Tak moc se mi nechce. Tak moc se mi chtělo, když mi přinesl jeden syn zkontrolovat a podepsat domácí úkol, za čtvrt hodiny druhej si přišel pro peníze na autobus, za další čtvrt hodiny mi oba ukazovali cosi, pak byla večeře, pak se pohádali… A pak jsem se komusi po mejlu podřekla, že už padám na ústa, ale ještě chci něco napsat. A bylo mi popřáno, ať se podaří.
A mně už se nechce. Srst v protisměru, to, co jsem chtěla, zadřeno.
Už jsem pochopila, v čem je blogování příjemný.
Nikdo na nic nečeká.
Nikdo nic neví. Nikdo jiný nezjistí, že jsem něco smazala, neodeslala, napsala jinak, jinam, nenapsala, i když jsem chtěla. (A jak hodně jsem chtěla…)Nemám termín.
Nemám spojení.
Nikdo mi do ničeho, do mě nevstupuje. Nikdo z reality.
Funguje jiná část mě.
Píšu v odříznutí od všech, zatočená ve své ulitě, sama sobě naslouchající šum moře. Nekomunikuju, píšu. Jen když nekomunikuju, píšu. Když komunikuju, nepíšu. Protože nejde psát, vydáno jinudy, jinam, jinak. Ale málo. Špatně. Chybí to. Psaní. A tak dost často naráz nekomunikuju. Protože se těším, že až mysl, city, pocity zapomenou na všechny komunikace, vyčistí se do psaní.Protože poslední dobou mám pocit, že mi víc dává moje vlastní psaní, než komunikace.Ne, špatně. Protože poslední dobou mám pocit, že to, co mi v komunikaci chybí, si musím dohledat a vytěžit v na nikom nezávislým psaní. A pak, až je napsáno a vyčištěno, vydáno a posláno, už můžu přijímat, vlastně vždycky už o kousíček (nebo kus) jinde, než když jsem to psala… Někdy jen o vlásek, a chvilku trvá, než diskuse pod textem přestanou sahat do citliva. A někdy o světelný rok, oheň na ohonu komety už je studený, než jeho obraz přeletí tu vzdálenost od napsání k přečtení, už vlastně vůbec není v těch místech, ale kdesi na druhé straně nebe…
Někdy se až děsím, jak málo ve skutečnosti potřebuju doopravdy komunikovat s lidma. A jak moc si poslední dobou stanovuju já a jen já, kdy a o čem…
Abych si schovala dost sil jen pro sebe. Pro těžbu. Možná jsem to měla napřed domyslet a pak teprv odeslat. Tenhle hodně momentální spot.Ale pak už by byl jinej.A nebo vůbec žádnej. Kašlu na to. Dneska nemám chuť být dokonalá.
Komentáře: