se.

  • rulisa

    19
    Ano.
    Vyřiď mu, že ano. :-))

  • ratka

    20. vyřídím ano :-)

  • ratka

    a ještě ke snům obecně. Zjistila jsem přímou souvislost mezi tím co jsem svými smysly vnímala během dne a snem. Ve snech se mi objevují situace a scény daného dne třeba jinak uspořádané, ale poznávám to ve snu. Další den je uvnitř uklizeno. Beru to jako úklid toho, co se během dne nějak nezařadilo na své místo :-)) Někam se to spláchne. Takže sny vážně neberu.

  • rulisa

    22
    Samozřejmě, že prvky prožitého, zachyceného či jejich symboly, paralely se do snů promítají.
    Ale nechápu, proč bys neměla na základě tohoto sny brát vážně.
    Ano, nebrat je doslovně a nebrat je jako osudové.
    Ale sdělovací význam toho, co mysl vědomá sama nezpracovala či co dokonce zablokovala, mají obrovský.

    Spíš mi to tvoje prohlášení o nebrání snů vážně přijde jako takový další únik. :-) Nemuset se jimi zabývat. Nenechat se jimi děsit. (?)

  • ratka

    23. V čem vidíš obrovský sdělovací význam snu? Mohu je vzít na vědomí, vědět o nich. Ale v čem je význam toho sdělení když stejně vím co mi sdělují. a že se třeba stalo to a to, a bylo to pro mě těžké.

  • Saul

    12:
    dneska cca pětatřicet cestou necestou na kole (

    Pořád na růžovém jednorožci?
    Nechtělo by to něco nového s lepší výbavou?
    Romského stánkaře teda nemyslím:-)

  • rulisa

    25
    Na růžovém. Nabarvila jsem mu plechové blatníky a nosič na černo, hned vypadá s lepší výbavou. ;-)

  • rulisa

    24
    Tak třeba tobě nic nesdělují, mně ano. Viz výše. To, co rozum nezpracoval nebo dokonce potlačil. Co je důležité, i když jsem to za důležité nepovažovala. Co je jinak, co jsem vnímala jen jako jinak, ale nevěděla v čem přesně. Co s čím souvisí. Asociace, vztahy mezio ději, jevy, pocity, mým jednáním.
    Pro mě sny vždycky byly zdroj informací.
    Samozřejmě, kdo věci vnímá jinak, může to shodit snářem nebo prostým ukazováním toho, co se stalo, apod.
    Kdo rozumí, ví.
    Nepřesvědčuju tě, beru zpět, co jsem napsala, neber sny vážně.

  • ratka

    27. hmmm. no třeba máš pravdu. Dívám se třeba večer na film o Star treku, a v noci lítám na rakete. A pak se dívám na nějakou blbost o žravých monstrech a už je tam mám nasáčkované, jedu s kočárkem a šup v noci mám kočárek. Pokaždé jsou to výjevy ze dne který jsem prožila. vím že se staly a zapůsobily a moje paměťové buňky a ty to pak v noci třídí.
    Netvrdím že se nezdají závažné osudové sny… v mém obyčejném životě už snad ani ne. dlouho nic. ani záchod ne. ani erotika ne… prostě jen občas raketa nebo příšerka z nějakého filmu.

  • rulisa

    28
    Tak takhle polopatisticky to nemám.
    Vždycky jsou to příběhy a stojí hlavně na pocitech, to, co ve snu vidím, se víceméně modeluje z těch pocitů.
    Jen sem tam se mi něco objeví z prožitého dne, ale to musí být hodně silné, mimořádné. Třeba mimořádné vzpomínání na kobylu při živém setkání s koňmi a přitom vyprávění o ní. Pak se mi o ní i zdá.

  • Saul

    23,24:
    Tak když jsme u těch snů a kol..

    Předevčírem se mi zdálo,ze někam na svým kole jedu.
    Ale podíval jsem se na dolů a viděl takový ty starý berany jako riditka,místo rychloupinaku jakýsi matice u vidlic…
    Ráno se mi to tak mihlo hlavou,jinak bych to mezi x sny,co se mi zdají každou noc zapomněl a taky jsem to skoro zapomněl.
    Ale dnes v té kroměřížské zahradě piju kafe,užívám cigáro a přijel tam chlap na starým favoritu,ovesenej cyklotaskama se stanem,spacakem..
    Ja tyhle týpky určitě nepodceňuju,vím o několika co na těch strojích projedou republiku ročně křížem krážem a našlapou o x tisíc kilometrů víc než já.
    Jen mi tak u toho kafi napadlo „odkud já to kolo znám“?
    A bylo to to kolo z mýho snu,i barvou.
    Ale co bych si z toho jako měl vyvodit,to nevim.

  • ratka

    29. občas na tebe a tvojí kobylu vzpomínám. Asociace, vidím někde ženu s láskyplným vztahem ke koni, ihned mi naskočíš. Ale nezdává se mi o tobě. Asi nemám nic tak intenzivního…v sobě, jen samé nedůležité blbiny.

  • ratka

    30. to jsou ty asociace… zdálo se ti o takovém kole, všiml sis ho pak i v reálu. Vyvodit se z toho nedá nic, možná vzpomínka že jsi někdy taky tak jel. že to znáš :-)

  • rulisa

    32
    To nejsou ty asociace, ratko. :-)

    Zajímalo by mě, odkud jsem znala já spousty věcí, o kterých se mi docela věrně zdálo a teprve až za víc než deset let jsem je prožila. Třeba právě jízdu na koni ve cvalu a ve skoku nad překážkou, začátek sexu s mužem, dopodrobna, krom orgasmu pocitově se vším všudy, haptický pocit z toho, že v ruce držím velký ztopořený penis… Tuhý, teplý, hladký, s vystouplými měkčími cestičkami žilek…
    Do té doby jsem ani pořádně nevěděla, jak penis vypadá, nebyla tehdy taková doba jak dnes.

  • Saul

    32:
    No dobře,ale o takovém kole se mi zdálo chvíli před tím,než jsem ho v reálu viděl.
    A takových kol uz opravdu moc nejezdí,nebo aspon v zámecké zahradě mezi cykloturisty s kousky za 20 a víc bych ho opravdu nečekal.

  • rulisa

    34
    Moje kolo se mezi takovými taky vždycky krásně vyjímá. :-)

  • Saul

    Ještě jsem zaznamenal,ze pán toho vehiklu měl ustřižené prsty pletených rukavic.
    Ono bylo ráno celkem větrno a chladno.
    Takové excesy cyklodoplnku ale doufám Ru nepředvádíš.
    At nějakej chlap neskončí na psychyne s dejavi,až si bude ozouvat pracovní rukavice:-)

  • Saul

    35:
    Tvůj růžový jednorožec by byl s kolem z toho snu i z reálu jako Rolls Royce mezi koly.:-)

  • barča

    jo.
    čím dál menší potřeba mluvit.
    a ponořit se do toho co právě dělám.
    jo.

    :-)

    s novou pračkou držím palce, at žádné zádrhele.

  • ratka

    34. se nepřu. dávám to jako možnost. Kdysi jsem taky jezdila na kole Ukrajině :-)

  • barča

    ad kolo: cyklorukavice jsou fajn. už se mi nedřou upocené dlaně a netlačí mě ty gripy. a nesmekají se mi ani ty upocené ruce na rohách, když si jedu a takhle si odpočívám. na cyklorukavice nejdříve půjčené, jsem si velmi rychle přivykla, ted už mám svoje.

    moje kolo je spíše městské nákupní (dva košíky), železné těžké a jiné cyklooblečky speciální nemám.

  • barča

    40. ani žádný cykloobleček neplánuju.

  • ratka

    41. taky ne :-) jezdím v normálním oblečení. Rukavičky mám, dostala jsem je jako dárek od cyklopřátel. Letos jsem ještě na kole nebyla.

  • Saul

    39:
    A šlo to,ne?:-)
    Ale Ukrajina neměla berany.
    Favorit nebylo špatný kolo a pokud jezdí dodneška, tak všechna čest.
    Já neměl ani toho favorita,deda s otcem mi vystali na střídačku frontu na Eska favorit,což byla taková tezsi zprasena verze favorita.
    Ale tehdy mi to stačilo.

  • rulisa

    36
    Nejezdím s ustřiženými prsty, jezdím s těmi pletenými rukavicemi, na kterých mám odstřižené konce prstů. :-) Tedy když je zima.
    Ale já je v zimě takhle nosím i bez kola.

  • rulisa

    40
    Na gripech i rohách mám takovou tu umělou hmotu měnkčenou, takže mě nedřou. V létě nemám ráda rukavice, ani na koně jsem si je nebrala. Na otěže. Ruce mám z práce zvyklý na kamen. :-)
    Cyklooblečky nemám.

  • ratka

    43. všecko jde když se musí :-)

  • barča

    45. jj. na gripech mám tvrdou umělou hmotu a na tom ještě vroubky vystouplé, jak js se mi potily ruce, normálně se mi udělaly mozoly a občas se mi to sedřelo, nepříjemný. s rukavičkama to je blaho :-)

  • Saul

    I nemusí.
    Jak jsem psal,jsou lidi co si dnes takový kola dají do pucu a objedou s nima třeba i celej svět.

  • barča

    47. a pak v práci si pořád dezinfikovat ruce, takže dost nepříjemný a prakticky se mi to i hůř a dýl hojilo…

  • ratka

    48. jezdí kolem světa i na trabantech nebo na pionýru, takže jo. takové retro.

  • Saul

    To je zase tvůj výklad.
    Třeba ten týpek s tím favoritem byl nějakej retromaniak,ale myslím ze nebyl.
    Možná to byl jen rybář,co se tam stavil po cestě k řece…
    A možná tak prostě jen jezdí na kole co vyhrabal ve sklepě a jezdi tak pro radost a sere na všechny.

  • ratka

    51. tys mluvil o někom kdo třeba objíždí celý svět… no nic. Rybář je určitě pravděpodobnější :-))

  • Saul

    Ja mluvil nejdříve o těch“magorech“,co tak projedou celou republiku.
    Spi kam dojedou a kolikrát dají i 200km denně.
    I bez rukaviček a když tak s těma,co měl on:-)
    Rybáři jsou fajn, o tom bys měla něco vědět:-0)

  • rulisa

    Zrovna před dvěma hodinama jsem v Lídlu dumala, jestli si mám koupit ty postranní brašny na nosič a vyrazit na kole na čundr…

  • barča

    a ještě, když tady byla řeč o retrocyklo: nedám dopustit na klasickou „komunistickou“ pumpičku na kolo se šlaufkem a tím stupátkem na nohu. :-)

  • Saul

    54:
    V Lidlu je cyklotyden?
    Tak to tam zítra mažu.

  • rulisa

    Spíš směstýden.

  • rulisa

    A zítra asi budou mít zavřeno.

  • Liška

    Favorit?
    Býv. manžel ho měl, normálně na něm jezdil (já si pořídila v Jemnici trekový kolo, pak mi ho doma na dvorku ukradli, před 13 lety, a ani mi to už nevadilo…) – ještě před 13 lety na něm jezdil, na výlety s bagáží jsme jezdívali.
    Kapsy na kolo mám dobrý, vejde se tam všechno. Tu na řídítka nemám. Rukavice mám, nepoužívám, helmu mám taky dobrou, svázanou provázkem (odlepila se mi ta šlupka od polystyrénu). Kolo nemám.

  • Liška

    co jsou gripy? nebo gripeny nebo co?

  • rulisa

    Držadla. Resp. tuhý obal konce řidítek či „držící“ výstupek fotoaparátu apod., potažený či přímo udělaný z tuhého plastu, aby neklouzal.

  • Saul

    Chtel jsem to Lisce upresnit jeste nazorne odkazem na trubku a pry to je spam.

  • rulisa

    Problém je, že mám nastaveno mazat spam automaticky, takže tam k obnovení není. :-( Zkusím to nějak přenastavit a ty to můžeš zkusit poslat znovu.

  • Saul

    no,ono to zase tak úplně k tématu cyklo výbavy nebylo,ale lítalo to hezky:-)

  • fousek

    telefonní budka místo ložnice je zajímavý snový artefakt. Připomíná to drážní domek, jak byly dříve. Telefon zvonil, když se blížil vlak a musely se spustit závory.

  • rulisa

    64
    Tak to zkus odeslat znova, dala jsem tvůj mejl a včerejší IP na whitelist.

  • rulisa

    65
    Drážní domky mě vždycky dráždily! V představivosti, jaký by to bylo v nich bydlet. Osamělostí na trati, a přitom soužitím se všemi projíždějícími vlaky.

  • rulisa

    Tak jsem chvíli čekala, kdy teda spadne, a když jsem zjistila, že nespadne, tak jsem koukání vzdala. Ale ty barevný prdíky byly dobrý. :-)

  • fousek

    Jo, drazni a drazdit jsou velmi podobna slova, to nemuze byt nahoda. A samotne „drazdit“ ma tvar jako pantograf starych elektrickych lokomotiv (to je tvaroslovi)

  • Liška

    61,62
    joták, díky za vysvětlení.

  • Liška

    70 fousku
    Tvarosloví! To je ono.

  • Saul

    Kontrolní OT otázka,Ru.
    Jak bys při svém pronikavém intelektu a bohatých zkušenostech chápala text inzerátu bazaru,kde nabízí auto a v textu je kromě jiných informací uvedeno „vůz je po STK“?

  • rulisa

    Chceš tím sdělit, že v textu absentovalo „úspěšně prošlé“? :-)

  • Saul

    No,tak nějak:-)
    Domluvil jsem si to s nimi,vzal si v práci volno,jel pro to auto do Ostravy,na nádraží mne už čekala jejich kočička v Octavii s platnou STK a zavezla mne do toho jejich zákaznického ráje.
    Pred nim mne už čekal nastoupeny manager prodejny,představil se,potřásl mi rukou a ze vůz mají pro mne připraven a o meli.
    Líbil se mi,ale dělal jsem ksichty,abych dostal slevu,ale kdyz jsem uviděl známku na značce,tak mi spadla brada.
    4\2018.
    Se ho ptám“to si děláte prdel,vždyť jste to inzerovali jako po STK.“
    A on s usmevem „no ano pane,ten vůz přece je po STK.:-)
    Když viděl,jak mi praskají žilky na čele,tak začal se slevou a vytáhnul to na 4 litry,ale nepochodil.
    Já teda taky ne a ještě jsem za debila:-)

  • rulisa

    Tyvole… :-))))

    A to by člověk řek, že už všechny finty zkusil, na všechno už nalít.
    Poradila bych jim opáčko z češtiny a pojmů – že po STK nerovná se po technické způsobilosti k provozu, nýbrž po návštěvě stanice provádějící technickou kontrolu.
    Tohle by chtělo napsat jim do hodnocení, jestli to bylo přes bazoš nebo tak, tak tam můžeš napsat názor. Recenzi.

  • Saul

    76:
    Ani debil,ani vůl….opravdový kokot:-))

  • rulisa

    Zkusili to. Kdyby sis toho nevšiml a podepsal papíry, že ses seznámil se stavem vozu, už by se pak pozdějc akorát chechtali, nemohl bys ani ťuk.
    Měls štěstí.

  • Liška

    Jo, takže debil nejsi.
    Z vozu stéká estéká.

  • Saul

    79:
    Ale jsem a rad.
    blahoslaveni
    chudi duchem…:-)
    Ono se vcelku nic zvláštního nestalo,par korun za vlak.dovolena….
    Ale co mne zaujalo,ten výraz toho kluka,kdyz jsem ho nachytal pri lži.
    To nebyl stud,to byl údiv nad tim,ze se vůbec divím.
    To mne fakt zamrazilo a to uz mam cosi za sebou.

    .

  • rulisa

    A co to vlastně bylo za auto? Jaký auto bys rád?

  • Liška

    Estetika stéká bez estéká.

  • Liška

    80
    právě, dovolená a cesta je docela hodně velkej výdej nějakých nadějí, časová investice… :(

  • rulisa

    Saul vůz ztéká bez eztéká.

    Každá zkušenost něco stojí.

  • Saul

    81:
    Chtěl jsem zase Feldu.
    Hlavně aby měla min. rok do STK:-)
    Teď mi tu ale kolega nabízí Opela.
    STK sice jen do konce roku,ale žádnej přetočenej tach., těch pár závad mi popsal a jemu celkem věřím.
    Možná do toho půjdu.
    Od někoho cizího nic nechci-však to znáš,jak to chodí a v bazaru člověk ví taky prd,co koupí.

  • rulisa

    Proto se ptám, jeden kamarád od syna má dvě auta, Audi a feldu a dumá, co z toho prodat, mohla bych se poptat na nějaký podrobnosti.

  • Saul

    Tak se na tu Feldu poptej.
    Ale ono to už dost spěchá.tech. mi končí v půlce června a bez auta jsem v řiti.

  • rulisa

    V nejhorším ti pučím svou. :-))

  • rulisa

    Ale asi je lepší jakýkoli auto od známýho než nejvysněnější auto z autobazaru, navíc přes inzerát na netu.

  • Saul

    To bys musela nasekat hodně přesčasů,až by ti začaly chodit moje pokuty za rychlost:-)

  • rulisa

    :-))
    A přepsat pojistku, mám už docela pěkný bonusy. :-))

  • fousek

    Auto po STK je dobrý fór. „Zapomněli“ na dovětek, že neprošlo.

  • rulisa

    No potěš koště.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.