O lítosti zbloudilosti

Ony ty pilulky z bylinek přeci jen nefungují stoprocentně.

Návaly lítosti mám už spoustu let, zvlášť ty z únavy. Tak nevím, jestli s tím bylinky hnou.

Čtvrtky večer, pátky.
V sobotu po vyspání se ok, vyhlídka na dva dny volna, tempo ještě rozjeté pracovní. V neděli jen trochu smutno z posledního dne víkendu, když je hezky. Upadnutí do lenosti. Nabuzení až někdy po poledni, pod tlakem utíkajícího času.
Utíkající čas.

Čtvrtek večer, nemusím odemykat, syn je doma, stačí stisknout kliku dveří, máme i u bytu kliku, jeden z důvodů, proč se mi nechce měnit dveře za protihlukové – ta mosazná klika se mi líbí, mám ji ráda, je pohodlná a unikátní a sousedi mi můžou kočku pouštět domů, aniž bych pořád běhala zevnitř otevírat.
A když jdu domů a bulím a ruce se mi únavou třesou, je to jednodušší než hledat klíče.

Sedla jsem synovi na postel, jeho pokoj je blíž než můj a synek stejnak nestele, jen se přemístí k počítači. Když si sednu na tu postel, ví, že mě něco bolí, dosekne hlavu poslední zombí, otočí se a je tam se mnou. Chvíli. Než se vybulím a než pochopí, co má říct, aby mi pomohl, aniž by to znělo falešně.

„Je to všecko ve mně. Ze mně. Že si pořád hledám chlapy, co nemají potřebu se o mě starat. Obejmout, hladit, chránit. Mít mě nafurt. Protože jsem sračka měkká a všeho se bojím. I takových chlapů.“
„Třeba jsou zas v něčem jiným blbě. Třeba chlastají.“
Někdy se ta snaha holt nepovede.
„Jedu to rozhejbat.“
Jela jsem, plavala jsem, pak se zavřenýma očima ležela na zádech na kousku břehu pod prolízačkama, kde na mě tak moc není vidět, a brečela. Někdy je to potřeba odplavat i odplavit.
Pak našla mobil.
Někdy se ta snaha holt nepovede. Ale i tak potěší. Něco mu za to…
„Pojedu domů a udělám něco fajn k večeři. Kuřecí na bylinkách, třeba. S bramborama nebo s hranolkama?“
Vždycky dá přednost hranolkům před bramborama. A kroketám před hranolkama.

Udělala jsem kuřecí na másle a bylinkách, natrhal mi v truhlíku na okně naši vlastní petrželku, pochválil, jak hezky to vypadá a voní. Potěšil mě dost, taky jsem si přála ho potěšit.
„Klidně si to vem k počítači, dneska na sezení spolu u stolu netrvám.“
„Díky, rád.“
Večeřela jsem sama u bílého, mírně oloupaného kuchyňského stolu bez ubrusu, protože ubrus kočce klouže při mezipřistání do okna a z okna. Bylo to dobré, moc dobré. A představovala jsem si, že tam nesedím sama. Že tam sedí někdo naproti mně, někdo, kdo si pochutnává taky a je spokojený, možná se i maličko usměje, když se na mě podívá, ale možná ne, protože když chlapovi chutná, myslí na jídlo, a ne na ženskou. Představovala jsem si stín od okna naproti na zdi za židlí, jako by tam byl.

Když jsem byla malá, měla jsem vystříhaný papírový koníky a papírovou ohradu kolem papírové louky a papírový překážky před papírovými stájemi, pastelky koh-i-noor a nůžky solingen, viděla jsem papírové, cítila ty živé.
Život se věkem po oblouku vrací, tehdy jsem si představovala společnost koní, za pár let, až zůstanu sama i bez syna, si budu představovat společnost člověka a časem třeba úplně uvěřím, pomatu se a budu nejen cítit, ale i vidět to, co není, budu se na něj usmívat a mluvit k němu a dávat mu večeři na stůl…

Už jsem nebulela, jen tak trochu těžkosmutno zbylo, ale jinak hřejivá radost z večeře a existence synka nikoli z papíru vystřihnutého.

V pátek těsně před odchodem z práce po mejlu tam od kohosi dotaz na moje plány, srdce poskočilo.
Ale dál nic.
Jako obvykle.
Jela jsem to rozhejbat. S odeslanou sms, že když dá vědět, že je na cestě, budu doma od vody do čtvrt hodiny.
Prý už moc piva na to, aby přijel.
Tak proč se kruci ptal…
Prý se staví zítra dopoledne, před cestou kamsi.
Jasně, jen na sex. Jak jinak.

Utíkající čas…
Kolik z něj…
Ale sílu mu napsat, že tohle neberu, nemám. To už jsem jednou zkusila a zjistila, že beru zpět. Že beru. Aspoň něco beru.
Aspoň naději…

Se zavřenýma očima jsem ležela na zádech na kousku břehu pod prolízačkama, kde na mě tak moc není vidět, a brečela. Furt někdo plaval kolem, otočila jsem se bulet na břicho a strčila nohu do po dešti vyrašivších kopřiv.
Podstatně rušivý element v úlevné sebelítosti, takovej od kopřiv pálící nárt.

Rajčatová polívka a jedenáctka ježek byly dobrý.
Jenže moc lidí už mělo zamluveno stoly, i posadil pan bufetář paní polívkovou ke stolu k fotbalistům.
Další ježky už paní polívková neplatila.
A odjížděla poněkud klikatě při měsíčku…

V sobotu dopolední návštěva podle předpokladů, ale hezká, hezká, hezká, pak na kole okruh, na Mrzatci je voda nejteplejší, lidí nejmíň. Na bufíku večer všichni v párech.
Všude jsou všichni v párech, kamkoli se podívám.
Jedu domů střízlivá.
Endorfiny z dopoledne dobrý, jsou potřeba. Drží skoro dva dny.

Vlastně už to není jen naděje, už je to jistota, je dobré vědět, že… že nevadí, že ne dnes, protože jindy určitě ano…
To, že dnes ne, neznamená, že neví jak říct, že vůbec ne.
Proč bych utíkala já, když věřím, že nechce utýct on.
Proč se držím svých představ jak tonoucí stébla…

V neděli síla na celodenní výlet není.
Na nic není síla.
Někam se tlouct autem daleko, jen proto, abych měla pocit, jak jsem aktivní a akční a jak si vystačím?
Mladší syn v práci, starší na motorkách s kamarádem.
Výletová kamarádka s tatínkem.
Kam já. Sama. Zas.
To stejné kolečko na kole po rybníkách? Protože je mám nejradši a je poslední horký volný den?
Stejnak budou všude lidi, uječený dětičky a hlučný rodinky, jako včera na obou Pařezácích…
Mapy.cz.
Na Mrzatec. Tam je mi cesta nejmilejší. Ale zpátky jinudy než jindy, tudy a tudy… Tam jsem ještě nebyla…

Zvláštní. Jak lítost najednou zmizela, stačilo si najít cestu. Naplánovat. Kde jsem ještě nebyla.
Tak nesmím zapomenout papírovou mapu jako včera.
I když ani to neva, je lepší zbloudit a točit se v kruhu po lesích než ve vlastní mysli.

No, dopaplala jsem to sem, abych to zas nezapomněla jako dycky, když to odložím na večer a večer pak už nemám sílu.
A můžu jet.
Mám kam.
Bulet budu zas až ve čtvrtek.

Komentáře:

  • barča

    vyspat, odpočinout, pak to jde volněji, radostněji.
    v cestování a v objevování nejen sama sebe – je pro mě velmi inspirující Saul s Orem .(každý jiným způsobem) jsem za ně vděčná…přestože na dálku a zároveň tak blízko….

  • barča

    naučila jsem se to otáčet. sama už mě nestraší a ani tak neomezuje v hlavě jako dřív.
    ted to mám takhle nějak – sama a proč vlastně ne? :-)

  • ratka

    hmm, nevím co napsat. zní to tak tklivě a současně uspokojeně v tklivosti. že takhle… teď a příště třeba jinak.

  • barča

    ad chlapi a nepovedlo: před časem jsem psala, že jsem si pokusila restartovat milostný život s kamionákem A.
    prostě se mi to zdálo jako dobrý nápad a nebránila jsem se nijak tomu. chvíli to fungovalo. dnes už je to malinko jinak. míjeli jsme se hodně v jeho jízdách a v mých službách. přibyli mu přes léto neplánované jízdy….únava, podrážděnost….protože to funguje tak, že dojede třeba do Německa nebo Rumunska a tam se zdrží s vykládáním a nakládáním tři dny – není kdo by ho vyložil a naložil musí tam prostě čekat, nejede zpátky z prázdnou……velké míjení se na všech frontách…..únava….a do toho se mu ozvala jeho bývalá přítelkyně z jeho bydliště (opatrně mi to řekl)….další dilema pro něj…..takže se A. rozhodl pro jednodušší variantu, než jsem já. :-) rozešli jsme se, rozloučili a popřáli si vše dobré. nic se neděje. jedny dveře se sice zavřou, ale vždycky se otevírají zároveń nové…..ne, nestojí tam a nečeká mě v nich žádný nový muž, ale stojím v nich já sama :-) to úplně stačí.

  • rulisa

    ad 2 – Mě sama nestraší a ani náhodou neomezuje, naopak, je to fajn sednout na kolo a jet sama, když už jedu, je mi dobře, mám spoustu zážitků, co bych s někým dalším neměla.

    Jen mi v tom pořád straší ty moje představy, že jsem si to přála mít jinak. Aspoň trochu, aspoň občas. Aspoň občas taky k někomu patřit, do páru. Ne jen za zavřenými dveřmi a za nějakou koupenou sladkost jako pozornost, co přinese, aby nepřišel na návštěvu úplně s prázdnou.

  • rulisa

    3
    Jo, tak nějak.

    Před chvílí jsem se vrátila z dalšího rekreačně plavacího cyklo okruhu, na Mržatci jsem chvilku ležela u vody a četla, teda snažila se, víc jsem poslouchala hovory okolo, drbala cizí psy, co si mi přišli rozvalit bříška na ručník, odháněla vosy… Ve vodě jsem byla třikrát, stránky z knížky tam přečtla čtyři a žihadla dostala dvě.
    Pak jsem jela oklikou přes les (houby nerostou, dvě bedly a jedna babka nestály za sbírání) zas do bufíku a na rozloučenou s grilovací sezónou si dala posledního letošního pstruha, co mi upad na čistě vypraný, jen kvůli bufetu místo cyklokraťásků s prodřenou prdelí oblíknutý šortky.
    Když konec, tak holt konec. :-)

  • rulisa

    4.
    To je škoda, ale u kamioňáků hodně častý. Míjení.

  • barča

    5. fajn. 6.dobrý. :-)

  • barča

    byla jsem teď o víkendu v práci, už tak nějak….. problikávám… :-) zítra zase vstávám…..
    jdu spát. dobrou noc :-)

  • rulisa

    ad 5
    Nejhorší bylo, když jsme spolu kdysi odkudsi jeli a cestou to bylo neskutečně fajn, krásnej den ve dvou, nakonec jsme se v noci stavili v hypermarketu nakupovat, bok po boku mezi regály se zbožím, a jeho najednou kdosi pozdravil, jeho známí dva tam – a já byla v tu ránu sama: současně s odpovědí na pozdrav téměř odskočil ode mě a zíral do regálu na druhé straně, pekelné zaujetí pro slevové akce, krůček za krůčkem vytrvale zády ke mně…
    No, tak to už jsem znala, s nějakým tím ženatým pánem už jsem spala a i byla nakupovat, přesně stejná situace překvapení z někoho známého takhle v noci, přesně stejná reakce. Sprcha ledová, iluze v prdeli, nestojí člověk vždycky o to tak honem vědět, na čem je… přes všechno, co údajně je či není…
    No nic. Ten zážitek zůstal ve mně jak harpuna, koukám, furt eště nevypad.

  • rulisa

    Dobrou noc, Barčo. Někdy musíš taky přijet do rulisína, když to bude v létě, dáme pstruha. :-)

  • barča

    11. Ru, přijedu moc ráda a děkuju. :-)

    …..když jsem přetažená, jako právě teď :-) už mi nejde pořádně spát, ani ve dne ani v noci….
    ….sedím na balkoně, krásně svítí měsíc, všude ticho a klid a z toho měsíčního světla mi tu hrají po stěnách stíny a na balkoně po podlaze též, ….takže si tu lehce se stíny sním s otevřenýma očima :-)….
    ted je mi krásně, svěže, volně a lehce…. za pár hodin a během dne v práci to bude jinak……ale tahle jemná chvíle stojí za to……sdílet ji :-)

  • rulisa

    odkaz teď nefunguje, chyba asi u nich.
    Ale 12 je moc pěkná. :-)

  • Liška

    5 ru
    aspoň trochu, aspoň občas?
    To jde?
    Pro mě je to buď – anebo.
    S pozitivy a negativy.
    ad10 harpuna – to bych právě nezvládla, pro mě by to bylo sebemučení. Prostě buď -anebo, jinak neumím. Jinak zdrhám.

    11
    pstruh je tam výtečnej!

  • rulisa

    15
    Trčí to tam. Furt se to připomíná, furt vyskakuje. Varování. Nevěřit.

  • barča

    6…..tak to jen můj obyčejnej svět…..nanananana….abraxas :-)

  • ratka

    tedy chci tím říct že pokud je něco možné tak se to stane :-)

  • rulisa

    Přiznám se, že nechápu sousvislost, a to tím víc, že se mi nechce ani na nějaký nahý politikáře koukat.

  • rulisa

    Ale ten dolsin jo.

  • ratka

    no, taky jsem chtěla přispět… :-) hopsajícím pinďourem, jakože některé chlapy je lepší nemít

  • rulisa

    Většinu chlapů je lepší nemít. :-)

  • fousek

    někdy tak, jindy tak. To myslím k tomu článku, jakože.

  • rulisa

    Taky mě napadlo, kolik/kterej z chlapů bude tu 25 číst uraženej, cítící se s těmi „zavrženými“, a kolik/kterej z chlapů si v duchu řekne, že je dobře, že (určitě) patří do té menšiny. :-)

  • ratka

    nemyslím si :-) domnívám se že chlapům je to u….

  • rulisa

    Většině určitě. :-)

  • fousek

    27: nakonec, člověk si může myslet, co chce, a řadit se, kam chce, že jo.

  • rulisa

    :-)

  • fousek

    20, 30: je to vypnitéma, ale musím, aspoň jednu větu: pro netové diskuse na politickú notečku typické. Ten chlápek tancoval nahý a proto nemá žádné právo se vyjadřovat a jeho názory nemají žádnou relevanci. Asi.

  • barča

    :-) nojo, no…..nahatý chlapy, těch tu máme taky dost ….starý, mladý…..včera mi jeden starší pán po endoskopickém výkonu nabízel snatek ….před čtyřmi měsíci mu zemřela žena….a já jsem ta hodná starostlivá sestřička….(podat čaj, ohřát jídlo, otevřít okno, zapnout televizi, injekci na bolest….
    :-)

  • barča

    34. možná bych měla dodat, že pán vypadá dobře r.38 a je zdravý – dobře opečovávaný :-) má tři dcery.

  • rulisa

    33
    Magor Jirous nám tu tancoval nahatej každou chvilku, ale s názorama to asi společnýho nemá nic moc, i když si dotyčnej myslí, že tím ty názory zvýrazní. Mě tyhle exhibopropagace už neba, ať se jim hopsají pinďouři nebo kozy.

  • barča

    36. tak nějak.

  • rulisa

    36/33
    Ergo asi tak: To, že někdo tancuje nahý, není důvod dehonestovat nebo odpírat mu jeho názory, ale ani to není důvodem, proč bych jeho názory spojené s jeho pinďourem musela sledovat. Je jeho volbou, jaké cílové obecenstvo si volbou svých sdělovacích prostředků vybral a jaké vyloučil.

  • Saul

    Ten kokrhel žádnej VŠ profesor není,ale Jirous je tu zmíněn správně.
    Kohout je velkej Magorův obdivovatel.
    Bohužel mu chybí Jirousovo charisma,který jakéjkoliv byl Magor dobytek,nepochybně měl.
    No a taky odvaha a v neposlední řadě těch 8 let odseděných ve Valticích,který daly Magorovi aspoň trošičku pokory,byť jen k sobě samýmu.
    Kohout je prostě úplně obyčejnej pičus,ať už použijem oblíbený výraz Magora,kterej je dnes už jako autor poezie i ve školních učebnicích.

  • fousek

    33-39: tam jde o to, že Pičus má názory, které jsou Kokotovi nepohodlné. Tak Kokot vyštrachal nesouvisející staré video, aby odvedl pozornost od názorů k osobě. Neznám ani jednoho, ani ty názory.

  • rulisa

    Ajo, to dělaj žárliví zavržení milenci, že zveřejňujou nahý fotky svých bejvalek, když z nich chtějí udělat kravky a tím i ospravedlnit, že sami dostali kopačky.

  • fousek

    41: no vidíš, to mě nenapadlo, že šlo o milence :-)

  • rulisa

    :-)))

  • ratka

    41 tím z nich neudělají kravky… naopak se znemožní sami. ženské nahota sluší a blb zůstane sám :-))

  • ratka

    Video byl protest proti odpůrcům imigrace nebo tak nějak. Měl to být umělecký počin. Myslí že nic jiného dalšího v tom není. Překvapilo mě, čím vším se lidé baví…

  • rulisa

    44
    Nepsala jsem o výsledku, ale o záměru. Blb má holt i blbý chyby v záměrech. :-)
    Navíc tu holku pak všichni litujou, že od něj měla utýct daleko dřív, od blba, co je schopen jí tohle udělat.

  • rulisa

    45
    Až na tu exhibici sebe sama a radost ze zviditelnění se, že…

  • ratka

    47. který umělec to nedělá, že

  • rulisa

    A kolik lidí to dělá, protože si myslí, že se tím umělci stanou…

  • rulisa

    47
    Jsou i umělci, co to nedělají. Věřím, že jsou. Jenže právě proto nejsou vidět. Vidíš jen bimbající se penisy.

  • Saul

    to jsou,ale zas neplatí,že exhibicionismus vylučuje umělecký talent.
    Viz. Dalí,chodíci po Paříži na procházku s mravenečníkem.
    A u nás začal s těmi „art performance“ už v tuším někdy v 50.letech Vladimír Boudník.
    A to byl sakra dobrej kumštýř.
    No a vlastně ještě před ním Hrabal se svými dada akcemi(což tak trochu souvisí s 41 a dále)
    Ty spočívaly v tom,že si Bogan s panem Mikiskou vyšli v neděli v Nymburce na korzo a vyhlédli nějakou mamá s dívenkou v kloboučku na procházce.
    Potom vytáhli připravené kalhotky,začali s nimi točit nad hlavou a s náramným křikem je vracet
    „slečno,slečno…to jste si u nás včera večer zapomněla“
    No děvče se už asi v tom městě těžko hledalo nápadníka:-0)
    Jo holt provozovat opravdové umění si žádá velkých obětí ze všech stran:-)

  • rulisa

    51
    Ale já přece nepsala, že exhibicionismus vylučuje umělecký talent, já jen psala, že není jeho nedílnou součástí.

    A ono vymýšlet kravinky je koneckonců i podstatně tvořivější, než se jen svlíkat a nechávat zabimbat. :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.