„…mimochodem – nemá hříbě nějak dlouhý nohy…?“Odpověď redaktorky Zorky Horký: „Má, Jirko*, a nejen nohy.“
Aneb, dlouhý fousy u chlapa mě odpuzujou. U orangutana nechávají chladnou. U kokosu překážej při vrtání děr. U ječmene způsobujou pupínky na nohách. (Nebo jinde.) (Nerozebírejme to.) U koní mě fascinujou. Nikdy nepřestanu žasnout, jak dlouhý jim dokážou narůst, jak zvláštní je jejich dotyk na tom supersametově měkkým, super citlivým a chňápavým čenichu a že na rozdíl od lidí, kteří na fousy musej čekat do věku částečné až úplné trestní odpovědnosti (a někteří až do přechodu), jsou jimi jedincové koňští přírodou obdařeni už od narození.
No, jo, škoda, že ta fotka je zasejc jednou pořádnej výřez. Zasejc jednou se tluču do hlavy, že jsem nezazoomovala o něco víc.. Ale co, tak mám aspoň motivaci na příště…Mimochodem, ad fousatá úvaha nahoře – Dovedete si představit, hlavně vy ženský, že by se vám vaše potomstvo narodilo takhle fousatý? – „Maminko, ta vaše holčička má nejkrásnější fousy z celé porodnice!“ – A nebo vzpomínky na vlastní mládí: „Když jsem byla malá, maminka mi pečlivě vyčesávala kohouta a kozla…“ No jo, omlouvám se, zas nulová literární hodnota této rulisiny perly. :-) Poetika se mi dneska, po tom báječným dni s víc i míň fousatýma stvořeníma, holt nějak nevede! :-))
Komentáře: