Jednou, za X let bych taky chtěla napsat takovýhle člnek. Mám totiž strach, že o tohle přijdu. Že jednou budu jako má máma, co se už skoro nesměje, jen málokdy. Ničemu se nediví a z ničeho není unešená.

uchovat si dítě v sobě, je ten největší poklad, nic nezevšední a můžeš odhalovat krásu, kterou ostatní nevnímají a sama se z ní radovat.

Diky moc za tento krasny clanecek. Zasnila jsem se a zamyslela. mam to podobne jako Anina, neni to se mnou tak zly :o) V zivote jsem zazila tolik prekvapeni, blesku, topeni v bahne a vyletani z popelam. Moje mladi mi prijde jao jedna velika bezutesna sed. Slita do hmoty skaredeho kacatka.
Ja bych chtela byt jakomoje maminka. Ma dusi dvacetilete divky. Ja mam mozna o nejaky ten rok vic ale urcite ne vic nez tricet :o) Kdyz se divam na sebe do zrcadla tak vidim mladou zenu. I kdyz s vraskami kolem oci.

Zivot neni sedivy. Zalezi co si z nej bereme a jak ho prozivame. A ty hory, to je pro me jen mala cast zivota. HOry me udrzuji fit. Jsou pro me meritko moji fyzicke zdatnosti a meho zdravi. To je jen maly kousek zivota.
Cim je clovek starsi tim intenzivneji dokaze prozivat. Vsechno :o) A asi o to jde. O intenzitu prozitku. At v dobrem nebo v horsim. Oboje se pocita.

Jeeee Ru, varis? Ja varim, divam se na net, a u to ho tancuju do huceni robotu. Delam buchticky s kremem a michm testo v robotu. A protoze je huste, vyluzuje robot z roku 80 neuveritelne rytmicke zvuky. A tak do toho tancuju techno a citim se jako blazen :o) Stastny pako. Jde fakt jen o to jak se srovname s temy vsemi vjemy, jak je zpracujeme. Zda je vytesnime nebo nechame projit skrz. A prozijeme. Zda prozijeme strach, smutek, bezmoc, touhu, bolest, rozkos. to vsechno mame v kazdem okamihu v plnych prehrslich. Jen to pustit dovnitr.
byla jsem hrozne citlive dite a jeste citlivejsi divka. Malem me to zabilo (ale ti pisu porad). A ted se kocham moji citlivosti a moji schopnosti vnimat. napojit se a propojit s tisice momenty kolm me. A odpojit kdyz jiz nechci. Vlastne jsem se to naucila vekem. Jsem pilna zakyne :o)))) Takze slava citlivosti! mam v sobe jiz dve deci vina a jdu opet tancovat do techna meho robotu. Dnu zdar!!!!

Moc krásnej článek, díky za něj. I když musím říct, že jsem si uvědomila, že je to se mnou dost zlý ;-)

Já chci k tomu pořád něco napsat a jak sklouzávám od jednoho komentáře k druhýmu, tak zjišťuju, že už nemám co :o) Všichni mi to kradete z klávesnice. Nejblíž je asi Radka, mně se taky zdá, že mé "mládí" je šedivá změť, slitá do čehosi jednotvárného. Pořád jsem se tak nějak těšil až budu "velký" a budu moct dělat všechno a kdykoli a budu všechno chápat, kdežto teď nic nevzmůžu… no a vyšlo z toho docela proflákané období, plné přemýšlení v teoretický rovině. Naštěstí občas vysvitne nějaká ta vzpomínka na konkrétní příjemnosti, ale o blesku mluvit nemůžu. Přesto nemůžu říct, že by mi to naházelo klacky pod nohy a znemožňovalo další rozlet. Spíš naopak. Každý člověk utratí kus svýho času zbytečnostmi, aniž by něco dostal, nebo pochytil. Někdo hodně, někdo málo, někteří všechen. Já si to jen vybral dřív… :o) Něco mi schází a něco přebejvá, jeden by se chtěl zbavit něčeho, co nejde, ale získávám věci, který se taky hodí… jen si je uložit a ve správnou chvíli správně využít. Použít. Dřív jsem se věnoval spíš tomu, abych nic nechtěl, než abych byl postavený před nepříjemný důkaz neschopnosti dosáhnout toho, co chci (ale to už se opakuju). Dneska jsem si koupil hovězí. Přední. Bude guláš. Dřív absolutně nemyslitelná věc… pro dnešek jsem vítěz. :o)

(12)
Copak jsi na konci? :o) Eště ani ne uprostřed… Co bylo, bylo, kdyby to nebylo, nevěděl bys ledacos, co teď víš. Zase bys ujel třebas na něčem jiným nějak jinak.
Asi neznám nikoho, kdo v životě nějak neujel, nebyl ujet…
Grunge je to, co jsi sem onehdá linkoval?

Mládí já chápu jako ten věk, co je těsně po dětství, cca od 14-15, do nějaké té (pofidérní) dospělosti. Tak řekněme – puberta plus adolescence?
A nebo varianta dvě, mládí je všecko, co není stáří, a o tom, co už je stáří a co eště ne, si rozhoduje nositel sám. :-))

Nevrátila bych se nikam. Bylo to sice hezký až krásný, ale bylo toho dost. A byla i dost dřina dostat se až sem, kde jsem teď, takže zpátky ee. :-) Navíc mě obecně moc nebaví věci opakovat, když už je znám, zajímavější je hrnout furt někam dál. :-)
Jediný, co bych brala, zůstat a pokračovat, kde jsem, ale aby se mi tak deset – ne, stačilo by pět – let odečetlo. :-)

tak jestli od 14-15, tak by se vracet nemelo asi cenu.. prijde mi, ze jsem v ty puberte tak nejak zamrzl dusevne

grunge – hudebni styl pojmenovanej podle lestidla na parkety, ktery se tenkrat vyrabelo v seattlu a jednomu reporterovi pripominala hudba skupiny Mudhoney prave zvuk vydavanej pri pouziti onoho lestidla

posilal jsem sem z toho Alice in Chains, Pearl Jam..
NIN (odkazoval jsem pisnicku Closer) je industrial
nejznamejsi grunge kapely jsou Nirvana, Alice in Chains, Soundgarden, Mudhoney, Pearl Jam, Melvins (asi nejvic psycho), Mother Love Bone

Bože, su zaostalá… Neříká mi nic z toho ani zbla… :o)

STP nejsou ze seattlu, takze jsem je nezminoval schvalne, i kdyz hudbou k tomu stylu celkem patri, i kdyz to uz by grunge mohli hrat i Velvet Revolver, kde zpiva Weiland z STP, ale zbytek jsou Guns 'n Roses, kteri chteli bit Cobaina, protoze to byly vylizany metlossky palice :)
tim nechcu poprit, ze se mi vsechny tri kapely hudebne libijou..

L7 je podle me spis punk, ale zase je to bezpredmetny to takhle skatulkovat, protoze i Cobain chtel hrat punk, Pearl Jam se vzdycky od oznaceni grunge snazili distancovat a o Melvins mi jedna pani rekla, ze je to obycejnej hardcore :)

Taky muzice nerozumim. Dneska si poustel mazel Dylana. Pekne :o)))

ja bych sa teda nevratil nikde ci uz kvoli absentujucej alebo neabsentujucej pamati, z prepubertalneho veku si prakticky nic nepamatam ci uz pozitivne alebo negativne (naozaj len utrzky a nie celkove pocity), z pubertalneho uz dost, ale vzdy to malo svoje pozitiva i negativa, tak ako to ma teraz, nevidim tam ziadne vyrazne dobre obdobie do ktoreho by som sa chcel vratit, skor by sa vzdy nasli len nejake dobre chvile radovo v hodinach max. dnoch nez tyzdnoch, to naozaj skor pritomnost mi pride k tomu dobremu najblizsie, nikam sa neponahlam, snazim sa nic neriesit a malokedy sa nad niecim vzrusujem co nevylucuje ze je obcas blbo a este menej zriedkavo dobre/prijemne, ale vacsinou nijako, snad ma nejake vyrazne dobre obdobie este len caka, ostatne kazdy sa ma tak ako si zariadi, tak naco o tom filozofovat, ak sa niekto stazuje len kyda sam na seba

a někdy se musím smát nad nově vymýšlenými názvy škatulek :o) to množství nemůže nikdo rozlišit :) díky za odkaz