Aneb, k čemu mě inspirovala Anina a záhlaví jejího blogu. Něžná a citlivá srdce ať radši nečtou. Romantická raději ani nenahlížejí.Tentokrát žádné moje fotky, ani moje „grafika“. Poctivě jsem prošla několik desítek stránek, než jsem našla to, co jsem potřebovala. Hle: Připomíná vám to něco? Jo. Kdo by neznal formičky na vykrajování těsta. Koneckonců, Vánoce byly nedávno. Tohle je perníček.
Jen nazdobit. Třeba takhle: ………………….. …
Ano, správně. Z tohohle obrázku jsem vykrojila to horní srdíčko. Tak si říkám, jak je možný, že symbol lásky je podobnej zrovna… – když srdce, to legendární sídlo citů, je anatomickým tvarem prostě úplně o něčem jiným. (Miluju vepřový srdce na víně.)Symbol lásky, to formičkově vykroužený srdce, do nějž se Amorek strefuje šípy, vzniklo asi už hodně, hodně dávno. Zajímalo by mě, kdy se vlastně v lidských dějinách objevilo poprvní. Mám podezření, že už někdy v pravěku. Tipovala bych, že tak přibližně v době, kdy kult krásy představovala Věstonická Venuše a její družky. A určitě ho vymyslely ženský. Vycházejíce z umělecké tvorby tehdejších mužů odhadly jejich estetické cítění i hodnotové preference a vymyslely symbol, jehož výrobou a předáním vyvolenému graficky sdělovaly, co všechno jsou připraveny mu věnovat. Teď ještě zbývá zjistit, kterej patla nepoučenej ten symbol a potažmo legendární sídlo citů přiřadil na tak neadekvátní místo…I když… Kdyby to ten patla nebyl zpatlal, byla by docela legrace místo „Dala jsem mu srdce z lásky…“ říkat „Dala jsem mu z lásky…“ A tak – hezkýho Valentýna, kdo chcete. :-)
Komentáře: