Poslední babička mi ještě zůstala, zatímco poslední (a jedinej) dědeček umřel před půl rokem. A když jsem brečela nad tím, že umřel, brečela jsem taky vlastně nad sebou. Protože už tak málo chybí a…

Prý ne, jen pokud by bydlela se mnou ve společné domácnosti. Jinak jen otec-matka-manžel-děti. Možná bratr sestra, ale kdoví, jestli by mi je uznali, když jsou nevlastní. :o)
Ale to je fuk. Nějak si to naddělám.

Řekl bych, že v takové chvíli nezáleží na ničem. Zaměstnavatel to buď pochopí a přijme, nebo se bude muset prostě smířit, i když u některých povolání je to tvrdší oříšek… Vzácná příležitost, ač nevyhledávaná, jak zjistit něco o zaměstnavateli…

[3] ma pravdu, staci si otvorit zakonnik prace, aspon tak je to na slovensku (a pocitam ze aj v CR) – priamy pribuzny = tvoje deti, tvoji rodicia a tvoj manzel, nic viac, u nich mas narok a samozrejme potrebujes potvrdenie

ad ten plac – neber si to, vo vyssom veku je to normalne ze je clovek emocionalne labilnejsi a rozlutosti ho dojemna reklama a podobne, za chvilu budes plakat nad filmom kde si sa pred 10 rokmi este usmievala

cesky zakonik4. Úmrtí rodinného příslušníka
Pracovní volno s náhradou mzdy se poskytne na

a) dva dny při úmrtí manžela, druha nebo dítěte a na další den k účasti na pohřbu těchto osob,
b) jeden den k účasti na pohřbu rodiče a sourozence zaměstnance, rodiče a sourozence jeho manžela, jakož i manžela sourozence zaměstnance a na další den, jestliže zaměstnanec obstarává pohřeb těchto osob,
c) nezbytně nutnou dobu, nejvýše na jeden den, k účasti na pohřbu prarodiče nebo vnuka zaměstnance nebo prarodiče jeho manžela nebo jiné osoby, která sice nepatří k uvedeným nejbližším příbuzným, ale žila se zaměstnancem v době úmrtí v domácnosti, a na další den, jestliže zaměstnanec obstarává pohřeb těchto osob.

takze je to ako na slovensku, len priama rodina (prip. partner), dedko/babka len ak s tebou zili v domacnosti a prip. druhy den ak im zariadujs pohreb, inak nie

ale pre presny vyklad u vasho zamestnavatela je najlepsie sa spytat vasej personalistky a spytat sa este personalistiek v inych firmach cez kolegov ci sa ta spolocna domacnost tyka len "inych osob" alebo aj toho prarodica (kedze je to tam blbo stylizovane), inak by teoreticky malo byt mozne mat "nevyhnutny cas na pohreb" s tym ze si na zvysok dna vezmes dovolenku

Markoffe, ten v (10) citovaný paragraf, odstavec 4c, je možno vyložit tak i tak, ale popravdě, úplně nejvíc má pravdu Jirka* – je mi handrkování o nějakej paragraf naprosto ukradený, nejjednodušší pro mě je (bylo) přehodit si výuku. :o)

Zvláštní, jak fakt skoro vždycky sklouzne debata k něčemu úplně nepodstatnýmu, jen omáčkovo-okrajově zmíněnýmu… :-))

Někdyje důležité se na práci ,na povinnosti ,prostě na všechno normálně vy…Pro tu babičku. Pro tu chvíli.A hlavně pro sebe.Člověk si tím i sám sobě připomene, že je ještě živoucí bytost..a ne věta v paragrafu.

Tak přeju hezké vzpomínky na babičku, společně na pohřbu s rodinou!!
Mně poslední prarodič-ka umřela, když mi bylo šestnáct. A byla jsem to já, kdo za ní přišel – a ona byla mrtvá. Zajímavý zážitek, překvapení hlavně z toho, že bylo přitom světlo a hrála televize. Párkrát předtím jsme k ní šli s obavami, protože jsme zvenku viděli, že má zhasnuto. A teď všude světlo… A zajímavá byla moje reakce, jak jsem už věděla, že je mrtvá, ale ještě to mozek nechtěl připustit, ještě chvilku předstíral, že babička jen spí a že ji můžu probudit.
(Tohle jsem ještě vlastně nikomu neřekla.)
A asi v té době jsem si uvědomila, že když někdo umře, člověk pláče nad sebou. A kvůli tomu jsem každý pláč pak zkoumala, dlouhé roky, jestli jsem "sobec", co brečí nad sebou, anebo jestli pláču kvůli tomu člověku, kvůli tomu, že si moc přeju a doufám, aby netrpěl.
Teď už pláč tak nezkoumám a nezakazuju si ho tudíž. Sláva.

Já jsem teda k tomu napsal taky comentář. K sobě na blok. :-)

Ruliso, a pristi spot uz bude veselej, jo? :-)

tak si naserte, ked su pre vas zakony nepodstatne ale aspon netvrdte take kraviny ako "Zákon neřeší, jak významné pro zaměstnance byly zesnulé babičky či jiní příbuzní."

zakon to resi, ale nie pre niekoho kto chce len kvakat bez faktov a ked sa ukaze ze rozprava hluposti tak odvadza pozornost inam

Jsou to dva roky, co mi umřel poslední dědeček a na jeho pohřbu jsem oplakávala svoje ztracený dětství a bolelo to strašně. Ten pocit, že už se to nikdy nevrátí, že už se nikdy neschovám pod tu bílou pruhovanou peřinu a že už nikdy nezažiju ten pocit, že se mi ale vůbec nic nemůže stát, protože jsem úplně bezpečně schovaná pod duchnou u dědy a u babičky.

narok Poradte mi prosím,koľko dní mám nárok na voľno,pokiaľ sa zúčastním na pohrebe svojej starej mamy vČechách.Bývam na Slovensku.
Ďakujem Janula

Rulise.K článku a k zemřelým babičkám,jakož i k pláči nad sebou,že i když jste jistě mladé,myslíte si ,že jste vlastně staré…a nostalgie k minulosti..Ruliso,to duše bojovná a zřejmě i něžná…Ale k věci.Abych se Vám oběma pokusil utřít slzy,/že pozdravuji kolegyni/,jsem přesvědčen ,že váš zralý věk je nejkrásnější,/no možná Vám trošku lžu/,to kolegyni nemusíš říkat,a že to bude horší a horší..možná,ale co na tom."Přežily"to generace před Vámi,a smrt?"Přežijeme" to také.A..znáš jedenácté přikázání?Nic neočekávám ,tak nemohu být zklamán..

Rulise.Zdá se mi,že máš nějak značně protrahované spaní.3.56 hod.To už vstáváš ,nebo jsi ještě vzhůru ?Vysíláš spoustu senzitivních signálů,na blogu je to vidět.Takže,pro tuto noc,Ti přeju dobré spaní,pokud možno.