Bivalent

Dvě noci za sebou.

Víc lidí, víc dějů, odešla jsem od nich, mám potřebu ticha a klidu, nechvatu, míru, jen tak se dívat…
Jasno. Slunce, polootevřený prostor někde na ploché střeše. Taková pergola na střeše.
Je takový dřevěný pididomeček se stříškou, na střeše domu domeček pro panenky se stříškou. Je kolem nepořádek, shrnuju ho rukama na hromádku, nepořádej je i uvnitř toho domečku, sahám dovnitř oběma rukama a chci ten chumel vytáhnout, uklidit uvnitř. Vytahuju hnízdo – v chumlu staré slámy, sena, pilin a papírové drti ptačí hnízdo s jedním šedozeleně kropenatým vajíčkem uvnitř a na tom vajíčku ptačí samička, nějaký zpěvný ptáček, nevím jaký, ale nesedí na vajíčku, vší silou se ho svými pařátky drží a oběma křídly kolem dokola vajíčka přilíplými k hnízdu ho ochraňuje ze všech stran…
Je zvláštní, jak pevně na tom vajíčku drží. Jako klíště.
Vsunuju ho přeopatrně zpátky,něžně a chlácholivě, moje neurvalost, neohleduplnost, moje hloupost, že jsem se napřed nepodívala a rovnou chtěla dělat pořádek…

Tak ať se daří, rodinko, co nejlíp tam spolunažívejte…

Poodcházím, otáčím se, naposledy se rozloučit pohledem.
Z ptačího domečku se kouří.
Hoří.

Skokem zpátky a místo sahání dovnitř otvorem vepředu strhávám stříšku, samička se pořád křečovitě drží vajíčka, ale kolem ní to řeřavě žhne, holýma rukama honem vybírám a vyhazuju ven všechno, co můžu, aniž bych porušila hnízdo, Neuhořte, vydržte… už se zdá, že jsou zachránění, ale v jednom místě se zas začíná zvedat proužek šedavého dýmu, v jednom místě, ve dvou… Chytá ten chumel slámy a pilin pořád znova, stačí jen kousíček nechat, uhoříme nakonec všichni, ta plochá střecha s pergolou je dřevěná, měla bych to zalejt vodou, ale když to zaleju vodou, zastudím vajíčko, zahyne…
Žhne to víc a víc.
Zavírám oči a zalívám… Pláču.

Další noc. Víc lidí, víc dějů. Chtěla jsem se věnovat těm lidem. Být s nimi. Najednou je mezi nimi můj mladší syn.
„Co tady kruci děláš?!!“ křičím. „Měls být na dovolené! Ráno jsi přece odjel, tvrdils, že na týden, to nevydržíš nikde pryč ani dva dny? To mi nemůžeš dát chvilku klid? To tě fakt budu mít na krku furt a furt?!!!“
Skáču po něm a fackuju ho, padá na zem, fackuju ho na zemi, je malej, menší než ve skutečnosti, menší než já, je tak malej, jak byl, když kdysi učitelce, která ho doučovala na reparát z fyziky, ukradl telefon a já ho vyhmátla na nádraží i s telefonem, vytáhla z vlaku a takhle ho zfackovala, na chodníku vedle keře, i teď leží na chodníku a já ho biju, křičím a hořce vyčítám – „Nikdy nebudeš jinej, nikdy se tě nezbavím, nikdy…“ – škrtím ho, tenký dlouhý hubený krček v mikině s kapucí, škrtím ho a tluču mu hlavou o ten chodník, je mi tak hrozně, tak najednou to ve mně všecko prasklo, zabiju ho, napadá mě…

Nechala jsem ho, mám prázdné ruce a prázdno v sobě. Úplně.

Komentáře:

  • Liška

    Tývoli.
    Ony ty sny obecně mi připadaj, že často ukazujou mnohem dramatičtěji, jako by šlo o život (což jde pořád, OK) věci, které nám za dne připadají jako běžnosti, drobnosti.
    Takový sen ma téma separace dítěte / nebo spíš matky od dospívajícího potomka, zřetelně, žejo! Taky se pro to období používá to klišé, co nesnáším „syndrom opuštěného hnízda.“ proto asi hnízdo.
    To byly tedy výrazný sny!

  • ratka

    Taky to vnímám jako separační sen… odddělování se od potomka. Je to dramatický proces, někdy ne zcela ukončený. I když se zdá že již je hotovo, opět začíná doutnat a nakonec hořet. A nakonec separace probíhá aktivně. I když v reálu třeba beze slov, vnitřně máma cítí jak praskají obruče, jak se uvolňuje sevření.

  • rulisa

    Máma to cítí, ale potomek jí to znesnadňuje – celou dobu mu říkám: Až se odstěhuješ, tak ten byt/pokoj/nábytek… atd.

    A před pár dny, když jsme řešili parapety – barvu a materiál – jsem mu vysvětlovala, že bílý budou k našim bílým plastovým oknům nejuniverzálnější, protože ty, co jsem tam měli doteď a po zazdění výklenků museli vyndat jako úzký, jsou barevně napasovaný k podlaze a pasujou mu k jeho nábytku v pokoji, sesbíraným z různých starých typů totalitního Univerzalu, ale ne k mýmu a nebudou pasovat ani pak, když se tenhle starej rozpadající se nábytek konečně vymění za novej a podobně i plovoučka, pod kterou pořád vím o tom starým linoleu, co tam předchozí majitelka nechala a co bych ráda zlikvidovala…
    A mládě mi na to mírně rozverně, leč pevně opáčilo: „Mně se ten nábytek líbí a nic měnit nechci. Já vím, že ty počítáš s tím, že se mě po škole zbavíš, ale nezbavíš, já tady hodlám zůstat a nikam jinam stěhovat se nebudu.“

    No, tak jsem koukala s otevřenou pusou. Je fakt, že poslední dobou se snaží i sekat dobrotu ve svých obvyklých letitých opravdu ošklivých hříchách, jen abych neměla záminku mu zas vyhrožovat vystěhováním. Ale proboha, já chci fakt taky už svůj klid! A ne furt politou podlahu v předsíni od kafe nošenýho k němu do pokoje, drobečky a cákance na kredenci, ulepenej sporák, hromady nádobí používaný stylem „jednou na to něco polož a vyhoď do dřezu“, věčně vanu s pruhem špíny uvnitř a věčně pokapanej kraj záchodové mísy, věčný hádky kolem onoho, když se snažím prosadit svůj náhled na věc, o věčným svícení po nocích, hraní onlajn počítačových her za doprovodu sprostého nadávání a pak courání v noci po bytě ani nemluvě – už mám lehký spaní a chci se konečně vyspáááát… :-))
    A taky si moct bez plánování a složitýho domlouvání se, kdy to pude a kdy ne, občas někoho pozvat… Intimně… Ehm…

  • Liška

    3 vidíš, seš výborná matka. Která cítí pravý čas na separaci. Mně to ztoho snu napadlo, že ty ten čas máš druhá stran asi ne. Takže to bude ještě dobrodrůžo, jak to načasujete. Hohó! Kliiiid, sbírej síly na to další, dej si sběrný stabilizovaný období a pak to projde určitě nějak schůdně.

  • ratka

    3. to nebude lehký proces, je mu s tebou dobře :-) hádky bere jako přirozenou součást

  • rulisa

    4,5
    Děkuji za podporu, obě. :-)
    Jo, ono se to snad nějak vyvrbí. Když už něco nazraje k prasknutí, tak to dycky nakonec nějak praskne.

  • rulisa

    Mám napůl zapěnovaný mezery ve výklenkách, pistole jsem profoukla, a to bylo to hlavní, z čeho jsem měla strach, jestli to ještě po delší době nasazení na tuby pude, tak můžu pokračovat večer, až tahle dávka zatuhne. Jedu na kolo.

  • Liška

    7 týýýjo!
    Na kolo. Já se snažím dopatlat svůj obraz a jeví se mi to jako čím dál delší proces.

  • rulisa

    Tak změna, docela to tuhne dobře i ve větší vrstvě, tak jsem to dopěnovala všecko, i dotěsnila místní škvíry pod oknama, teď ještě seberu prádlo, než mi v tom větru uletí, a na kolo hned potom. Aspoň to do večera vysmrdí a nebudu muset chvátat domů.

    Přeju úspěšný a završený tvůrčí proces. :-)

  • Saul

    ja to po 5. 11. ctu tak na půl oka,ale vrátil jsem se právě od bráchy a ten synkovi (tedy prý hlavně milovaným vnoučátkům od dcery) stavi zahradní chatku.
    Proste kdyz tam přijede ozrala banda,nebo nevinne deti….mají si kde hrát?

  • Saul

    3:
    synek je osobnost.
    Taková hovadina blbce nenapadne.
    To se dedi,ale ne tak vždy,jak by si jeden přál.:-)

  • Saul

    Horší to bude až změní názor a přivede ti představit“tu pravou“
    Doufám,ze budeš projevovat očekávané nadšení.:-)
    A napíšeš nám o tom:-)

  • rulisa

    11
    :-))

    12
    To bude složitější. Možná napíšu, možná ne.
    I v tomhle platí, že se zřejmě geny dědí ne tak vždy, jak by si jeden přál.

  • Saul

    No,pokud to mladej kluk cítí jak to popisujes,tak se s ním něco děje.
    A ty tomu nemůžeš porozumět.
    On třeba Zatim taky ne.
    Kdyby ses ráno potkávala v koupelně s nactkama ze synovy postele,tak by to bylo normální,ale není.
    Nic není normální.

  • rulisa

    Je to v pohodě.

  • Ssul

    15
    No já to vím,to řekni jemu:-)

  • rulisa

    Není třeba, my to víme oba. :-)

  • Liška

    12,13,15,17
    teď jsem si vzpomněla na imaginaci – jak v tom světě říkali, že je to dobrý, že syn je vrodinných vztazích a výběru partnera klasičtější než my dvě. nebo tak nějak to bylo. Vida, na imaginace jsem pozapomněla. Mohla bych se tam vypravit, rozmyslet si, kam přesně.

  • rulisa

    Eště se zeptej, kterýho syna mysleli. :-)
    Teď koukám na ten krásnej nick u 16. To už byla 6. 11.? :-))

  • rulisa

    Tak jsem to našla, tu imaginační odpověď u tebe.
    „Mají to normálnější než vy.“
    Asi je relativní, co je „normální“.
    A nebo viz Saulova 14.

  • Saul

    To už jsem se sesul:-)

  • rulisa

    21
    :-))

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.