Když se pomáhání změní v lítost – je to nedůstojné. Takže z tohodle vyprávění o panu Rasputinovi, mám celkově pocit, že mu pomáháš. :-) On si z tebe „bere“ to potřebné pro sebe.byť je to jen sledování z balkonu a mávání na sebe. Na mě to dělá dojem, že intenzivní pomáhání nepotřebuje, není na to ani zvyklý. Vše se mi zdá v naprostém pořádku.

Čéče Saule, mně je to jméno toho tvýho Ahasvera nějaký povědomý. I ten popisovaný zjev. Vídávala jsem ho ve městě, to jeho jméno mi pak řekli rodiče. Místní podivín, co přespával v kolektorech (a údajně ho tam pak i našli mrtvýho). Tehdy jsem ještě v Ol. nebydlela, ale zjevně byl proslulý i v širokém okolí.

pěkný a zajímavý…v tom,jak člověk,jakýkoliv člověk s jakýmkoliv životem může hluboce vstoupit do podvědomí(nebo vědomí) jinýho člověka a setrvat v něm i dlouho po své smrti.
Na toho Donáta si vzpomene snad každej olomoučák,kterej ho ještě někdy viděl.
A možná ho ještě někdo nějak mediálně zvěční a zůstane v kolektivní paměti obyvatel tohoto města navždy.
Sice jen jako podivínská postavička,ale přece.
A nebo právě proto.
Takže i to vypovídá něco o nás…tisíce a miliony lidí pracovitě,hrdě,nebo nějak jinak budují cosi,co považujeme za „naši společnost“,ale v paměti společnosti nakonec nezůstanou oni,ale nějakej tuláckej podivín.
Jakoby jsme to tušili,že takoví vlastně ve skutečnosti sami jsme.

já už mám taky našlápnuto na „jednoho takovýho“:-)
Otevřeli kousek od nás novou hospu,takovou docela nóbl,ale chodím tam na zahrádku.
Už si ani neobjednávám,prostě sednu a čekám až přinese pivo a po třetím a kávě se zeptá,jestli budou dnes další.
Sice občas už byly,ale zatím se mi v tomto podniku podařilo zachovat „dekórum“ a působit seriozně:-)
Tedy až na jednu vyjímku.
Mají tam kolem květináče a jak jsem u něho seděl,tak jsem si všimnul,že u toho zelenýho chraští jsou zapíchaný i cedulky se jménem.
Máta,libeček…samý takovy ty bylinky do jídla.
No tak jsem trochu užďobl a začal ochutnávat a zapíjet je tou jedenáctkou.
A byly moc dobrý.
Takže za chvíli jsem měl plný škraně,trhal další listy,cpal si je do huby…no ale nevšimnul jsem si,že si mne všímá zrovna jedna z těch mladejch servírek.
Byla trošičku vyděšená děvenka:-)))
Takže Ru,aspoň víš co na zahrádku nasadit a na Roštěnku mi přinýst k zakousnutí
Vás už tam asi nevyděsím:))

Výborně,Ratka otrhá ještě ve skleníku mariánku a já vám pak na rybníku ukážu,jak chodil Ježíš po jezeře Galilejském,vy malověrní:-)

14:
no,není super,je to jen hrubý zjednodušení.
Ne každej bezdomovec a podivín se může dostat do kolektivní paměti.
Dnes už asi vůbec nikdo z nich
https://www.novinky.cz/domaci/406108-sedm-tisic-deti-zije-na-ubytovnach-bezdomovcem-se-muze-stat-pul-milionu-cechu.html
Ahasver byl vyjímečný tím,že byl jaký byl v době,jaká byla.
V tom odkazu výše je,že už někdy v 50.letech odmítl pracovat a brát podporu…
Klidně ho tehdy mohli poslat do Jáchymova a tam mu ten vztah k práci řádně vysvětlit.
Ale i později…vzpomínám si,že opravdu spal kousek od sídla ˇUV KSČ“ a kdokoliv z těch zmrdů si mohl lusknout prstem a on by skončil uklizenej v kriminále,nebo někde přikurtovanej k posteli na psychině.
Takže…na to aby někdo opravdu vstoupil do kolektivního podvědomí se musí zrodit v době,která mu nepřeje,on musí mít abnormální schopnost snášet utrpení tím,že je outsider a hlavně musí mít obrovský štěstí.
A aby ho měl,tak vůbec nesmí tušit,že něco takovýho existuje,jinak mu ta kurva zadarmo nedá a ještě opakovaně:-)
A potom jsou super vyjímeční jedinci,kteří i ji poznají a odmítnou,ale za to už se přibíjí na kříž.
Že Ratko:-) fakt mne to napadlo až teď,jak se to všechno,ta témata střetávají…

hmmm, možná. Nesetkala jsem se s ním. Jsou lidé kteří v sobě něco mají, vnitřní sílu, světlo… nezávisle na křivém obličeji nebo tabulkách na kole. Zaujala mě právě tato věta nikoliv životní styl: „pusť ptáčka“. To je podstatné… nedržel a jiné povzbudil aby taky pustili.

21. jo, takhle vznikají citáty :-) prostě věty vytržené z kontextu a hlavně, z té které konkrétní situace a pak si lidi tedy mohou představovat, nebo vkládat to své a pak to nabývá jiného významu a až k přirovnání tomu zbožštělému.

25 no, to na mě už je příliš ujetý. Dušek je inspirující, ale tím to pro mě osobně končí.

nemusí to být zboštění, prostě jen inspirace. nic víc.

á jé,Dušek zase přišel s nabídkou kvalitního sexu:-)

„Když jeden chlapík komunikoval s gorilami, zeptal se jich: „Proč vy gorily používáte nástroje mnohem méně než šimpanzi?“ Gorily odpověděly: „Nepoužíváme nástroje, je od nich příliš blízko ke zbraním.“

„..Tyto přírodní národy udržují hladinu harmonického vědomí“

Nejsou tohle taky ukázkové příklady zboštění?

25. Pan Dušek, něco pro mě ano, něco už opravdu ne. To „ne“ je na mě příliš extremistické – to „ne“ se týká hlavně toho, že pan Dušek žije na můj vkus dost výrazně, rebelsky, extremisticky, „nestandartně“ v našem mírném klimatickém a společenském evropském prostředí. Ale na druhou stranu – má můj obdiv, že to co hlásá a čemu věří, tak i tak žije, praktikuje. Přírodní bydlení, náročné půsty, bos v zimě po Praze apd. Zkrátka je svůj, nevím, jak by ho skousla přímo na živo v blízkosti – třeba, kdyby to byl můj příbuzný, nebo opravdu někdo z mých blízkých. těžko říct….jeden čas měl těžké kazatelské období, podobně třeba jako Tomáš Klus, ale snad to už u obou pominulo a jedou mírněji, tiššeji…..no prostě v podstatě jejich osobní vývoj.

33 jo,přesně to kazatelské už neberu. Když tvrdí něco (nepodloženého, co je názor) oznamovacími větami jako hotovou věc. Proto tomu říkám demagogie.

47. neřeším, nepitvám – ale když si sem dala odkaz na Duška, tak tedy volně, o Duškovi :-)
ale v pohodě. Dušek tedy STOP. :-)

30. inspirace znamená, že ten člověk tě přivede k zamyšlení, že tedy vznikne myšlenka která by tam jinak nebyla. Není to zboštění ani obdiv. Je to jen a pouze schpnost inspirovat tedy vygenerovat v tom druhém nějakou novou (netradiční) myšlenku.

43. ano… účelem má být inspirace (tvůrčí invence) nikoliv se utloukat argumenty.

pomóć, já už nechci psát nic kritickýho o nikom, hlavně ne někomu, koho něčím zaujal! Rychle pryč, jdu si někam psát o blbejch kobercích :-))
– asi mi dělá potíže zasahovat víc než jen návrhem do obrazu někoho.

62
no to by mě právě taky dost zajímalo! Proč to nechci dost výrazně (dost výrazně pociťováno). Kdyby to bylo nějak obecně to napsat, bez lidí, nebo mezi cizíma, tak si troufnu, ale konkrétnímu člověku, ke kterýmu cítím sympatie, to si moc netroufnu.

jo, ahasvéři, podivíni, mimo pravidla, mimo zkostnatělé části společnosti – to je inspirující až dost. Až tak, že nedosažitelně, pro mě. Až se to překlopí až do nechuti, asi! Že už je to moc a radši budu zkostnatělá rigidní zařazená – i když u mě není plánovité ani jedno.

60. já ten článek o Duškovi nečetla, ale četla jsem článek o podivném pánovi s kolem co řekl Saulovi aby pustil ptáčka :-)) a ten mě inspiroval… k úvaze o lidech kteří jsou sví ale nikoliv protože jim narostla huba nakřivo nebo drží dobrou pozu čili PR (zpěváci a tanečníci). prostě jim to nepřináší ani výhodu a ani nevýhodu, jen tak žijí… žijí tak jací jsou, v plnosti sebe sama.

68. žejo :-)

že je úplný…

to není esoterické…běžní lidé jsou pokaždé jen kousek celku… a někdo je prostě celý. tak to vnímám u některých lidí, že jsou celí a tudíž nepotřebují něčeho dosahovat nebo po něčem toužit či se něčím stát, nebo na něco vzpomínat či něčeho litovat, někoho posuzovat či kritizovat, jednoduše jen jsou a když něco někdy řeknou (zřídka) tak sdělují pravdu.

skoro stejně napsaný. Chudák ratka, ale já jí rozumím.

82. nikoliv jinakost nýbrž svobodu. cítím svobodu…jako se cítí voda. nikdy nevíš předem co uděláš, co se zrodí v tvé hlavě… protože každý okamžik je dokonalý a úplný a ty v něm naprosto přirozenou součástí. jen dýcháš tím momentem a vše ostatní je děláno skrze tebe… čisté žití, absolutní svoboda

tedy jinak řečeno, jak se dobrovolně vzdát kopie „sebe sama“ pro originál.

75:Kdyby nepotřeboval něčeho dosahovat po něčem toužit či se něčím stát, nebo na něco vzpomínat či něčeho litovat, někoho posuzovat či kritizovat, přinejmenším by se nesnažil zlegalizovat svůj nárok na restituci Mila.

Možná Ru toužil už jen po spravedlnosti.

V tom článku to o tom vrácení Mila sice je,ale bůhví jak to vlastně vzniklo.
Že by zrovna on chodil v 90.letech po úřadech a vznášel restituční nároky je nesmysl.
Navíc se to o něm říkalo už za komančů,že Milo bylo jeho a tehdy si asi mohl na něj vznášet nárok těžko.
Nejspíš to říkal nějakýmu personálu na psychině,kde ho občas zavřeli,prostě že Milo je jeho a patří mu a odtud už se z toho tichou poštou stalo to tvoje „zlegalizovat svůj nárok na restituci Mila.“

93. beru to tak, že vždycky se najde nějak chlup… vidíš houbelec ptáček, chamtivec to je :-)) zase plácáš nesmysly. (75,78). ale už se nenaštvu, cítím vývoj zde vývoj :-) jsem v sobě :-))) takže vyderžím pioněr bez problémů i vylitý kýbl na hlavě

54. to je trochu škoda, nebo zbytečný – myslím ta přiotrávenost. protože nikdo nejsme podle očekáváních druhých a všichni tak nějak spějeme a dozráváme někam (nic statického) takže, když tu a tam to zarezonuje společně – tak myslím, že dobrý.

nedávno jsem poslouchala video (rozhovor) DVTV s psychiatrem Radkinem Honzákem – jak se nezbláznit? v dnešní době a hodně se mi to líbilo.

v podstatě já to filtrování mám i u kníže, – vybírám si v knížce co je pro mě přínosné, použitelné v reále a co ještě ne, nebo už ne, nebo uvidíme časem možná.

108
ratko, to zní idylicky, ale v 95 jsi tady jedinej, kdo někoho hodnotil.

112
pro mě je „chamtivec“ nálepka. Takže zjednodušující hodnocení. Hodnocení samotné není nic blbýho.

Když se dohodnete,že každá máte svůj díl pravdy,tak na vás to Milo převedu.
Každé 50% a budu se bavit,jak to tam budete řídit:-))

pardon 118 byla 114. moje interpretace to není, neshazuji nikoho

Teď jsem si o něm našel na jedné diskusi:
vzpomínky z mládí:
Autor: Pája Datum: 13.11.2007 9:21
No jo člověk zapomíná, v roce 1979 mi bylo 12 let, Izraela si samozřejmě pamatuju, ačkoli jsme byli parta sígrů zrovna jemu jsme se pošklebovali spíš jen potají. Byl pro nás takový až neuvěřitelně podivný a jiný než všechno ostatní.

Izrael byl chlap:
Autor: Sumo Datum: 13.11.2007 8:35
Pamatuju si ho jako kluk. Byl zarostlý špinavý smrděl něco si pořád mumlal. Hlupáci ho uráželi a léčili si na něm mindráky. Hlavu nosil skloněnou. Pak jsme ho viděli jak mluví s policajtama. Jeho argumenty měly logiku a byly spravedlivé – zní to blbě, ale líp to popsat nejde. Když se mluví o demokratickém pojetí světa a osobní odpovědnosti za udržení tohoto nazírání, vzpomenu si na něho. Byl důkazem že se lze nesehnout ale taky že to něco stojí.

Jo a dětem co mu ubližovali NIKDY – aspoň jsem o tom neslyšel – neubližoval. A taky byl jediný o kom vím koho jsme – jako děti – bránili sami před svými spolužáky. Izrael žil v Olomouci.

Dávám to sem pro podobnost vašich argumentů.
Jeden na něj vzpomíná jen proto,že byl podivný a pro druhýho je důkazem nesehnutí a morální autoritou.

Takže Ratčin světec mne nijak nezaráží,i když jím třeba vůbec nebyl.

122. Saul neplácá nesmysly… :-) takhle jsme interpretovala tvoje slova na mě (viz odkaz 78) a že je Ahasvér chamtivec, takhle jsem taky interpretovala tvoje slova viz odkaz 75, vysvětleno výše. A celkem mě to namíchlo. opravdu. protože nikdo z nás neví jaký ten pán byl…jak žil a co zažil. v každém rozněcuje něco jiného. To moje jsem napsala od srdce dostala odpověď jakou jsme dostala.

121. Třeba nebyl světec… napsala jsem pouze co ve mě evokuje. takhle: článek k zamyšlení, a odkaz 6 přímo burcující. jeden by řekl, že se jednalo o člověka svatého… neboli osvíceného. anebo ne?

Anebo ne… byla otázko do prostoru, jakož paradox. takový podivína a žeby? je to vůbec možné? a bum! hned přes vajca.

i když teď zpětně uznávám, že tyto reakce jsou přehnané … zcela zbytečné. ale děje se mi to automaticky.

132. tak to mám jen s tebou :-)) jinde jsem oblíbená a nenarážím :-)

136. zasadíš strom?

my už musíme kácet…padla hrušeň, půjde i švestka

:-) pročítám, a usmívám se. dobrý příklad toho, jací jsme ve své plnosti (použiju Ratky slovník) jak nás vnímají druzí i když takoví třeba nejsme, je to o tom, jak i my sami sebe vnímáme, nebo jací jsme i nejsme, ale přáli by jsme si být nějací (pro sebe, pro druhé) a co ted s tím vším. :-)

a co s tím? nezaleknout se toho. a neztratit se…

146. sama za sebe: stres je prevít. stres neznamená to, že mám hodně práce. stres je pro mě v podstatě neustálá kontrola – něčeho…. stres je v podstatě strach. furt člověk, aby byl ve střehu, aby něco….nepokazil, neselhal, stíhal. stres nedává možnost uvolnit se. nedává možnost si právě prožít, dovolit si uvolnit se přirozeně. stres je křeč sebe sama a je hodně těžký, se z toho vymanit i když má člověk volněji v „práci“. stres je v hlavě a v těle delší dobu, právě už dávno po té, co prožil to nečekané, nebo zatěžující. tyhle chvíle stresu, napětí si uvědomuju – jak ve svým myšlení, tak i v jednání.

150. ze stresu plynou – obranný myšlenky – je to správně, není to správně. je to morální, není to morální, je to spravedlivé, není to spravedlivé….prostě ze stresu (v hlavě, v těle) nemůže vzniknout – myšlenka – je to dobré, tak jak to je, nebo se stalo…..a nechat to být a jít volně dál, v té stresové křečové hlavě to jede furt nějaké chytání se něčeho a přemýšlení nad tím…..

154. každá odlišná – ve smyslu nejen inspirující a přitahující, ale i v tom smyslu – tak tohle ne. to už ne, nebo takhle nikdy ne, nebo ne, rozhodně ne – to bych nedala.

:-) nezametají, stačí jen prostě nesouhlasit a je to v pořádku. tam je ten bod. (není nutná obhajoba, ani vysvětlování, je to dané tím, že se právě dlouho známe, a víme jak každá žijeme) nejsme rivalky, jsme rovnocenné kamarádky.

aha.
ano. pracovní konflikty – jsou pracovní problémy a ano, vyžadují nalézt řešení :-)
takže řešit pracovní problémy vyžaduje jít do konfrontace – souhlasím.

v práci od dubna řešíme provoz stále – čtyřúrovnově. já a lidi s moji pozicí – jako pěší voják, moje (naše) nadřízená a její nadřízení (vedení kliniky) a pak samotné ředitelství FN – sice zdlouhavé, ale děje se.
Je nás málo, přesčasy, neudržitelný a neprovozovatelný stav – nejdou postavit služby s dovolenými – řeší se to všelijak. uzavíráním části oddělení, výpomocí brigádnickou, aby nebylo tolik přesčasů, aby se to zvládalo – péče, provoz a taky aby zůstaly letní dovolené.

se přiznám, že tohle léto je jedno z nejnáročnějších, kdy opravdu není personál, nezažila jsem to v takovéhle míře snad nikdy. že každý rok byl záhul v léte to ano, ale vždycky se daly postavit služby. ted je to v bodu, kdy se musí snížit oddělení – lůžka, vzít, sehnat nějakou brigádu, aby bylo možné, nejen postavit služby, ale i zvládat tu práci. takže to co se děje (jak se k tomu staví vedoucí sami na různých urovních) – pro mě, zatím dobrý

164. pacienty. :-)) na prachy si nám nikdo nedovolí šáhnout :-) to by už museli doktoři dělat jít sestry a to rozhodně pro ně už ne. :-))

bezdomovec bez závazků :-), bez partnera, bez dětí…..bezdomovec jako samoatatná jakási izolovaná jednotka, ale i ten musí mít na paměti důsledky – jakože policie, svoje přežití, aby se mu něco nestalo zdravotně – pak ho odvezou do nemocnice a tam zase dostává do určitých dodržování pravidel apd. (nepít a nekouřit na pokoji)

ratko,
vidíš to a já si v poslední době vůbec hodná vůči tobě nepřipadám.
Že jinde nenarážíš? Asi jinde se náhodou zrovna nikdo nepozastavuje nad tvým častým zkreslováním řečeného. ono v té písemné formě to zůstává napsané a dá se k tomu vracet, kdežto řeč teče a odteče a jde se v ní asi víc po významu sdělení a ne tolik po nějakých nuancích, ty jsou asi odpuštěny nebo vnímány míň než třeba zas gesta, tón – což my tady nevidíme.
Tykže my si spíš všimnem překrucování významu slov, posunu tématu a podsunu něčeho někomu z nás. A to je přesně to, co já osobně nemůžu nechat být. Neumím nechat být zrovna tohle, protože mám ráda slova a volně je mezi sebou nezaměňuju. Slova ctím. Kdežto ty na ně sereš a já tomu nerozumím. A jakmile jsem napsala byť jeden komentář, jsem účastník diskuse a když pak někdo jiný vypleskne něco typu „tak vy myslíte, že je to pěknej ptáček“ (to je příklad, necituju), tak to říká o mně!
A nutí mě se k tomu dovyjadřovat a uvádět na pravou míru. A to nasere. Já nic na pravou míru uvádět nechci a nepotřebuju. To svoje. Ale ty tam něco vneseš a už to jede.
Příklad. slova „pěknej ptáček“ mi vyvolaly skoro fyzickou nevolnost. Jsou pro mě překvapující, protože já takhle o lidech nepřemejšlím, mě to nenapadá. Ani o lidech, které znám. Natož o někom, koho neznám. nerozumím tomu, proč jen tak mezi řečí, jako by to nic neznamenalo, jako by slovo nemělo sílu, vsuneš nějaké nálepkování, zjednodušené hodnocení nebo (zdánlivé) shrnutí jinými slovy, co řekl někdo jiný z nás. Jenže neřekl!
Co vlastně v životě respektuješ?

174. jo, jinej a jinak. každá doba nese svý.

173. otázkou je, spíš proč Ratka použila a napsala to co napsala. Možná její vnitřní téma se tu promítlo – takový ten její boj – duchovní věci vs. hmota.

když budu hodně přímá – v Ratce cítím silnou touhu po svobodě, a snaží se to sdělit různými formami – boj proti systému, ale přijímáním všeho možně těžkého co život nese …..v tom se snaží najít svobodu, pro sebe, různě.

180. první odst: jo, myslím, že Ratka ví, že tudy cesta nevede a to, že naráží a cítí to právě jako narážení – je nesvoboda, protože ji to pak háže zpět do ulity, nebo po čase znovu do vysvětlování, které je tu a tam zase třeba neštastné.

177. v tom smyslu… určitě. v důsledku ale nakonec jde o to zda jsem vůbec schopan si uvědomit jaak moc jsem v zajetí hmoty…co mě poutá. nebo co poutá obecně.

181. Barčo, jsem přesvědčena a věřím tomu lže tudy cesta vede a že je to jediná možná cesta jak se vnitřně osvobodit. nelezu do ulity, již ne. ani mě to neháže zpět do ulity. poslechnu si odezvu a neschovám se. udržím pozornost. zajímá mě to. zajímá mě reakce, interakce… zpětná vazba, neschovávám se. ni tady ni jinde. vysvětluji maximálně vnitřní pochody… co cítím, co se ve mě děje. nezávislena tomjak moc je to nešťastné…stojím si za tím.

186. ano, přesně. i s rizikem že mě nebudou mít rádi a s hlubokou vírou že jsem to psala v lásce. že to dávalo smysl. že třeba později… se ukáže smysl.

186. už jsme to psala dříve, že moje nejslabší místo je nedůvěra k vnitřnímu vedení. sebekorekce. Musím věřit a uvěřit vnitřnímu vedení, a to se děje v poslední době přímo mílovými kroky :-)) částečně to proniká i do blogu, ale jen lehce okrajově. nejvíce se odehrává v reálu.

189. Mílové kroky, to zní hodně zajímavě :-) tak třeba se dočkáme časem nového článku na tvém blogu. budu se těšit. :-)

191. v červenci :-))

Bože,to je hnus.
Asi si to opravdu může uvědomit jen ten,kdo v něj věří,nebo ho aspoň tuší.
Jinak…3 piva,takže ještě velice dobře vím,co píšu.
A spánembohem,vy jste se tu někteří opravdu hledali,až jste se našli.
A mne čeká velké pokání,že jsem neviděl zjevné…no,vlastně už ho mám za sebou(to pokání,ne to zjevné).

200. ano. tak :-)

napadá mě, že, jsem ráda, že se nemusím zaštiťovat, ani obhajovat, ani vysvětlovat, nebo přesvědčovat (válcovat) druhé – to znamená hnát je ke zdi (citově manipulačně) jakoukoliv vírou. prostě to stačí jen žít. a většina opravdových vír je o procítění, prožitku, pochopení a empatii a následném jednání.

204. tím myslím na netu v diskuzích, v reále nevím, neznám…..nemůžu posoudit.

204. prostě buldozerování nikdo nemá rád, dlouho se nesnese a pak to dopadá, jak to dopadá at už v diskuzích, nebo v reále.

mluvím za sebe, s tím, že jsem si pročetla reakce druhých. ale samozřejmě se můžou najít vyjímky – kdy moje znění, „že buldozerování nemá nikdo rád“ lze samozřejmě zpochybnit.

někdo to buldozerování může mít rád…..z nějakého důvodu.

„Něco někomu vysvětlit znamená ukázat mu, že tomu nemůže rozumět sám od sebe.“ – to se mi líbí.

210. jo, tak pro mě ten poslední odstavec stojí hodně k zamyšlení!

215. Jo, je to z filozofie, ale je to i tady, někdy.

220 jsem já
a ještě AD 182
se ta otázka respektu netýkala lidí. Ta se týká spíš principů, CO, ne koho člověk respektuje. Pokud KOHO, tak to leze zas někam do dávné rodiny s rodiči a z toho pak beztak vyleze ten princip, vůbec to nesměřovalo přece na konkrétní současné osoby.

!!! néééé, oprava 222:
187 ratko
jestli ti můžu dát svoji vnitřní zprávu dál, tak říkám:
tady se téma „i s rizikem, že mě nebudou mít rádi“ nevyskytuje, nedetekuju ho, nenapadá mě.
Mě to taky napadá, ale jen v souvislosti zase se mnou – když napíšu něco, co mám představu (!), že by mohlo být druhému nepohodlné, nepříjemné.
Takže mi z toho vyplývá:
o to tady nejde, to jenom my hodný holčičky se podle toho chováme, to je naše představa, zažitá, náš automatismus.

Když se to otočí a týká jinýho, ne mě (nebo ne tebe v tvém případě), tak to nevnímáme: když někdo řekne něco nesouhlasnýho vůči někomu, je to v pohodě, v pořádku, je to nějaká odvaha, přímost, ale neznamená to, že by měl méně rád toho, komu to říká.
Pro mě to jde mimo to: jestli mám někoho ráda nebo nemám, nekoreluje s tím, jestli mu vyjadřuju nesouhlas.
Kdybych ho neměla ráda, velmi pohotově a rychle bych ho odkázala do prdele bez použití sprostých slov a už bych se s ním nebavila.

210 ru
No jistě! přesně!

195 Saule
jaký „někteří“? Všichni. Neser si do holin.

228. přesněji – to konkrétní, z komentů (všech, které mě hodně zaujaly) – tady je to prostě dost jasný a ukázkový. ty principy. (aspon pro mě, tedy)

230. :-) jo a příští týden prý mají přijít tropy. vstala jsem po noční a lehce dávám seznam a připravuju věci – ve čtvrtek nečekaně pojedu na Slovensko :-) doufám, že to klapne a tak už se začínám pomalu těšit…. na všechno :-)

224. Já si tak po nocích čtu, když se ten poslední chlápek vypařil, současná filosofie je zajímavá a zábavná.

234
tak jo. Ale vypovídá to i o nás – aby to nevypadalo, že snad jen o ratce.

236
taktak :)

236. Ru, v podstatě pořádně nevím do čeho jdu. Ještě ani nevím pořádně, jak pojedu tam a jak odjedu zpátky domů…..uvidíme. Jediné co vím – kde bych, na kterém místě měla být (cíl cesty) že budu spát a s kým ve stanu (vlastní nemám) a vše ostatní je tak nějak spíše ve hvězdách…..uvidíme.
ale zkrátka tahle možnost se objevila, nepočítala jsem s ní a mě se shodou okolností minulý týden podařilo přeházet služby (byla to taková vzájemná nejdříve dvojrošáda kolegyn z práce, které si vzájemně potřebovali přeházet služby, tak jsem se k nim přidala a byla z toho trojrošáda)

Hrińová (u Zvolena) je to letní kurs s buddhistama. Před třema lety jsem si tam přála jet …..no a přišlo to ted, nečekaně.

242. a tenhle kurs na Slovensku je také vyjímečný tím, že každý rok se nekoná. Konají se velké kurzy každoročně v těch velkých evropských centrech, tenhle ne. letos se zrovna koná a sešlo se to tak, že mi jednak vyšlo volno, a přestože z hradeckých lidí nejede nikdo, tak prostě pojedu s jinými lidmi, no prostě všechno nové….. :-)

Hrińová – Mangutovo – nádhera, nádhera, nádhera …..potvrzuju. :-)

248 Ru, tak to ti vrele doporučujem NP Muránska planina ;-)

Na Muráni jsme bydleli v nové chatě ochranářské, to bylo senza. Po dešti tam potok zmizel a objevil se jinde… tam to bylo prima.
Krkonoše mi taky nic neříkaj. Jizerky taky ne, ty jsou přelidněný.

…..môj prvý kontakt s Muránskou planinou bol wellmi priamy ;-) vpálila som na biku na Veľkú lúku rovno medzi stádo koní a zrúbala som sa do priekopy. 10 minút nato som sa skoro zrúbala z koňa, čierny pracovný hucul to bol, ktorému bolo do pol sekundy jasné, že jazdiť neviem, doporučil mi, aby som ticho sedela, nevrtela sa, a vybral sa jesť nejaké bylinky na opačnú stranu lúky. cez tú priekopu, kde bol môj bike, samozrejme ;-)
…..MP je zem kúzelná, a dejú sa tam veci zázračné. napr. sa tam na osamelých decivilizačných chatičkách vyskytujú chlapi, ktorí sa tam vôbec vyskytovať nemajú ;-)

ale pro mě je uchvacující celkově ta různorodá, rozmanitá atmosféra různých hor, míst…..co hory, místa, krajiny to pokaždé jiná nálada…..ale já to mám tak v podstatě se vším i s velkoměsty. městy, krajinami tady v česku a stejně tak i co jsem byla kde po evropě…..moře, hory, louky, vesnice, památky je to jedno…..užívám všeho a všechno mě nějakým způsobem inspiruje, včetně samotných lidí v těch krajinách.

257 Ru: nošak môžeme niekedy niečo spoločného vymyslieť – napr. blogoscuk v Muráni ;-)

252 SV
tehdy tu chatu sotva dostavěli, v lese, nad říčkou, nevímkde. Vůbec ne ve vesnici! Do vesnice nejezdím, jezdili jsme vždycky do nějakého NP k ochranářům, pár dní pracovali v lese apod. a za to jsme měli ubyt v chatě a výlety…
cca v roce 1999, nevím.

259 + 260 + 261/262: tak ešte zistiť (popýtam sa planinoznalcov) kde je tá ochranárska chatička, kde Lišky dávajú dobrú noc, a môžeme niečo vymyslieť (smajlík čertík jeden rožok vystrkujík ;-)

Na Muráni musí být hezky, nebyla jsme tam ale chystám se.

Ratka 265: veruže tam je hezky, wellmi moc hezky. však planinoblogoscuk ;-)