Ru, a vůbec, kolik toho prožijeme opravdu, ale opravdu naplno. Kolikrát si to vůbec můžem dovolit, abychom neukrojili jinde, víc, než je možný…

Ru, myslíš n2co jako výčitky, já už tu větu čtu třikrát..

Já tu 2 myslela tak, že si chceš něco užít pokud možno naplno, čili nebýt ničím rušena, prostě tu chvíli, ten čas, žít jen tím. Ale pokud člověk má vazby k rodině, práci, nějakým povinnostem, pak odtamtud musí ukrojit, prostě to nechat plavat. Tak proto si říkám, kolikrát si to můžemë dovolit..
jdu se pokusit prožít ne napůl, ale naplno spánek. Dobrou.

Jo, tak nějak. Jako v (6) jsem to pochopila i v (2).
A ještě přesnějc – občas se podaří si užít něco krátkodobějšího. Třeba vyčvachtat se ve vaně, když jsou ostatní pryč, nebo na pár dní odjet, když jsou taky odjetí. Ale nechat se unýst něčím na dýl, co přesáhne přesně přidělenej čas… – Nejde.
Taky jdu spát. Asi spíš napůl. Páč se mi blbě dejchá. :-)

ad 8 – na to prožít si něco krátkodobějšího, už jsem včera taky pomyslela, tak jak to píšeš…ono asi když něco naplno prožíváš a nechceš odvádět pozornost jinam, tak tě to vycucne,i když příjemně a navíc už stejně nemáš tu potřebnou energii a soustředěnost. Tak sláva za okamžiky. Naplno prožívat to jde jen chvilkama, chvílema. Asi taky dobře, protože když je ti nanic a měla bys to intenzivně prožívat dýl, tak nevím…to je pak člověk i rád vyrušen…

Jo, Radko, tvoje okamžiky na blogu…možná trochu jinak…

Skoro ne. Myslím, že alergie to nebude, nikdy jsem na nic alergická nebyla (krom pár lidí:) a tady ještě ty pyly ani moc nezačínají. :-)

Konecne jsem doma. Taky napul. Ruliso, jak ja ti rozumim. Zrovna dneska jsem premyslela nad tim ze funguju jako hologram. Jednoduse funguju jako celek v kterem je obsazeny svet. Kompletne. Akorat ty detaily jsou vyrysovane velice chabe. jen hrube obrysy, zridka vic do detailu. Esistuji vsechny casti, ale vetsina je v nejhrubsich obrysech. Detailu poskrovnu.

Mirko, jak "nechávat v nevědomosti"? Zdálo se mi, že z článku a posloupnosti myšlenek to je jasný. :-)
Stačí přečíst (a sečíst) tři až čtyři předešlý… :-)

Jinak, do tří, čtvrt na čtyři jsem obvykle v práci. Pak než nakoupím nebo něco vyřídím (zítra zas musím do města s čímsi, co jsem dneska zapomněla, když jsem tam byla s čímsi jiným). Doma jsem tak ve čtyři, v půl patý. Něco málo komunikace s dětma, převlíknout, společnou svačinu, pak zkolabuju, obvykle vytuhnu dřív, než si stačím dopít kafe, a když mám některej den kratší, tak akorát vytuhnu o to dřív a místo na půl hoďky usnu na půldruhý. Fakt su chcípák, nevydržím po práci jet bez dáchnutí si, to tak jeden dva dny, pak už ryju držkou v zemi, nevidím, nemluvím, vrážím do zdi i v práci… Fakt nezvládám jet tahem od rána na plnej plyn ejchuchu přehodit hadry školní za maštalový a odlétnout jako ptáček ven… Navíc většina mých "popracovních" činností je zas někde pod střechou, leda s kobylou ven, to je málo…
Kolik myslíš, že mám šanci denně stihnout toho sluníčka? :-)

Solárko má jednu výhodu – je to na pár minut, a přitom naprostá relaxace, dost hodně i těma pár minutama nahrazující odpočinek-zkolabování doma nad kafem. Takový 2v1. :-) A strašně příjemný. Jedno z mála, co si fakt s chutí užiju do plna!

Navíc vím od loňska, jak to je dobrej startér pro zlomení toho kruhu únava, proto nejsou síly, proto nezbývá čas na slunce, proto je o to větší únava…

A jak se pozná, že něco neděláš naplno? Prostě to neděláš tak naplno, jak bys chtěla. Nebo jak by sis myslela, že bys měla. Přiznávám, že oproti tobě nejspíš neumím žít nebo si zorganizovat život,(částečně si to opravdu myslím a částečně ze mě teď mluví nefalšovaná podrážděnost, kterou si právě teď naplno užívám, startuju, fakt se mě tentokrát tvá poznámka dotkla, protože mě právěže dost sere, že nemůžu dělat věci tak naplno, jak bych chtěla a uměla, kdybych měla sílu, tak, jak je mi to vrozený, dělat je, dokud nepadnu…)
Kolik věcí, co jsem dřív dělala a co bych chtěla dělat i dál, už jsem odsunula, nechávám je na "jindy", radši je nedělám vůbec, než bych je dělala blbě, a stejně to nestačí…

Radka v (16) a (17) to popsala naprosto přesně. Hologram. Bože, jo, hologram. Přesný. Už i zvukomalbou toho slova…
Hologram s hromádkou, která je pořád stejná. Víc, než v ní je, vydat nebo propít nemůžem. Hologram s dohola rozebranou hromádkou…

No nic… Na jednu stranu mi to nedá, abych tu sáhodlouhou odpověď neposlala, na druhou stranu mě to dost sejří, že jsem se k ní nechala vyprovokovat a to dokonce tak, že ji chci nejen napsat, ale i nesmazat, sejří mě to, protože to teď zní a vypadá, jako bych děsně fňukala a divže nepotřebovala léčebnu. A přitom si potřebuju jen odložit! Kurňa, kam už to mám vyřvat, když se vyřvat potřebuju?! Když v reále všude musím bejt dobrá a silná a pozitivní a optimistická a držet sebe i jiný lidi… Víte, jakou mám chuť napsat Polibte mi všichni s optimistickejma příkladnejma kecama? Těma pohodí v reálu kdekdo na potkání, ale ty jsou mi naprd, ty umím a znám taky, i bez nich vím, že to přejde a nepochybuju o sobě, jen mi proboha do toho nekecejte jak z jiný planety, když si fakt akorát potřebuju zavejt někde, kde můžu, víte, jakou chuť mám fakt řvát nakopnout něco, rozbít rozkousat roztrhat podrápat vypíchat očička s někým se dobít krvavě zaš… a pak zalízt… – na chvilku, kurňa, celý je to jen na chvilku…

Uááá… pomohlo to, díky… Není nad to někoho dobře poslat do… :-))

Du zorganizovat dyž ne svůj život, tak aspoň večeři. :-)))

Nechcitedy rýpat do škeble. Ale ten čas na slunci zabere možná míň času než v tom nezdravém soláriu. A žádné peníze.
Tedy alespoň myslím.
Ale fakt tomu zas až tak nerozumím. Jen já raději to pohodlné lehátko na skutečném slunci.

P.S. Lehátko nemám. :-))

Ja taky nemam lehatko :o) Ale sousedka ma!!!!!

Teda, my máme hnojiště taky, ale ne na dvoře a ne betonový. :-))

Joj, Jirko*, tys to vystih. S tím dějem. Mně se to takhle děje dost obvykle. Teda oním průběhem. Z dlouho jakoby nic kumulace nastiňovaní a pak bez varování… Pak se div, že mě těžko kdo stíhá, jsem občas rychlejší, i než sama čekám.
Takže než si ten druhej začne trochu všímat, že se něco hromadí – respektive, že to dlouho nic je hromadění něčeho – já už graduju, než jemu docvakne, oč konkrétně vlastně v té gradaci jde a že je to doopravdy, já už erupce láva tlaková vlna, a než se ten druhej stačí vzpamatovat a dojde mu, že asi neměl utíkat a skákat do příkopu s hlavou od výbuchu, já už jsem klidně šumící peřej odplutá někde v dál…

Dneska budu spořádaně šumět zas celej den v práci, tak mě z případné denní debaty opět omluvte. :-)

Mirka mi připomněla tvoje jméno, Ruliso… několikrát jsem se snažil přijít na to, co znamená, nebo spíš jak vzniklo, kdes ho vzala? :-) Vymyslet nějaký nick, který nikde nebyl a pravděpodobně ani není, je úkol pro mistra :) Vím, že jméno nezačalo s tímhle, ani s předchozím blogem a nějakou (dost dlouhou) dobu na internetu existuje pod tvým palcem, to mi ale na otázku pořád nepřineslo uspokojivou odpověď :-)

V sobotu jsem se zařekla, že už nebudu brečet.
Teď mi jen tiše tečou slzy…

Me se ten Rulisin vylev libi. Je to moje vlnova delka :o))) Ona jen popisuje na co ma chut a co by udelala, ale to neznamena ze to dela.

Tohle se mi moc libi. Tahle cesta. Protoze je ziva. Dycha z ni zivot a energie. Dava sama sebe na blog, vlastni dojmy a ty jsou velkolepe. Nemuzu verit lidem, kteri jsou porad OK, vsechno v poho, harmonii, v richtiku. Hladci. Bud neprevzali odpovednost (nejsou ochotni ji prevzit) nebo kecaji. Clovek ktery odpovida za zivoty jinych lidi, coz je i narocne ucitelske povolani a vychovava dve deti, nemuze byt furt v poho….

Ru se ani naznakem nikoho nedotkla. Je skvela!!! Snad se me nebude zlobit za muj vylev nadseni :o)))Vim ze to nesnasi!

34: jenom, jestli to hraní harmonie, hladkosti není právě důsledek převzetí odpovědnosti :-)

Fousku, chapu :o) Odpovednost je ze delam to, co je potreba. A o sve emoce je asi take treba pecovat a mit je rad. A emoce jsou vseho mozneho druhu, prijemnejsi i mene prijemne. A bud je budu ventilovat zpusobem ktere nikomu neublizi (proste se uprimne naseru a opet vyfouknu za 10 min) nebo je budu sebou tahat dny, mesice a tyrat sebe i jine.
Ta otevrena rychla metoda mi prinesla v zivote obrovskou ulevu. A tak ji volam trikrat slava :o))) Ze sve rodiny jsem si nesla takove to potlacovani zapornych emoci a vyrabeni emoci jemnych, naznacovat a diplomaticky resit. Tak tohle je pro me sileny stres. Z toho jsem nemocna. Od doby co reaguji otevrene tak je kolem me porad cisty vzduch. (dobre prostredi) Kazdy vi ze kdyz se rozcilim, ze nemusi prchat, ze to hned prejde. A ze slunicko zarucene vyjde. A bude dobre.

Odpovědnostje pro mě to, že dělám co chci a přijímám důsledky svých rozhodnutí.
Protože ,co se vlastně " má dělat "?

Kdyz se odpovednost kryje s tim co chci ja, tak je to idealni. Ale ono se to nekdy nekryje. Nekdy prijdou chvilky kdy se to nekryje. A pak citim odpovednost. Protoze se nerozhoduji dle toho co zrovna chci ale dle toho co vyplyva z moji odpovednosti. Co je potreba.

Fousku, kdyby to u me tak nebylo tak bych nemohla prezit. Musel by jsi me znat jako divku. Neskutecny neurotik se vsemi tiky jake si umis predstvait. Troska napadena vsemi nemocemi. Ted jsem kvetouci zenska ktera prezije uplne vse. Splachovaci :o)))

Tady vedle mě mě moje drahá kolegyně říká..já vůbec nevím co to řešíte.Život se žije ,tak jak jde.
Myslím, že mám pravdu..:o))

Fousku, po pojmem VSE si predstavuju ze mi muze kdokoliv skakat po hlave a nic :o)))A muzu se znemoznit do morku kosti, udelat ze sebe vola nejvetsiho na svete, otrepu se, zanadavam a porad nic :o)) Alespon vetsinou. nejvic se vztekam kdyz mi neco nejde :o)) Vlastne vzdycky jen sama nad sebou!

Uz jsem psala u Mirky! dockas se. Je treba spravne nastavit vyhybky.

Jirko, musis mazat!

no, při posledním pokusu změnit směr, jsem docela vykolejil :) tedy ne až tak úplně, ale od té doby jedu pro jistotu v jedněch zaběhlejch kolejích :-)

lepší je bejt uhlobaron… :)

Jo souhlas kluci. je lepsi byt zdravy a bohaty nez chudy a nemocny. Tak sem s tim Rulezem!

No, koukám, koukám, oxidanti… :-))
Já měla dobrou vůli, ale nějak jsem ve škole tak akorát dycky kolem toho počítače prolítla. A to jsem i tak stačila nadělat pár zmatků. :-(

Jo, spoustu dobrýho tu přibylo. Od všech.
Třeba bum (49) odpověď na (46) – jo, uááá…

Jen (32) – ty víš moc dobře, že ti to odsouhlasím jen částečně.

Jo, přesně – mělo by to znít "Rádo by se žilo tak, jak to nejde, dokud se nepřestane žít tak, jak se žije". :-)

A nebo dokonce – třeba v mým případě – "Rádo by se občas žilo tak, jak to nejde, a přitom se současně nechce přestat žít tak, jak se žije".

Mně se to moje líbí. I když občas nelíbí. Je to moje a je v tom hodně. Vypracovaný a v detailech seskládaný mnou, námi, napasovaný na mně, nás, srostlý s…
Jiný by bylo o jiných lidech. Jiným životě.

Chtěla bych sice na tom svým občas něco změnit, a vím, že časem (zase) měnit budu muset, ale teprv až budu já sama (zase) vědět, že je k tomu čas. deaw – to byl už po několikátý kocour v klávesnici. Chodí hlídat dveře a pak se vrací mi dotykem obličeje na obličej sdělit, že je všechno v pořádku. Už to od něj naťapaný nebudu mazat. I jeho svět to tady u mě je. :-)

chybí – v podmínkách

(63) Ani, přesně.

(65) Částečně. :-) I v (65) :-))
(Nepoznala, ale to dupnutí malýho kluka tam bylo. :-)))

-Somatizuju, somatizuju – jak často si to říkám ?! Já se při tom poslední dobou tak trochu dusívám (astma, či jen náběh, kdo ví). Jedu na půl plynu, jak už dlouho? No dost!
– Je fajn vysvětlit si proč kdo věří… já i když někdy nechci, nemůžu nevěřit a proč? To by bylo na dlouho, přesto to neznamená, si dokážu díky víře nějak líp a účiněji pomoci, nebo si vše vysvětlit. Jen snad…nakonec najít si v tom všem smysl, ale to by bylo jaště na delší povídání.
– Tělu se nohem líp somatizuje a nemocní, když ho pořádně neléčíme. To přecházení viróz a rým je obecná móda a dělá to skoro každý, díky tomu je za prvé porád od někoho chytáme a rovněž jsme k jaru docela často na hromadě, protože za zimu jsme se tím vším smutněním (teď nemyslím vědomým smutněním) a chořením docela vyčerpaly.
– Píšu v množném čísle, protože to mám tak stejný, že si tenhle tvůj článek zkopíruju a uložím. Díky za to jak bristkně myslíš, tvůj blog mě baví :-) a nutí přemýšlet, protože (přestože) ne vždy souhlasím. Tak se brzy uzdrav.

Ahojky, syrový jsme měla o víkendu, syn a kamarádi grilovali, tak jsem jim to okoštovala, aby se náhodou neotrávili. :-)) A na solárku jsem byla v týdnu a po neděli jdu zas, ježíš, to je tak príma… No bodejť, že zdraví škodlivý, všecky fajn věci jsou přece zdraví škodlivý. :-)))
Ba ne, jako se vším – škodí všeho moc. :-)

jsem zvire, chystam masicko na obed a vybiram ty narychlo orestovane kousky masa z panvicky rukou a hltave je jim v polosyrove podobe. Crevena stava mi steka po rukach a ja vrnim blahem. Uz jsem jich snedla asi pet. Pet velkych krvavych stejku. Ve stavu hlubokeho vytrzeni a tranzu se kocham zivotem. Zdravim vsechny. Naladujte se krvavym masem a treba budete taky stastni :o))))

Masiko sem ,masiko tam.Zdá se mi,že alespoň některé z Vás jsou dostatečně krvelačné.matirarchát vítězí.Nemáme šanci.Z hlediska mužské budoucnosti je s námi muži jasný konec.Pro nás muže je vrcholem kanape,případně politická kariera.Obojí je časovaná bomba pro eunuchoidní chování.Viz ksichty a postavy našich parlamentních vůdců.A na druhé straně ženy,které svými zdravými zuby jako dominové kostky trhají syrové maso jako cáry papíru.I v parlamentu jsou ovšem také hrdinové okamžiku.Topolánek.A v celé řadě kredenciozních bab i hezká politička.Talmanová.A vůbe by mně zajímalo jaký je Váš názor na chování paní Topolánkové.Ano..tedy odpouštět do alelujá..systém táto vrať se..nebo se zatnout a říct ne…

Chicony, klikni na
http://anina2.blog.cz/0701/je-mi-nejak-soufl#komentare

Na hovno!